Moongrass - čínská dýmka

Pod stromečkem jsem letos našel jeden velmi překvapivý dárek a tím byl dárkový set se značkou Moongrass, jediný další popisek k tomu je "Gift set by Paike". Nevím tedy kdo je to Paike, ale dal dohromady sestavu placatky, dvou panáků, praktického malého trychtýře k té placatce a uprostřed je tu dýmka!

Placatka je fajn, je o něco větší než ta co mám a má takový povrch imitující kůži, to samé je i na panácích, asi aby to člověka nestudilo v ruce. No a pak je tu "dýmka", před lety jsem dostal něco podobného, ta je trochu větší a pod značkou Fenshun. Co k tomu říct, samozřejmě je to plastová dýmka s vyplechovaným kotlíkem. Připadá mi že se zde přátelé z Číny snad dokonce pokoušeli napodobit Porsche Design. 

Ta vyplechovaná vložka je tu samozřejmě přilepená, takže pokud jde o nějaké čištění, tak to patrně půjde jenom tak, že se to prostě propláchne vodou. Ono to na dýmkový tabák ani není zamýšlené, "moon grass" je jedním z mnoha označení pro marihuanu.

Ale nutno uznat, že zde šli skutečně do detailu - náústek je dokonce zakončen plastovým "chladičem". Ten je tu zřejmě přilepený, a díky němu má ta dýmka dost špatný tah a nejspíš by se to i blbě čistilo běžným čistícím drátkem, takže by opět došlo na umývání pod proudem vody. 

A ještě jedna vychytávka na závěr - původně jsem si říkal k čemu je to plastové víčko, to by u tabáku nedávalo smysl. A pak mi došlo že je to adaptér na cigarety, jointy, ba i cigarillo se tam vejde. To když si chce někdo stylově zakouřit cigáro, tak samozřejmě jedině z dýmky, kouření to dodá eleganci a plastovou příchuť navíc.

Kouřit z toho nebudu, stačila mi zkušenost jak jsme před lety s kamarády zkoušeli kouřit z dýmky Fenshun. Ale musím říct že mě to docela pobavilo a tuhle dýmku si nechám ve své sbírce jako takovou kuriozitu. 

Robert McConnell - Paddington

Paddington je dýmkový tabák, který vyrábí německá společnost Kohlhase & Kopp pod značkou Robert McConnell, celé té řadě tabáků říkají "Heritage" a byla to před dvěma lety jejich odpověď na to, že tabáky Dunhill měly skončit. Nakonec se sice jejich výroba obnovila pod značkou Peterson, ale zatím jsem neměl možnost je zkusit, v ČR jsou prozatím nedostupné a nějak jsem neměl potřebu si je pořizovat z Německa. Každopádně Heritage tabáky tu dostupné jsou a jistě stojí za vyzkoušení. Kohlhase sice pod svou vlastní značkou vyrábí různé výroční přeslazené aromatiky, ovšem dělá také např. tabáky Rattray's a některé z nich bych rozhodně řadil k tomu nejlepšímu co jsem kdy kouřil. Paddington by měl být náhradou za Dunhill Royal Yacht, to je jeden z mých nejoblíbenějších tabáků vůbec.

Jméno Paddington vám může znít povědomě, je to nádraží v centru Londýna. A také se tak jmenoval medvídek z Peru v červeném klobouku z dětské knížky od Michaela Bonda (před několika lety to bylo i zfilmováno), ovšem zde je název samozřejmě podle toho nádraží. Už nějaké dva roky zpátky jsem měl možnost ochutnat vzorek a musím říct že tehdy mě to moc nenadchlo, ale byla to zkrátka nová a zcela čerstvá várka. Ona si ta výroba musí trochu sednout, tabák trochu dozrát, zkrátka řekl jsem si že teď už by mohla být vhodná doba to znovu vyzkoušet.

Zasyrova voní poměrně příjemně, ta vůně je především medová. Royal Yacht má vůni takovou více ovocnou, citrusovou, sladovou. Řekl bych že Royal Yacht má o něco víc tmavé virginie a o něco silnější řez. Paddington má velmi jemný řez, perfektně se nacpává bez nutnosti tabák nějak připravovat. Snad je to na fotce výše trochu vidět.

Po chuťové stránce Paddington v sobě má trochu té ostrosti typické pro "Jachty", ale je o něco víc umírněný, celkově je jemnější. Jachty v sobě mají takové trochu sladší tóny, Paddington mi jako virginie přijde velmi neutrální. Jachty jsou chuťově plnější a výraznější, řekl bych že jsou i silnější po nikotinové stránce. Ovšem mám za sebou už takřka půl plechovky Paddingtonu a poté co jsem si jej nacpal i do větší dýmky musím připustit že je to také poměrně silný tabák. Je na něm možná trochu zrádné to, jak je chuťově velmi jemný, to Jachty jsou v chuti ostřejší a člověk je kouří s větším respektem, protože je tu naprosto jasné že jde o silný tabák. 

Paddington je poměrně příjemná virginie, hoří velmi způsobně, nerozpaluje se, nemočkuje. Téměř bych ho doporučil i pro začátečníky, ale na to je možná přece příliš silný. Udělal jsem si docela slušnou zásobu tabáků od Dunhilla a Royal Yacht z toho nejspíš tvoří téměř polovinu, takže nemám vyloženě potřebu to nahrazovat něčím jiným, přesto je dobré vědět že jsou tu směsi jako např. právě Paddington. První dojem to na mě udělalo velmi dobrý, dovedu si představit že tohle bych klidně mohl pravidelně kouřit. Někdy ještě budu muset zkusit nové Jachty pod značkou Peterson, vyrábí se ve stejné fabrice ze stejného tabáku jako předtím, takže by tam teoreticky neměl být žádný rozdíl kromě nové značky na etiketě. Ale bylo tam to zhruba roční přerušení výroby, takže je možné že se ta směs bude také mírně lišit od té předchozí. 

Nedělní chvilka poezie 2

Míří vzhůru, nevysoko,

červené mu září oko,

hučí jako včelí úl,

nezlomím však nad ním hůl.

Otáčí se vlevo, vpravo,

čeká že snad zvolám "bravo!"

Bez něj měl bych rýmu hned,

hřeje mě můj teplomet.

Nedělní chvilka poezie

Když si nacpu dýmku svoji,

v pokoji či nepokoji,

staré dřevo náhle žije,

s tabákem až z Latakie,

vyfouknu obláček dýmu,

ať už mám či nemám rýmu,

sleduju pak ze své nory,

jak tu rostou kopce, hory,

tam na nultém poledníku,

na dně mého popelníku...

Já vím, je pondělí, ale tuhle báseň jsem včera dával na Facebook do skupiny Poezie v dýmu. A možná budou časem i nějaké další, myslím že dýmky a poezie k sobě rozhodně patří...

Corona Old Boy - black chrome

Již nějakou dobu jsem tesknil po svém starém, nejspíš ztraceném, zapalovači Corona Old Boy, až jsem si řekl že co by mohlo v době korony být stylovější než zapalovač Corona? Možná bych ještě k tomu mohl popíjet pivo Corona, ale nemusím mít všechno. 

Tento zapalovač jsem si koupil na Etrafice. Původně jsem si říkal že bych zkusil nějaký jiný styl, a zde skutečně je z čeho vybírat - kromě těch "obyčejnějších" jsou tu i varianty různě gravírované nebo vykládané hladkým či pískovaným briarem. Bylo to velmi lákavé, ale přesto jsem si nakonec znovu vybral kombinaci černé a stříbrné. 

Tohle provedení je tedy trochu jiné než jsem měl původně, je tu takový drobný vzor a ta černá vypadá spíše matná. Ale právě díky tomu vzoru se bezvadně drží v ruce a vůbec neklouže. A myslím že je tu i menší riziko škrábanců.

Když už je řeč o škrábancích, abych jim zamezil, ukládám si zapalovač do tohoto pouzdra. Chrání nejen před škrábanci, ale také před kapsicinem (to je odborný termín pro veškerý bordel, prach, látkovinu atd., co může mít člověk po kapsách a mechanismus se tím může nehezky zanést). Je to naprosto jednoduché malé pouzdro se zapínáním na patent, Old Boy nebo podobný zapalovač se do něj krásně vejde. Dá se pořídit na německém e-shopu Danpipe.de za něco málo přes 6 EUR.

Nechybí zde integrované dusátko s trnem. Na dusání stačí povytáhnout až se to lehce zarazí o drážku, pak se tělem dusátka otočí o 180 stupňů a rázem máme zapalovač s pevným dusátkem, které je vcelku dobře použitelné. Já to tedy upřímně řečeno použil jen párkrát jako naprostou nouzovku, kdy jsem si zapomněl dusátko. A že bych u sebe neměl dusátko, něco takového se mi stane opravdu málokdy, ale každopádně je lepší mít jedno navíc, než žádné.

Tady je takové menší srovnání zapalovačů, vlevo je Peterson, uprostřed nový Old Boy, vpravo Corona Laurel. Peterson je o fous tlustší a v téhle kategorii zapalovačů má zřejmě jednu z největších nádrží na plyn (díky absenci integrovaného dusátka je tu na ni více místa). Z těch tří je také nejlehčí, má nějakých 66g. Nový Old Boy má 78g. Laurel je z těch tří zase nejvyšší (do toho pouzdra co jsem ukazoval výše se třeba už nevejde) a také nejtěžší, má 87g, ale tam to zřejmě dělá ten vršek, kterým je zakrytý mechanismus. Old Boy zde vyloženě vychází jako taková zlatá střední cesta.

Na závěr přidám ještě jednu fotku se zapalovačem přímo v akci. Plamen z boku, tak jak to má u dýmkového zapalovače být. Já ty zapalovače střídám podle nálady, ale Old Boy v sobě zkrátka má něco jedinečného a jsem rád že zase jeden mám. A kdo ví, třeba si časem pořídím i nějakou další verzi co nebude až takhle konzervativní...

DTM London Blend no. 700

Tak tu máme jeden comeback - pokusím se dokončit seriál o náhradách za dunhillovské tabáky. Přerušil jsem to převážně z toho důvodu, že jsem si pořídil relativně slušnou zásobu Dunhillů, která by mi asi mohla na pár let vydržet, takže mě tyhle alternativní varianty do značné míry přestaly zajímat. Také jsou tu další alternativy od Rattray's (a některé z těch tabáků nejsou vůbec špatné) a především přišla dobrá zpráva, že výroba dunhillovských tabáků byla znovu obnovena pod značkou Peterson. Ale budiž, když už tady nějaké ty vzorky mám, asi stojí za to je vyzkoušet. Tady je odkaz na seznam testovaných tabáků.

Tentokrát to bude London Blend no. 700 od Dan Tobacco, který by teoreticky mohl být náhradou za Dunhill BB1938. Připouštím že vzorek byl poněkud vyschlý, takže jsem jej musel nechat trochu dovlhčit, ale nezdá se že by mu to příliš uškodilo. BB1938 jsem nedávno čerstvě otevřel. 

Začněme Dunhillem - My Mixture BB1938, dříve byl také prodáván pod názvem Baby's Bottom. Název myslím mluví sám za sebe, je to skutečně jedna z nejjemnějších anglických směsí, jemná doslova jako dětská prdelka. Složení je vcelku jednoduché - dva druhy sladké virginie a kyperská latakie. Zní to trochu fádně, ale rozhodně to není taková nuda jako např. Standard Mixture. Po otevření plechovky cítím nasládlou vůni co mi připomíná čerstvý chleba a nějaké ovoce, možná švestky, a samozřejmě i ta kořeněná vůně latakie je tam znát v pozadí. Ovšem virginie zde v té vůni  jasně převládají. Na první pohled je tu vidět že je směs dost světlá. Řez je ribbon cut a je poměrně jemný, není třeba jej před nacpáním nějak zvlášť připravovat. 

Po chuťové stránce je tu zajímavý vývoj, zprvu je překvapivě výrazná latakie, asi tak od poloviny kotle trochu ustoupí do pozadí a je tu více znát lehce nasládlá chuť virginie, která té směsi dává tělo. Nikotinově podle mě určitě patří k těm slabším směsím od Dunhilla, teď jsem to např. kouřil z šestkové dunhillky a naprosto v klidu, velmi příjemné pokouření.

A teď k London Blend no. 700 - není to žádná novinka, hádám že se vyrábí už tak něco kolem desíti let, možná i déle. Pokud jde o složení, výrobce píše že je to směs virginie a orientu se zhruba 30% podílem kyperské latakie, tedy celá ta směs je postavena trochu jinak než BB1938. Po otevření vzorkové tobolky byla cítit ani ne tolik virginie, jako spíš orientál a latakie, navíc v pozadí tu opět je ta zvláštní alkoholová nota, kterou jsem ve větší či menší míře zaznamenal snad u všech anglických směsí od DTM, v chuti je tahle nota naštěstí znát jen nepatrně. Řez je prostě mixture, není tak úhledný jako ten u Dunhilla, sem tam se tu najde nějaký větší kus tabáku, ale nejsou v něm žádné klacky a ani zde tabák před nacpáním nevyžaduje nějakou extra přípravu. Stejně jako většina tabáků od DTM hoří velmi způsobně a nemočkuje. 

Pokud jde o chuť, pro mě to zas až taková latakiová bomba není a čekal jsem že bude výraznější. Ovšem chápu proč byl navržen jako potenciální náhrada právě za BB1938 - London Blend no. 700 je také chuťově velice jemný. Ne že by mě vyloženě nějak ohromil, přijde mi trochu nevýrazný, ale je dost možné že mu trochu ubralo na chuti a výraznosti to zvlhčování, předpokládám že čerstvě otevřený by asi mohl za něco stát. Tabák je to přímočarý, nekomplikovaný, ve srovnání s Dunhillem sice úplně neobstojí, ale vlastně mi docela chutná. Nemít zásobu Dunhillů a jiných tabáků, dovedu si představit že London Blend no. 700 bych asi klidně mohl čas od času kouřit. Pokud někomu vyloženě chybí BB1938, tak tenhle tabák by možná stál za zkoušku.

Pipex Greece - pot

Včera jsem si nacpal tuhle dýmku a zjistil jsem, že jsem o ní kupodivu ještě nepsal, takže to hned napravím. Mám ji už několik let, věnoval mi ji kamarád Kryštof Boháček. Přivezl ji z Řecka a když jsem se koukal prvně na tu značku, tak jsem se ptal "Počkej, to je dýmka značky...Páreček??" Ve skutečnosti to tedy není značka Páreček, je to Pipex Greece, ale jak je to jejich vyražené logo ve dvou řadách písmen a není to moc velké, prostě to vypadá jako Páreček a já té dýmce takhle říkám. Trochu mi to připomnělo historku jak jsme před lety na Dýmce.net hledali něco o dýmce, na které byl vyražen nápis co vypadal jako Udo Mosche. Pracně jsme pátrali po onom neznámém výrobci dýmek, vymýšleli teorie že podle jména to asi bude nějaký maďarský Žid...až se nakonec ukázalo že jde o nápis Aldo Morelli...

Ale zpět k téhle dýmce - tvarem by to měl být asi pot. Na délku má nějakých 14,5cm, na výšku 3,5cm. Stěny jsou silné téměř 1cm. Váží 42g, což je celkem rozumná váha, mezi zuby se dá chvíli udržet, byť si myslím že krček i náústek jsou tu zbytečně dlouhé a kdyby obojí bylo o něco kratší tak to není taková páka na čelist. Náústek je akrylový, na straně je zdobený zlatou tečkou. Provedení je na 9mm filtr. Za ten akryl jsem rád, alespoň nemusím ten náústek stále leštit.

K tmavému moření obvykle je nějaký důvod, buď horší kresba nebo nějaká nedokonalost, takhle na slunci tam trochu něco prosvítá, ovšem za normálního světla je to zkrátka tmavě hnědá. Dle všeho je to strojová dýmka, ale hlavní je, že je dobře vrtaná. 

Tady je ještě detail loga, no nevypadá to jako Páreček? V tom zvětšení je vidět že je to taková trochu hrubší práce. Není to žádný krásný freehand, ani dýmka s krásnou kresbou, ale je to takový typ dýmky, které říkám "pracant" - prostě obyčejná dýmka ze které se dobře kouří a nemusím se o ni nějak úzkostlivě strachovat. U nás tu máme v téhle kategorii BPK, v Řecku mají Pipex a zcela jistě tam musí být těch výrobců víc, je to přeci země ve které se pěstuje vřesovec stromovitý. Přes ty různé nedokonalosti je to dýmka, ze které se kouří překvapivě dobře a patří k mým oblíbeným. Nechal jsem si ji na latakii, aktuálně z ní kouřím G.L. Pease Oddyssey.

Přemysl Omrt - Freehand 4/16

V době korunovaného viru jsem si vlastně nepořídil (zatím) žádnou dýmku, ale mám tu několik málo nekouřených dýmek, tak jsem se rozhodl že některé z nich bych mohl začít používat. Není to tak že by ty dýmky byly v něčem špatné, to bych si je nepořizoval. Jen se zkrátka u nich nedovedu rozhodnout jaký tabák bych z nich chtěl kouřit. Je to takový můj zvláštní rozhodovací proces, někdy to vím okamžitě a naprosto přesně a jindy to může trvat docela dlouho, třeba i několik let. Ovšem výsledkem je, že si pak u každé dýmky pamatuju naprosto přesně jaký tabák z ní kouřím, hádám že dýmek mám už tak něco kolem dvou stovek (raději jsem je od jisté doby přestal počítat) a stále nemám problém říct co ze které z nich kouřím. 

Ale přesuňme se k jedné z těch dýmek - tohle je vskutku impozantní freehand od Přemka Omrta, myslím že tady je autor dýmky jasný hned na první pohled. Číslo vyražené na dýmce je 4/16, takže myslím že to nejspíš budou čtyři roky, co jsem ji od Přemka koupil. 

Nejdříve k základním parametrům, byť tady je to poněkud zkreslené tím samotným tvarem, ve skutečnosti ta dýmka není tak obří jak by se zdálo. Na délku má zhruba 17cm a v tom nejvyšším místě má na výšku 7cm. Náústek je ebonitový a provedení je bezfiltrové, což mě mile potěšilo, Přemek většinou dělá spíše filtrové dýmky. Váží nějakých 77g, což s ohledem na velikost není zas tak zlé. Aplikace je z nějakého pěkného světlého dřeva, jehož název jsem tradičně zapomněl, Přemek mi to tenkrát samozřejmě říkal, měl jsem si to někam napsat do poznámek...

Rozhodně to není dýmka co by se běžně držela mezi zuby, na tu délku a velikost hlavičky je to hrozná páka na čelist. Ale v ruce sedí perfektně, ač by se to možná na první pohled nezdálo, je velice ergonomická.  

Jak je vidět na fotce výše, dýmka se dá i postavit, má tam dole rovnou plochu. Já tedy spíše dávám přednost odložení do stojánku, protože tabáková komora je tam trochu našikmo, jako to mají např. dýmky tvaru Horn. Já osobně nejsem zrovna velký fanda šikmého kotlíku, ale je to věc zvyku. Je to jistě větší kotlík, ale určitě nepatří k těm největším v mé sbírce.

Tady ještě jeden vrchní pohled. Asi jsem to mohl cvaknout líp, ale co už. Fotky z mobilu, co k tomu dodat... 

Kdybych chtěl být hnidopich, tak řeknu že je vidět jak je jedna strana o nějaký ten milimetřík silnější než ta druhá. A Přemek by na to se smíchem odvětil, že je alespoň vidět, že je ta dýmka ručně dělaná, není to žádná na milimetr přesná strojovka (ostatně ani ty strojovky nejsou vždycky úplně přesné, že?). Nicméně stěny jsou i po stranách dostatečně silné, tady rozhodně nemám strach že by se ta dýmka napálila. Když o tom tak přemýšlím, ještě se mi nestalo že bych nějakou dýmku od Přemka napálil. 

Ještě jeden snímek, na kterém je dýmka přímo v akci. Je to jedna z těch dýmek, co se z nějakého důvodu dost obtížně fotí a ve skutečnosti jsou mnohem hezčí než na fotkách. 

Pokud jde o ten výběr tabáku, nakonec jsem si řekl že z ní budu kouřit to, co by si vybral sám mistr - tedy latakii. Aktuálně mám otevřen americký tabák G.L. Pease Oddyssey, je to hutná a skvělá směs se spoustou latakie, do téhle dýmky se hodí. 

Dusátka

Poněkud jsem se odmlčel, tedy ne že bych přestal kouřit dýmku, to rozhodně ne. S naprostou pravidelností si každý večer jednu dám na své zimní zahradě. Ovšem za poslední tři měsíce jsem  díky korunovanému viru nikde nebyl a ani si nepořídil žádné nové kousky do sbírky, takže jsem neměl příliš mnoho nápadů o čem psát. Postupně jsem tedy vytáhl těch několik málo nekouřených dýmek, u kterých jsem se dlouho nemohl rozhodnout co z nich budu kouřit, až jsem dospěl k nějakému výběru tabáku, a tak se tu časem o nich něco objeví... 

Ale teď k jednomu tématu co mě nedávno napadlo právě když jsem pokuřoval na zimní zahradě - na kuřáckém stolku zde mám rozloženo několik svých oblíbených dusátek a už párkrát jsem měl na Facebooku komentář ohledně toho proč jich tam mám tolik. Takže proč to nepopsat, že? Vezmu to zleva doprava:

1) Keramické dusátko - tuším že je z keramické dílny Domova Sv. Anežky, zařizoval to tam kamarád Zdeněk Klásek. Na jednom konci dusátka není glazura, takže povrch je poměrně abrazivní a když se s ním trochu zavrtí mezi prsty, hořící uhlík v dýmce se tím poměrně pěkně roztáhne. Už jsem měl i nějaká jiná keramická dusátka a na nějaké přenášení s sebou to až tak moc není, keramika je zkrátka velmi křehká. Ovšem jako dusátko to má skvělé vlastnosti.

2) Briarové dusátko od BPK - tohle dusátko už mám poměrně dlouho, takových dobrých patnáct let. Je na něm sympatické zejména to, že je vyrobené z briaru a i ten tvar se mi moc líbí. Plocha na dusání je vcelku rozumně velká, je příjemné do ruky, dá se s ním i pěkně zavrtět. Hodí se ovšem spíše na menší nebo středně velké dýmky, protože je kratší, má jen něco kolem 6cm. 

3) Peterson Sherlock Holmes - parádní dusátko z cínové slitiny s hlavou slavného detektiva. Na rozdíl od dřevěných a keramických dusátek které váží pár gramů, tohle je kousek jehož váha už je v ruce znát - váží 40g. Jinak je přiměřeně dlouhé, plocha na dusání je lehce abrazivní. Hodí se zejména když chci tabák trochu přimáčknout. Nemusím na to nijak tlačit, prostě s ním trochu zavrtím a jen použiju samotnou váhu tohoto dusátka - tohle u Petersonů opravdu vymysleli dobře. Jinak na fotce je vidět jak se častým používáním setřela část povrchové úpravy, ale na funkci to pochopitelně nemá vliv (a na funkci rostlináře už vůbec ne!). Tady ještě přidám detail hlavy detektiva, je to opravdu povedené.

4) Soutěžní dusátko - dá se říct že tenhle typ dusátka je jeden z nejjednodušších a nejlepších. Má velkou plochu na dusání, je dostatečně dlouhé a samozřejmě používá se na soutěžích v pomalém kouření dýmky, takže pokud se jich člověk účastní, určitě by si měl práci s tímhle dusátkem osvojit. Konkrétně tohle dusátko je z mistrovství ČR v Poděbradech z roku 2010. 

5) CPT - Czech Pipe Tool, česká trojkombinace, ťapťátko, říká se tomu všelijak. Vyrábí se už desítky let, je hrozně levné a přitom úžasně praktické. Já tedy používám především tu část se lžičkou na čištění dýmky. Je mnoho jiných hezčích a dražších trojkombinací, ale stejně se nakonec vždycky vrátím k CPT. A pro všechny případy mám jedno vždy u sebe jako přívěsek na klíčích. 

Viper Key

Moc nových dýmek a dýmkařských věcí aktuálně zrovna nemám, zvlášť když jsou teď ta karanténní opatření ohledně korunované virózy, tak jsem si říkal že zkusím trochu jiné téma - mám tu pár nožů o kterých jsem zatím nepsal. 

První z nich je kapesní nůž s názvem Key od italského výrobce Viper. Začnu asi tím co mě vedlo k pořízení právě tohoto nože. Začátkem února, ještě před karanténou, jsem se v práci dozvěděl že bych se měl v dubnu účastnit jednoho workshopu na naší centrále v Německu. Hned mě napadlo že to bude asi problém, většina nožů co u sebe běžně nosím je v Německu nelegální. A já jsem prostě zvyklý mít u sebe nějaký kapesní nůž, už tak nějak odmalička. Ne že bych to kdy použil na sebeobranu nebo něco podobného, ale beru to jako nástroj který se vždycky může hodit. Bez nože se cítím zhruba stejně jako kdybych neměl na ruce hodinky. A přátelé v Německu mají poměrně výrazné restrikce - u zavíracích nožů nesmí být podpora otevírání, možnost otevírání jednou rukou, pojistka, čepel nesmí být delší než 8,5cm. Jasně, mohl jsem si vzít třeba Leatherman Juice, ale ten je zas relativně těžký do kapsy. Zkrátka začal jsem hledat co by se vešlo do těchto limitů a nakonec z toho pro mě vyšel vítězně Viper Key.

Je to skutečně to, co bych si představoval pod názvem "gentleman's folder", tedy menší a elegantní nožík. G10 na střenkách tím vzorem tak trochu připomíná dřevo, celkem pěkné. Povrch je celkem jemný, ale v rukou neklouže (není to jako třeba ta poměrně abrazivní G10 co používá Spyderco, která dovede docela slušně obrousit kapsu). Je to tedy slipjoint, pojistka zde žádná není, ovšem že by se mi ten nůž zavřel a pořezal bych si tím prsty, z toho vážně žádný strach nemám. Otevírání a zavírání je extrémně tuhé, je k tomu třeba vynaložit skutečně velkou sílu (někde jsem četl že je to ekvivalent několika kilogramů). A je tu samozřejmě half-stop. Nehetník tu není jen tak na ozdobu, je poměrně hluboký a výrazný, což je zde naprostá nutnost, jinak by to otevřít ani nešlo. Střenka je u nehetníku vybraná, takže je k tomu dobrý přístup. Takže nehtem se to vytáhne na half stop a pak už nezbývá než vzít za čepel a plně otevřít. Ovšem hřbet čepele je zaoblený, žádné ostré hrany, na úchop je to velice pohodlné. 

Čepel je z M390, z výroby je nabroušená celkem solidně. Má 8cm na délku, takže mělo by to splňovat německé předpisy ohledně nožů. Nůž váží příjemných 76g. Velikostně je to v podstatě něco podobného jako Zero Tolerance 0450, který celkem často nosím. Snad jediná výtka, kterou bych měl, je absence klipu. Na nošení je klip velmi praktický, ovšem v tomto případě chápu že to do celkového designu nepasovalo. Ale je k tomu pěkné kožené pouzdro, takže to budu patrně používat, protože u tohoto typu nože nějaké rychlé tasení stejně nepřipadá v úvahu.  

Co dodat závěrem? Jsem příjemně překvapen, je to moc pěkný nožík. Jen to tuhé obouruční otevírání je teda fakt nezvyk. Do zahraničí se asi v dohledné době nejspíš jen tak nedostanu, ale pokud přece, pak jsem v tomto směru připraven. 

Petr Pipes Bent Bulldog

Tohle je vlastně první nová dýmka, kterou jsem si letos koupil. Vlastně ji mám už od ledna, ale o svých dýmkách obvykle píšu až po nějaké době, kdy už je ta dýmka alespoň trochu zakouřená. Je od Petra Libory a je to krásný pískovaný bent bulldog.

Snad je na fotce trochu vidět kontrastní černo-červené moření, vypadá to moc pěkně. Vypůjčím si zcela přesné míry z Petrova blogu, na výšku má 47mm, na délku 158mm, je to takový středně velký kousek. Váží příjemných 39g, je to takový ten typ dýmky co se opravdu skvěle drží mezi zuby. Náústek je ebonitový, provedení je bezfiltrové.

Zjistil jsem že coby nekouřenou dýmku jsem udělal jenom ten jeden snímek výše, ale zato tady mám jedno selfie z mé zimní zahrady jak zrovna z téhle dýmky pokuřuju.

Pokud jde o výběr tabáku, pořád se ještě držím toho, že mám málo dýmek na latakii, tedy zejména pokud jde o malé a středně velké dýmky. Aktuálně mám otevřený Samuel Gawith Skiff Mixture, je to velmi příjemná anglická směs, je v ní hodně orientálu. 

Bent Bulldog je pro mě velice elegantním a sympatickým tvarem, mám jich několik a myslím že si v budoucnu pořídím další. Jinak z téhle dýmky se kouří skvěle, Petrovy dýmky mám opravdu moc rád.

Tady ještě přihodím na závěr odkaz na Petrův blog, kde je stránka věnovaná téhle dýmce s několika fotkami: http://petrpipes.blogspot.com/2020/01/bent-bulldog-sand.html