Leatherman Charge TTI

Už jako kluk jsem miloval nože, zvlášť ty kapesní. Pro mě je to síla zvyku, stejně jako mám na ruce hodinky, tak v kapse mám nůž. Už na základní škole mi táta kdysi dal švýcarský nůž a byl jsem z toho úplně unešený, byl tam větší nožík, menší nožík, pilka, nůžky, šroubovák,, otvírák na lahve a konzervy, pilníček, po stranách zastrčené párátko a pinzetka (které skoro každý poztrácí), zažil jsem s ním spoustu věcí...a taky jsem na něm kdysi zlomil vývrtku....

Od té doby vývoj trochu pokročil a kromě švýcarských nožů jsou k dostání všelijaké multi-tooly s kleštěmi, však i Victorinox má svůj Swiss Tool o kterém jsem jednu chvíli hodně uvažoval, ale nakonec si mě získal americký Leatherman, konkrétně model Charge TTI. 

Na multi-toolech od Leathermana se mi obecně líbí že některé z nich jsou opatřeny klipem, ten se dokonce u modelů Wave nebo Charge dá sundat (jako vše je to na pojistku) a vyměnit za očko na lanyard. Dělají na to sice krásná pouzdra na opasek, ale já nosím kšandy, takže ten klip je pro mě opravdu zásadní. Při váze 232g se tenhle cvalík opravdu pronese, ale dá se na to zvyknout. Charge TTI je podobný jako jejich model Wave, ovšem má oproti němu lepší nůž z oceli S30V a střenky jsou titanové a vůbec mi na pohled připadá hezčí, to byly důvody proč jsem zvolil dražší Charge.

Za velkou výhodu těchto multi-toolů považuji umístění a provedení nožů, které jsou na každé straně jeden (hladké ostří a zubaté ostří) a oba se dají otevřít jednou rukou. Pojistka je na liner-lock. Hladká čepel je už od výrobce velmi slušně nabroušená, list papíru se s ní dal hezky krájet na tenké proužky. Zubatá čepel nemá ostrou špičku a je zakončena takovým speciálním hákem, který se dá použít např. na  nouzové přeříznutí bezpečnostího pásu a možná by se to dalo použít i na nějaké lovecké účely. U zubatého ostří je tu na protější straně pilka, pojistka opět na liner-lock. Na straně s hladkým nožem to samé, ovšem místo pilky je tu pilník, z jedné strany jemný, z druhé hrubší. Pilka i pilník jsou velice dobře použitelné, už jsem zkoušel obojí. Po otevření zde samozřejmě máme dominantu celého multi-toolu a tou jsou kleště. Nejsem zrovna moc technický typ, tak se omlouvám pokud to nepopisuju zrovna nejlépe, mělo by to být takové spojení jehlových kleští a kombinaček, dá se tím ledacos uchopit, dají se tím holit dráty a nechybí ani štípačky. 

Když se multi-tool otevře, dají se kleště sklopit na jednu nebo druhou stranu a zde je potom jednak ryska takového jednoduchého pravítka na kterém jsou kromě palců i centimetry a pak jsou tu již schovány všechny ostatní nástroje. Na jedné straně je tu  jako první nástroj velký šroubovák. Za ním je malý bit-driver – držák na menší nástroje, bity. Dají se koupit všelijaké další, tady je v základu dvoustranný bit s normálním a křížovým šroubováčkem, taková ta hodinářská velikost co se hodí třeba na dotažení šroubečků u brýlí apod. Následují nůžky, které jsou oproti běžným švýcarským nožíkům mnohem silnější a mohutnější, s tím už se dá lecos ustříhnout.

Na druhé straně tu máme kombinaci otvíráku na konzervy a na láhve a v neposlední řadě je tu jeden z nejužitečnějších nástrojů – velký bit-driver. Na něm je tu opět oboustranný bit s normálním a křížovým šroubovákem, ale dají se dokoupit i různé další bity např. s imbusovou koncovkou apod. A úplně nejlepší je, že na tomto multi-toolu je skutečně každý nástroj zamčený na pojistku, takže nehrozí že by se cokoliv zavřelo nebo uvolnilo. Bezpečnost především! Z tohoto Leathermana jsem opravdu nadšený, tohle už podle mého názoru není jen tak nějaká hračka, jde o poměrně seriozní nástroj se kterým se dá nadělat spousta práce pokud člověk zrovna nemá po ruce kufřík s nářadím...

Nevill - handmade freehand 1/13

Můj nejnovější výtvor, který jsem brousil z hobby-bloku. Včera mi dorazil balík s novými rašplemi a se sadou leštících kotoučů, tak jsem se dnes u téhle dýmky pustil do konečného doleštění sám a dopadlo to takto:

Ten tvar sám nevím jak přesně zaškatulkovat, poker to úplně není, billiard taky ne, zkrátka takový můj tvar poněkud oválné hlavičky. Dá se říct že je to trochu podobné freehandu co jsem dělal dříve, zcela sebekriticky teď připouštím že to tenkrát nebyl moc vydařený kousek, ale holt chybami se člověk učí a jakkoliv o výrobě dýmek čistě teoreticky pár věcí vím, tak praxe je něco úplně jiného. 

Jako obvykle jsem základní tvar brousil rašplí, poté jsem to vyhladil smirkovým papírem a pak přišlo na řadu mé oblíbené jemné rustikování frézkou Proxxon. Zkoušel jsem to přeleštit krémovým voskem na dýmky Halcyon II, nebylo to úplně nejhorší, ale stále se mi zdálo že to nějak není ono, že se to prostě bude muset přeleštit na kotouči. Udělal jsem si snímek, takže takto dýmka vypadala před mým dnešním zákrokem:

Těžko říct co je lepší, výsledná povrchová úprava vznikla kombinací náhody a mé neznalosti, ale tímhle způsobem jsem už přišel na spoustu zajímavých věcí. Přimontoval jsem na ponk stojan na vrtačku a zcela neomylně jsem sáhnul po tom nejhrubším kotouči v sadě. Použil jsem trochu přiložené brusné pasty a pustil se do leštění. Překvapilo mě že rustik se do určité míry odleštil, ale výsledný efekt se mi poměrně zamlouval, takže jsem takhle sjel celou dýmku. Poté jsem dýmku ještě jednou přetřel olejem, převoskoval, přeleštil filcovým hadříkem a hotovo. Tady je bližší pohled na povrchovou úpravu:

Trochu mi to připomíná takové velice jemné pískování. Povrch je sice rustikovaný, ale jen velmi mělce, protože ty ostré části se odleštily kotoučem. A také je tu docela vidět kresba dřeva. Pro mě to bylo velmi příjemné překvapení, myslím že zcela jistě ještě nějakou dýmku s touhle povrchovou úpravou vyrobím. 

K samotné dýmce - dlouhá je 14,5cm, na výšku má 5cm, tedy úplně malá dýmka to není. Váží 60g, což myslím není zas tak hrozné. Sice jsem zatím nepronikl do tajů jak vyrobit dobře vyváženou dýmku, ale tahle se v zubech dá držet docela pohodlně. Náústek je akrylový a má filtrový čep. Část náústku jsem také přejel svým oblíbeným rustikem. Zcela sebekriticky připouštím že tam mezi krčkem a náústkem je takový nepatrný schůdeček, to mi bohužel nějak úplně nevyšlo. Ale dalo by se to vylepšit třeba nějakým ozdobným kroužkem. Další věc kterou si budu pamatovat pro příště. 

Nejspíš do ní půjde nějaká virginie, to by se k ní myslím hodilo. Stále se tak na ni koukám a říkám si že tohle by už docela šlo, není to tedy ani zdaleka žádné mistrovské dílo, ale už to vypadá jako taková normální dýmka za kterou se rozhodně nemusím stydět...

Dead Island – Ryder White's Campaign, Soundtrack a další

Ryderova kampaň je dodatečné rozšíření hry Dead Island vydané v lednu 2012. Hrdinou za kterého se hraje je tentokrát Ryder White, plukovník bezpečnostních složek ostrova Banoi. Ryder by měl být tou tajuplnou postavou z hlavního příběhu co komunikuje s přeživšími přes vysílačku a říká jim že se musí i s nově vyvinutou vakcínou musí dostat za ním do banoiské věznice s nejvyšší ostrahou. A právě tady se ukáže že to bylo všechno tak trochu jinak. Příběh začíná tím že Ryder velí vrtulníku který má ve městě Moresby vyhodit do vzduchu most. Během letu jeden z vojáků neustále kašle a zdá se že je nemocný, posléze se změní v zombie a napadne zbytek posádky, vrtulník se zřítí a jako jediný přežije Ryder, jak jinak. Ten se snaží zavolat si pomoc, měla jej vyzvednout speciální jednotka, ale s tou byl ztracen kontakt. Mezitím dostává zprávy od své ženy Emily, která je lékařkou právě v banoiské věznici, říká že přežila, pomohl jí jeden z vězňů jménem Kevin a snaží se spolu pomoci nakaženým. Později je nakaženými vězni sama pokousána a začíná boj o čas. Ryder se od Kevina dozvídá že skupina přeživších veze vakcínu od místních vědců a musí se tedy probojovat městem a dostat se také do věznice. V Kevinovi pozná Charona, nejnebezpečnějšího hackera na světě, to on předtím celou dobu komunikoval s přeživšími a představoval se Ryderovým jménem. Následuje konfrontace s našimi hrdiny z hlavního příběhu, Ryder je pokousán vlastní ženou Emily, nyní již plně přeměněnou v zombie, v zoufalství si sám píchne anti-zombie vakcínu a změní se v to nejšílenější monstrum proti kterému během hry bojujeme, zbytek již je znám, jen se zopakuje taková rekapitulace konce příběhu, Kevin/Charon pilotuje vrtulník s ostatními postavami včetně domorodé dívky která v sobě nese zombie virus a letí vstříc krásnému západu slunce.

Pokud jde o styl hry, je velice odlišný od původního Dead Island. Ryder je voják a tak je logické že používá především střelné zbraně. Nezačíná od nuly, ale od levelu 15, což je víceméně jedno, protože má všechny dovednosti jaké potřebuje, nemusí zvyšovat svůj level a učit se nic dalšího. Po zkušenostech z předchozí hry jsem samozřejmě měl zpočátku tendenci používat chladné zbraně abych šetřil střelivem a nechápal jsem jak je vůbec možné ubránit se tak ohromnému množství nepřátel. Pak jsem pochopil že jinak než střelnými zbraněmi to prostě nejde, Ryder se navíc velmi rychle dostane k několika střelným zbraním, občas mine i nějaký ten kulomet na střeše nebo na vojenském vozidle. Ale i s tím kulometem má co dělat aby se ubránil, nepřátel je mnoho a valí se ze všech stran. Myslím že nejtěžší část byla na začátku, kdy se Ryder musí ve městě Moresby probít kanalizací, nepřátel tu bylo opravdu neskutečné množství, už jsem to téměř vzdal, ale nakonec se dobrá věc podařila. Tahle část hry je opravdu mnohem svižnější, mnohem akčnější. Nepřátelé se valí ze všech stran a problémem není ani tak nedostatek střeliva jako spíš že nestíháte dobíjet zbraně. Ale je to podobně jako v části hlavní hry ve věznici (kam se Ryder samozřejmě také přesune) – je tu velké množství plynových bomb a hasících přístrojů po zdech, tak nějak se počítá s tím že je hráče napadne využít a nebude ty desítky zombíků zabíjet ručně, jinými slovy zdánlivá přesila nepřátel se tu hodně vyrovnává. Oproti hlavní hře jsou střelné zbraně v Ryderových rukou o hodně výkonnější než když jsem s nimi občas zacházel v kampani za Logana (možná že je to dáno tím že Logan na ně neměl výcvik). I velké zombíky jako je Thug tady lze skolit jednou nebo dvěma ranami z brokovnice, tedy pokud střílíte zblízka, protože na dálku brokovnicí pochopitelně moc škody nenaděláte. Výrobu a nákup zbraní si v téhle kampani také moc neužijete, střelné zbraně navíc v celé hře, na rozdíl od chladných, vůbec nemusíte opravovat, zkrátka vše je zaměřeno samotnou akci, bez nějakého zbytečného zdržování.

Soundtrack ke hře Dead Island dělal Pavel Blaszczak, poměrně zkušený skladatel hudby k počítačovým hrám. Ze známějších her dělal v poslední době např. soundtrack ke hrám Zaklínač nebo The Call of Juarez. Celý soundtrack se nese v takovém velmi pochmurném duchu, počínaje titulní skladbou která stále zní v hlavním menu hry. Skvěle podkresluje atmosféru celé hry, je tu akce, strach, hrůza, beznaděj. Ve skladbách jako Lifeguard Theme nebo Sad Church se k tomu všemu přidává i smutek, je tu snad i jistý náznak naděje, vždyť náš hrdina je jediný kdo může těm ostatním lidem pomoci. Já osobně tenhle soundtrack hodnotím velmi vysoko, bez něj by ta hra zdaleka podle mě tak dobře nefungovala, bylo by to jen pobíjení zombíků, nic víc.

Z hlavní části hry jsem byl poněkud rozpačitý, od určitého momentu se ze zábavy začínala stávat spíš rutina a těžká dřina, možná si tvůrci mohli odpustit to neustále probíjení se tam a zpátky, opakování již opakovaného. Na druhou stranu samozřejmě chápu že zombie apokalypsa v podstatě nemá být žádná sranda, je to nikdy nekončící boj o přežití. Ryderova kampaň to podle mě hodně vylepšila, udělala z toho přesně tu svižnou akci bez zbytečného zdržování, jakou jsem od té hry původně očekával. Sice trochu pozdě, ale přece. Asi tak za měsíc by mělo vyjít pokračování Dead Island Riptide, tak budu doufat že se ponese spíše v duchu Ryderovi kampaně. Pokud máte chuť zažít zombie apokalypsu a nevylekají vás ty stovky zombíků a potoky krve, pak je to přesně hra jakou hledáte...

Rubenstein - klubová dýmka PPNSD

Náš spolek PPNSD (První pražský námořní spolek dýmkařský) má všechny znaky „kamenného“ dýmkového klubu, tedy máme stálou členskou základnu, pravidelné srazy, klubovou vlajku a koncem minulého roku se povedlo doplnit jednu věc, která nám scházela – obstarat si klubovou dýmku. Sehnal jsem předtím na ebay várku briarových přířezů, dle prodejce mělo jít o 40 let starý ebauchon z Kypru, tak jsem si říkal že by to mohlo být vhodné na lehké subtilnější dýmky. Kdo se chopí výroby bylo vcelku jasné, mezi námi je velice šikovný pipemaker Martin „Rubenstein“ Peleška. Vymýšleli jsme co by z těch malých přířezů šlo udělat a nakonec se ukázalo jako nejlepší nechat Martinovi volnou ruku ať dělá co umí a všechny nás velmi příjemně překvapil.

Každá z těch dýmek je trochu jiná, delší, rovnější, více zahnutá, s bambusovou aplikací, jedna je i s filtrovým provedením, k vidění jsou v Martinově galerii. Jednotícím prvkem je krásný kroužkový rustik, černý šelak a samozřejmě nápis PPNSD na spodní straně krčku. Dřevo evidentně nebyla žádná špičková kvalita, na hladké dýmky to tedy rozhodně nebylo, ale myslím že prodejce nijak nelhal o jeho stáří, protože všechny ty dýmky jsou krásně lehoučké. Třeba tu moji jsem teď hodil na váhu a ukázalo to 28,2g. Jinak je to menší dýmka, na délku má 12cm a na výšku 4cm, tabáková komora ale zas tak úplně malá není, řekl bych že se to blíží takové takřka střední velikosti. Náústky Martin tvaruje ručně (na našich klubovkách to bylo z tyčového ebonitu) a je vidět i cítit že si na nich dává záležet. Mám od něj už několik dýmek a jestli mají něco společného, tak kromě výborných kuřáckých vlastností je to právě příjemný skus na náústku. Při téhle velikosti a váze se tato dýmka dá v zubech držet velmi pohodlně. 

Kouřím z ní virginie, původně Stanislaw DeLuxe Mixture než mi došel a zrovna v tuhle chvíli Virginia No.1 od Mac Barena, ale je možné že do ní časem dám Dunhill Royal Yacht nebo něco jiného. Kouřím ji nejčastěji na srazech PPNSD, ale je to pochopitelně dýmka vhodná pro jakoukoliv příležitost.

Závěrem si dovolím přidat odkaz na Martinovy nové stránky, zatím má v nabídce několik dýmek a věřím že tam budou přibývat další a další. Vřele doporučuji!

http://www.rubenstein.cz/

Dead Island

Dead Island je hra vydaná v na podzim 2011, téma je takové možná trochu otřepané, ale nakonec proč ne – zombie apokalypsa na tropickém ostrově. V mnoha zemích, např. v USA nebo v Německu byl prodej této hry zakázán z důvodu její neskutečné brutality. Co k tomu říct, negativní reklama je v některých případech tou nejlepší reklamou, já to beru za dobré doporučení. Rozdělím to na dvě části, teď to bude o té základní hře, jejím ovládání atd. Příště budu psát o dodatečné části hry, kterou je Ryderova kampaň, o soundtracku a mém celkovém hodnocení. V téhle části to patrně bude znít spíše kriticky, ale Ryderova kampaň můj názor na Dead Island výrazně vylepšila.

Příběh se odehrává na ostrově Banoi, který má být kdesi nedaleko Nové Guiney. Na mapě jsem ten ostrov nenašel, takže buď je vskutku fiktivní a nebo se kvůli zombie infekci jeho existence tají. To místo je žhavé nejen teplotou, ale také tím že na ostrově jsou všelijací ozbrojenci a piráti na straně jedné, domorodci provozující kanibalské rituály na straně druhé, pak tu máme nedaleko věznici s nejvyšší ostrahou a do toho všeho jakýsi šílený miliardář postavil ohromné turistické letovisko. Je tu ohromný hotel, rozsáhlé komplexy bungalovů, dále pak město Moresby a pochopitelně džungle. Jsou tu i všelijaké utajované laboratoře, kde týmy vědců zkoumali zombie nákazu, která se šíří stále rychleji. Původ infekce je určitě od místních domorodců, ale zda tomu ti vědci trochu nepomohli, těžko říct.

Hra se dá hrát buď klasicky jako single player nebo jako kooperace. Na výběr jsou tu čtyři základní postavy – velký svalnatý rapper Sam B., čínská špionka Xian Mei vydávající se za recepční, bývalá policitka Purrna co tu dělá ochranku a v neposlední řadě bývalá hvězda amerického fotbalu Logan Carter, toho sem pozvali jako celebritu v rámci propagace letoviska.. Každý z nich by snad měl mít určité zvýhodnění (sám jsem to příliš neporovnával), Sam B. By měl být dobrý v boji s tupými zbraněmi, Xian Mei to umí se sečnými zbraněmi, Purrna je expert na střelné zbraně a Logan umí dobře házet. Já jsem hrál za Logana, je pravda že vrhání zbraní jsem používal velmi často, nicméně většinu času jsem používal všelijaké palice a mačety.

Po vypuknutí zombie apokalypsy se hrstkám přeživších povedlo nějakým způsobem se zabarikádovat na různých místech, např. v budově pobřežní stráže, u majáku, v městském skladišti, v kostele, i ve vesnici na kraji džungle. A je to neskutečná náhodička že právě naši hrdinové jsou z nějakého důvodu vůči zombie infekci imunní. Pochopitelně ta jejich imunita se týká nějakých těch kousanců a škrábanců, neznamená to zdaleka že by byli nesmrtelní. Boj proti zombíkům tedy opravdu není žádná sranda, náš hrdina je limitován zdravím (dá se doplnit ve formě jídla či nápojů nebo se dají nakoupit a nasbírat lékárničky), dále je pak omezen jeho výkon (zkrátka po chvíli máchání zbraní nebo sprintu se unaví, taky kdo by se na jeho místě neunavil) a v neposlední řadě je omezena i trvanlivost zbraní. To je hlavně na začátku velmi otravné, když hrdina nemá ani zbraně, ani peníze, sem tam sebere nějaký ten klacek, železnou trubku nebo pádlo co se mu během chvíle rozmlátí. Jsou tu ale místa s opravárenským stolkem, kde se dají zbraně opravit a vylepšit. A nejen to, dají se vytvořit i nové, tedy pokud k nim máme nákres a příslušný materiál. Tyhle zbraně jsou velice nápadité, třeba baseballová pálka na kterou je přidělána baterie, která pohání motůrek co žene ozubené kolo. Nebo na různé palcáty či mačety se dají přidělat dráty a baterie a v případě kritického zásahu to zombíkům dá pořádný elektrický šok. Pak tu máme nějaké ostnaté a žiletkové dráty, napuštění zbraně jedem a takové další vcelku běžné věci. Velmi šikovné jsou bomby z deodorantu a stará dobrá klasika Molotovův koktejl. Pokud jde o střelné zbraně, tak jsou tu všelijaké pistole, revolvery, brokovnice, útočné pušky, ty se dají i všelijak upravit na elektro-šokové nebo výbušné střely, ovšem střeliva je tu málo, takže se s ním musí šetřit jak to jenom jde. Můžu jenom spekulovat zda třeba Purrna nemá více střeliva, když už je na to expertka, ale hádám že asi ne.

Boj probíhá většinou zblízka a je to skutečně boj se vším všudy, tady to vůbec není jako v jiných hrách že se utábořím někde na protějším kopci a v relativním pohodlí všechny na dálku sejmu odstřelovací puškou. Kdepak, tady ani žádná sniperka na výběr není (což mě docela mrzí, ale co se dá dělat). Tady je to pěkně zblízka, s všelijakým pobíháním, uhýbáním, uskakováním atd. U tupých zbraní je možné při přesném zásahu zombíkům polámat končetiny, u sečných je možné jim je useknout. Při různých kritických zásazích jsou tu zpomalené záběry, třeba když tupou zbraní hrdina zombíkovi rozbije hlavu, nebo když mu ji mačetou usekne. Mám dojem že to jsou momenty kvůli kterým tu hru zakázali...mimo jiné. Vozidla tu nějaká jsou, nejčastěji pickup, posléze v jedné části hry i obrněné vozidlo. Chápu že tvůrci hry chtěli aby to bylo autentické, v téhle části světa většinou mívají volant napravo, ale pro mě to byl dost nezvyk. Ještě otravnější než volant napravo byly silnice, které tu jsou velice úzké, pokud nebyla poblíž větší křižovatka, tak se auto dost obtížně otáčelo.

V téhle hře se umírá velmi snadno a často, přesila je tu ohromná, zbraně zejména na začátku za nic nestojí a není jich tolik. Ale myslím že ta hra je taková svým způsobem intuitivní, že hráče tak nějak navede jak by měl bojovat. Já jsem si našel takový poměrně úsporný styl boje. Jak to jde, tak vylezu na nějaký auťák nebo na něco vyššího a mlátím zombíky po hlavě nějakým palcátem nebo pálkou. Jak jsou někde zamřížované dveře, tak je na sebe nalákám a těsně jim před nosem ty dveře přibouchnu. Oni se sice dobývají dovnitř, ale na mě z nějakého důvodu nedosáhnou, zato já je nějakou tupou zbraní mlátit můžu (ostrou zbraní jako např. mačetou kupodivu ne). Na větší nepřátele jako je Thug nebo ta potvora ve svěrací kazajce je nejlepší hodit granát, bombu, molotov a nebo někam vylézt, mít je těsně pod sebou a buď je mlátit něčím delším co na ně dosáhne a nebo po nich házet nějakým nožem. To je poměrně efektivní zvlášť když je ta potvora dost blízko na to aby se z ní ten nůž dal zase vytáhnout. A pochopitelně hodně se ušetří skillem kdy se ležícímu zombíkovi rozšlápne hlava.

Ve městě jsem se vykašlal na spoustu questů co nebyly až tak důležité pokud jde o hlavní dějovou linii. Už mě to nějak přestávalo bavit, vcelku stereotyp probíjet se tím městem znovu a znovu, to bylo shodou okolností i u těch hlavních questů, např. pasáž kdy jsem se musel čtyřikrát probíjet kanalizací tam a zpátky, to už mi přišlo trochu moc. Kromě města byla i část questů v džungli, tam jsem se opět převážně držel hlavního děje. Jak to bylo možné, hned jsem se přesunul části hry co se odehrává ve věznici, kde hra také končí. Také tam bylo na výběr pár vedlejších questů, ale už jsem se jen držel té hlavní dějové linie. Tady byla hra kupodivu docela svižná, bylo tu sice ohromné množství nepřátel, ale zase po cestách byly propanové bomby a hasící přístroje co se daly rozstřelit, dost nepřátel se dalo umlátit přes mříže nebo jsem je zabíjel na dálku vrhacími předměty. Dost jsem ocenil že když už ta moje postava umře, tak se kupodivu respawnuje zhruba tam kde byla a nepřátelé jsou oslabeni zhruba stejně jak byli, pokud z nich před smrtí trčely nějaké nože nebo mačety, tak v nich zůstaly. Posledního bosse plukovníka Rydera jsem zabil napotřetí a to ještě takovým poněkud netradičním způsobem že za mnou hnal do takového kamrlíku s opravárenským stolkem a lékárničkami, nějak se mi povedlo se mu vyhnout a zavřít za sebou dveře. Pak se mi povedlo dvakrát vždycky otevřít dveře, hodit tam granát a zase za sebou zabouchnout. Napotřetí se dostal ven, tak jsem zvolil taktiku vždycky uhnout a seknout elektrickou mačetou, až se konečně povedl kritický zásah a boss se začal svíjet v šoku, já do něj sekal jak to jenom šlo až padnul. Následuje závěrečné video, odlet našich hrdinů vrtulníkem, v podstatě by to měl být happy end, ale ve vzduchu visí taková temná předzvěst že tenhle svět už nikdy nebude takový jako dřív...

Pokračování příště...

Crysis Warhead

Crysis Warhead je samostatně spustitelný datadisk ke hře Crysis. Hra přesně navazuje tam kde skončil první díl, tedy na ostrově kde se povedlo odvrátit první vlnu invaze mimozemšťanů. Jak už to tak chodí, ukáže se že spousta cizáků je naživu a stále je tu velké množství severokorejských vojáků včetně jejich šíleného generála. Jejich speciální jednotky dokonce mají vlastní verzi nano-obleků, které sice nejsou srovnatelné s těmi co mají naši hrdinové, ovšem dělá to z nich velmi nepříjemné protivníky.

Tentokrát hrajete za jiného vojáka – děj začíná zhruba v polovině děje prvního dílu Crysis, kdy předchozí hlavní hrdina Nomád operuje někde na druhém konci ostrova, zatímco tam kde se zrovna teď něco děje je po ruce voják s krásným britským přízvukem a předzdívkou Psycho. Nadřízení jej nemají příliš v lásce, protože prý není disciplinovaný (jinými slovy raději dělá vlastní rozhodnutí) a když se rozzuří tak je schopný zabíjet vše co mu přijde pod ruce (a nano-oblek jeho psychickému stavu zrovna moc nepřidává). Nicméně Psycho je zatraceně zkušený voják se kterým se musí počítat. Cílem po kterém jde je převážený kontejner, ve kterém by měla být jaderná zbraň (odtud pochází název hry).

Kromě arzenálu z prvního dílu Crysis tu máme i nějaké další nové zbraně, pokud si dobře vzpomínám tak to byly např. SMG které bylo možné mít v obou rukou, pak tu byl šestiranný granátomet, těžce devastující cizácký kanon. A spousta vozidel, kterými se dá jezdit i střílet z nich. Využití vozidel je tu myslím výraznější než v prvním díle. Hráče tu nečeká nic lehkého, musí např. zničit tankovou divizi, naskočit na jedoucí vlak a z jeho kulometných věží se bránit nájezdům severních korejců a náletům cizáků. Taky si vyzkoušíte pilotování speciálního letadla, kdy na vás opět nalétávají cizáci (tohle mi zrovna přišlo jako dost složitá mise, chvíli trvalo než jsem to dohrál).

Ovládání je stejné jako v předchozím díle, tedy po zmáčknutí prostředního tlačítka se objeví volba speciálních schopností obleku. Psycho má pochopitelně stejný oblek jako měl v předchozím díle Nomád, takže v tomto nic nového nečekejte. Psycho má během hry spoustu docela vtipných hlášek (přišel mi tedy rozhodně zábavnější než Nomád), moje oblíbená je ta co říká severokorejskému generálovi když mu nadává do zatracených amíků „I'm British, you muppet!“

Crysis Warhead sice nepřináší tolik nového, ale příběh je pořád docela dobrý a hratelnost se oproti prvnímu dílu výrazně zlepšila (už tu není takový nedostatek střeliva jako v prvním díle). V této hře rozhodně najdete spoustu zábavy a báječného násilí.

Nevill - Mr. Big

Koncem loňského roku mě zas popadla taková ta správná tvořivá nálada a chuť zkusit si vyrobit další dýmku, tak jsem poprosil Honzu Kloučka aby mi připravil jeden hobby-blok. Vlastně jsem to kupoval společně s Jantang pokerem co jsem si nadělil k vánocům. Byl to pořádně velký kus dřeva, tak jsem si řekl že by z toho mohla být pěkně velká dýmka, v podstatě něco podobného jako velká bentka, kterou mám z prvního workshopu v Honzově dílně. Výsledek vypadá takto:

Na tomhle snímku je už po prvním kouření, původně jsem ji fotil ještě nekouřenou, ale po otevření fotky jsem zjistil že je z té jedné strany přepal od sluníčka že ta kresba není dobře vidět, tak jsem to raději cvaknul ještě jednou. Schválně jsem na úvod vybral tu hezčí stranu, která má překrásnou kresbu, na druhé už to takhle není, přesto musím říct že se mi dostal do rukou krásný kus dřeva. Ano, je velká, je hodně velká, proto jsem zvolil název Mr. Big (a hned jsem si vzpomněl na jejich píseň Wild World). Sám váhám kam ten tvar zařadit, jestli je to billiard nebo poker, nebo takové něco mezi, což se mi většinou povede. Na délku má 15,5cm, hlavička je vysoká 6cm, stěny jsou silné zhruba 13mm, průměr tabákové komory je 19mm. Váha s ohledem na velikost kupodivu není až tak ukrutná, má 87g. V zubech ji tedy chvíli udržím, ale je to zkrátka dýmka spíše do ruky a v ní se opravdu neztratí. 

Možná jsem už zmiňoval že nemám příliš mnoho vybavení, ve sklepě mám ponk se svěrákem, víceméně celý tvar brousím rašplí a pak už jen přichází na řadu smirkový papír na vybroušení dohladka. S tím mám obecně dost velký problém že mi zůstávají různé malé škrábance, zřejmě si dříve nebo později budu muset pořídit nějaký leštící kotouč. Zatím ho ale nemám, tak jsem poprosil Martina Pelešku a ten mi ji v dílně u Honzy přeleštil. S Honzou měli oba nutkání do toho trochu "hrábnout", že by z toho mohla být pěkná dýmka. Jistě, mohla, ale už by byla úplně jiná, zkrátka nakonec jsem se rozhodl že na ten svůj tvar nebudu rezignovat a dýmka zůstala taková jaká je. 

Dokonalé to není, to připouštím, je taková trochu šišatá, u přechodu krčku a hlavičky je tam zabroušeno poněkud víc než by správně mělo být, ale to je tím že jsem se tam potýkal s docela hlubokými škrábanci které ne a nechtěly zmizet. Zrovna tahle část dýmky mi při výrobě připadá nejvíce komplikovaná. Na hotové dýmce to vypadá že je to přece v pohodě a je to naprosto jasné, ale fakt to není žádná sranda. Teď zrovna dělám na další dýmce a tam to snad bude o něco lepší, učím se více používat kulatou stranu rašple. 

Honza s Martinem mi oba poskytly rady coby na tom udělali jinak a jak bych to měl dělat příště, ale nejvíc mě potěšil Přemek Omrt když jsem mu ji ukazoval. Prostě ten tvar vzal takový jaký je a říkal že to je v pohodě, nějaká ta nerovnost tolik nevadí, alespoň je na tom vidět že jde o ruční práci. Přemek má rád hodně velké dýmky, takže velikost téhle dýmky mu přišla přijatelná, jen by u ní udělal širší kotel, což si představit dovedu, prostor by tu rozhodně byl, ale nedovedu si představit na kolik hodin kouření by taková dýmka byla. 

Na závěr přidám ještě ptačí očka zepředu, na to je radost pohledět. Kouřím z ní momentálně Mac Baren Virginia No.1. To je první dýmkový tabák který jsem kouřil a dostávám jej pravidelně každé vánoce od tety, které nějak tahle značka utkvěla v paměti od doby kdy jsem začínal s kouřením dýmky. Mac Baren tedy nepatří mezi mé oblíbené výrobce tabáku, ale když Virginia No.1 nalehko nacpe do většího kotle a kouří se pomalu, tak se to obejde i bez obvyklého štípání a vlastně to není zas tak špatné pokouření. Do téhle dýmky se myslím hodí a zřejmě v ní i zůstane.