Game of Thrones - A Telltale Story

Telltale Games již vydaly několik her kde si hráč sám volí jak bude příběh pokračovat dál. Dá se říct že jde spíš o interaktivní filmy než klasické počítačové hry. Grafika je tu vcelku pěkná, comicsová a nepříliš náročná na hardware, takže kromě PC a herních konzolí byla převedena i do mobilní verze pro Android a myslím že i pro iOS. Ovládání je tu omezené na několik ovládacích prvků, nicméně hráč přesto musí být ve střehu, včas reagovat a především činit rozhodnutí. A jak už to tak bývá, člověk vždy nese zodpovědnost za svá rozhodnutí a ta se mu zde téměř vždy vrátí zpět jako bumerang. V tomto článku se budu věnovat hře Game of Thrones a zřejmě se dopustím několika spoilerů, takže pokud tuto hru teprve budete hrát a nechcete znát žádnou nápovědu nebo jak to skončilo, tak už dál ve čtení nepokračujte a přečtěte si to třeba později.

(Jon Sníh a Gared Tuttle)

Ve hře sledujeme osudy rodiny Forresterů, kteří po stovky let věrně sloužili rodu Starků. Nomen omen, Forresterové skutečně jsou lesníci, na jejich území jsou lesy plné železného dřeva (pod názvem "ironwood" jsem našel habr, ale ruku do ohně bych za to nedal) a oni jím zásobují všech sedm království, vyrábějí z něj zbraně, lodě, atd. Děj začíná na Dvojčatech zrovna když se koná tzv. "Rudá svatba" kde Walder Frey nechal pobít Starky a jejich spojence ze severu. S rodem Starků mají Forresterové dost společného a čeká je bohužel i velice podobný osud. Po vyvraždění seveřanského tábora si tak můžeme rovnou odškrtnout hlavvu rodiny lorda Forrestera a jeho syna Rodrika, přežije jenom jejich panoš Gared.

                                                                                          (Daenerys Targaryen)

Valar Morghulis - ano, všichni musí zemřít. Člověk snadno zapomene že autor George R. R. Martin bez varování sadisticky vraždí své postavy a ani tady tomu není jinak. Gared si po návratu domů prohlíží obraz rodiny Forresterů - na konci hry by se dal takřka celý proškrtat. Jak se posléze ukáže, některé z postav prostě nelze zachránit, ať děláte, co děláte. Např. když k Forresterům přijede starý známý psychopat Ramsey Sníh jako vyslanec Lorda Boltona, nového strážce severu, nezbývá než se smířit s tím že mladý lord Ethan Forrester jeho rukou zemře. Poprvé jsem to směřoval tak že Ethan odmítl Ramseyho návrh že jejich pozemky přechází pod správu rodu Whitehillů. Ramsey prohlásil: "To je ale statečný malý lord...ale já nepotřebuji statečného malého lorda" a vrazil mu svou dýku do krku. Dobrá, řekl jsem si že to zkusím jinak, tentokrát Ethan souhlasil se vším a nebo mlčel a Ramsey nakonec povídá: "To je ale chytrý malý lord...ale já nepotřebuji chytrého malého lorda" a Ethan opět skončil s dýkou ve svém hrdle. Obávám se že tohle je něco jako model Kobayashi Maru, je to boj který se nedá vyhrát (vyhrál jej pouze kapitán James T. Kirk a to tak že podváděl, ale to zde bohužel není možné).

(Ramsey Sníh má plné ruce práce)

Valar Dohaeris - všichni musí sloužit, každá postava zde má svou úlohu. Oproti jiným hrám od Telltale Games je zde novinkou že hra probíhá na několika úrovních s několika postavami:

Gared Tuttle - panoš lorda Forrestera, Whitehillovi vojáci mu zabíjí rodinu, on v sebeobraně zabije jednoho (nebo dva) z nich a za to je odeslán na sever na Zeď. Tam se má stát průzkumníkem noční hlídky a při nejbližší příležitosti uprchnout za Zeď a najít tam jakýsi začarovaný les který zmiňoval lord Forrester předtím než jej zabili Freyovi vojáci. Na Zdi se, mimo jiné, setká se starým známým Jonem Sněhem. 

Ethan Forrester - třetí syn lorda Forrestera, poté co jsou jeho otec a starší bratr zabiti na Krvavé svatbě se stává hlavou rodiny ve svých asi třinácti letech. Učiní jedno důležité rozhodnutí a sice že si vybere svého rádce - buď chytrého kastelána Duncana nebo velitele stráží Roylanda. Příběh se tak může v drobných detailech odlišovat, ale tihle dva se zkrátka nemají rádi a pokud se vybere jeden z nich, pak ten druhý rod Forresterů zradí a bude donášet Whitehillům. Ethan nepřežije setkání s Ramseym Sněhem, dle všeho je to postava kterou nelze zachránit.

(Ironrath - sídlo rodu Forresterů)

Asher Forrester - druhý syn lorda Forrestera který žije ve vyhnanství za Úzkým mořem. Rodina za ním pošle strýce Malcolma s tím že by se měl vrátit s armádou žoldáků a pomoci jim s válkou proti Whitehillům. V Meereen se Asher setká s khaleesi Daenerys Targaryen, matkou draků, a pomůže jí dobýt město. Daenerys mu slíbila armádu pokud se bude přesně držet svých rozkazů. Asher se může a nemusí těch rozkazů přesně držet. Podruhé jsem to zkusil tak, že Asher sice svůj úkol ohledně zneškodnění hlídkové věže splní do puntíku přesně, a  Daenerys mu nakonec řekne že mu bohužel zrovna teď žádnou armádu dát nemůže, přislíbí jeho rodině pomoc až bude královnou sedmi království a nechá jej alespoň odkráčet s truhlou plnou zlata. V tom horším případě jej nechá odejít  a může být rád že odešel živý. Ne že by to mělo na příběh nějaký zásadní dopad. Nakonec se mu alespoň podaří přijet zpět s partou zabíjáků z místní arény. Jejich velitelka o nich říká že nejsou žádní vojáci, ale umělci co malují krví. Asher může a nemusí přežít, nicméně na konci jej stejně zmasakrují.

(oživlá mrtvola zrovna zasažená ohněm)

Rodrik Forrester - nejrstarší syn lorda Forrestera, hned na začátku to vypadá že jej zabili, nicméně on to přežil - s velkou ranou v těle, rozdrásanou půlkou obličeje, zlámanou nohou a kdoví jakými zraněními, z ještě nedávno udatného válečníka se stal náhle mrzákem. Rodrik se snaží získat spojence v rodu Glenmore, ale v cestě mu stojí kromě rodu Whitehillů i Ramsey Sníh, ten nakonec prohlásí že je nechá ať si navzájem proti sobě válčí a který z těch dvou rodů vyhraje, ten bude dál těžit železné dřevo, že takto to bude mnohem zábavnější. Rodrik má různé varianty na výběr, např. může zajmout Gryffa, syna lorda Whitehilla který byl k Forresterům dosazen jako velitel vojenské posádky, a vyměnit jej za svého nejmladšího bratra Ryona, který je u Whitehillů jako rukojmí. Může se pokoušet vyjednávat příměří prostřednictvím dcery lorda Whitehilla, tak či onak jeho plány selžou. Po příjezdu Ashera je nastražena past a přežít může jenom jeden z těchto bratrů. Jeden či druhý, sice se jim může povést zabít některého z Whitehillů, ale za cenu svého života (závěr sice naznačuje že jeden či druhý z nich ujel docela daleko na koni a že by jej možná mohli zachránit, ale moc tomu nevěřím).

(Tyrion Lannister a Myra Forrester)

Myra Forrester - starší dcera lorda Forrestera, je služebnou Margery Tyrell, budoucí královny. Snaží se v Králově přístavišti najít spojence proti Whitehillům. Pomoc jí nabídne Tyrion Lannister, pod kterého coby správce královské pokladny spadají i smlouvy o dodávkách železného dřeva. Ovšem Tyrion je zanedlouho obviněn z vraždy krále Joffreyho, takže tím je konec spojenectví s ním. Myru se pokusí zabít lannisterský strážný na příkaz královny Cersei a všichni její další spojenci ji postupně opouštějí, jeden po druhém. Myra může přežít, pokud místo sebe obětuje Toma, chlapce co jí stále pomáhá (nejspíš je to jeden z "ptáčků" lorda Varrise, ale to se ve hře nedozvíme).

Poprvé jsem činil volby, jak se tak říká, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Asi nemusím říkat že to dopadlo naprosto příšerně a říkal jsem si že tady vyloženě platí že "s poctivostí nejdál pojdeš", případně že nevím nic, stejně jako Jon Sníh. Zkusil jsem tu hru tedy ještě jednou, tentokrát moje volby nebyly zdaleka tak statečné a čestné, můj přístup byl tentokrát takový spíše oportunistický. Vzal jsem to tak jak zhruba hraje Hru o trůny Malíček. Jenže pravda je že Malíček je v naprosto jiné pozici a Forresterům zřejmě není pomoci, stejně jako Starkům kterým tak věrně sloužili. Tento hrdý rod se nelíbí ani Lannisterům ani Boltonům, což je pro ně do značné míry rozsudek smrti. Hráč si zde skutečně vychutná pocity bezmoci a zoufalství kdy rod Forresterů v podstatě nemůže nic udělat a nikdo jim nepomůže.

(Asher se vrací domů)

Z té hry mám takové smíšené pocity - Hru o trůny mám velice rád a tohle určitě je takové zajímavé zpestření z tohoto světa. Na druhou stranu je ta hra velmi nemilosrdná a frustrující. Ve Hře o trůny platí takové "pravidlo" že lze jen zvítězit a nebo zemřít. Obávám se že v tomto případě se lze dočkat spíše toho druhého. Jak jsem již zmiňoval výše, je to něco jako model Kobayashi Maru, vše tu již bylo předem dáno a hráč tady v podstatě nemá žádnou šanci vyhrát. Může si ten příběh v lepším případě trochu užít, v horším případě si jej protrpět.

Je dost možné že vydají další díl, je pravděpodobné že v něm zabijí těch několik málo postav co přežily...a je téměř jisté že i přes veškeré výhrady které k této hře mám si to pokračování stejně dříve nebo později koupím, protože ten příběh v mé mysli zaseknul svoje háčky a já chci vědět "jak to bylo dál?"...

Nevill Handmade - Bent 01/16

První letošní dýmka z polotovaru, vlastně jsem na ní asi nejvíc práce udělal během minulého týdne, ale zbývalo ještě ohnout náústek a vyleštit ji, to jsem udělal dnes dopoledne. Podobnou jsem dělal před rokem, shodou okolností to byla první dýmka roku 2015. U té jsem ovšem dělal mnohem hlubší rustik, u této jsem jej udělal naopak velice jemný, vypadá to spíš jako pískování. 

Obvykle rád fotím dýmky poránu na stolku ve své zimní zahradě, když tam pěkně svítí slunce. Slunečné počasí se dnes bohužel nekonalo, takže jsem nakonec fotil s bleskem aby byla lépe vidět povrchová úprava a jak tam trochu prosvítá kresba dřeva, bez blesku to vypadalo že je ta dýmka prostě tmavě hnědá.

Na výšku má 5,5cm, na délku 14cm, je to identický polotovar jako u té loňské dýmky, jediný rozdíl je zde ve váze. Hrubý rustik té loňské dýmce možná ubral nějaký pár gramů na váze, váží 56g. Briarové přířezy samozřejmě nikdy neváží úplně stejně, třeba ten rozdíl ani nemusí být ubraným materiálem, těžko říct. Ta letošní váží 64g, ne že by to byl nějaký citelný rozdíl. Je to bentka a mezi zuby se dá udržet naprosto bez problému.

Je to dýmka ve filtrovém provedení na 9mm. Náústek je ebonitový a je (jak jinak?) ozdobený mým rustikovaným kroužkem. Zatím jsem se ještě nerozhodl jak s ní naložím, ale je fakt že mám relativně málo dýmek na latakii, na to by se asi mohla hodit. Teď z hlavy jsem těch latakiových dýmek v mé sbírce napočítal jedenáct, většinou jsou hodně velké (tím myslím např. Peterson House Pipe nebo XXL dýmku od Přemka Omrta). Tohle je rozměr který se mi zdá tak akorát...

Falcon bent s meršánovou hlavičkou

Dýmkový tabák se dá kouřit z ledasčeho, dokonce i ze lžíce na zmrzlinu na kterou se našroubuje seříznutý golfový míček. Ano, taková bývá nejčastější reakce na nejnovější přírůstek do mé sbírky - zahnutou verzi dýmky Falcon s hlavičkou která je z mořské pěny.

O dýmce Falcon jsem zde již psal jeden článek, takže se nebudu opakovat. Meršánovou hlavičku k Falconu jsem vždycky chtěl (to obvykle říkám u všech dýmek co si pořizuju), před časem jsem nějaké viděl na nějakém americkém dýmkařském foru a říkal jsem si že to je skvělý nápad. A pak se jich několik objevilo na Etrafice, tomu se zkrátka nedalo odolat. Falcon samozřejmě vyrábí hlavičky s meršánovou vložkou, nicméně ta vložka samozřejmě zabere trochu místa v tabákové komoře, takže je to potom dost malý kotlík. Zase nejde o tak křehkou záležitost jako u hlavičky která je celá z mořské pěny, ale to jsou vždycky výhody a nevýhody, záleží jaké má kdo priority. Obecně má Falcon tu výhodu že po dokouření se ta dýmka vyčistí, našroubuje se další hlavička člověk si hned může dát další dýmku. Tahle věc u meršánové hlavičky vcelku odpadá, pěnovka se po vyčištění dá klidně projet znovu. A samozřejmě krásně vypadá jak se při nakuřování postupně začíná barvit.

S touhle hlavičkou jsem měl trochu trable při nasazení na rovný Falcon - jak se zdá, občas je ten jejich atypický závit o něco kratší, což u originálních hlaviček nikdy není problém, nicméně tohle není originální výrobek, možná je tam nějaká desetina milimetru jinak, zkrátka na ten můj Falcon se to šroubovalo velice obtížně a netěsnilo to dokonale. Nakonec jsem spojil příjemné s užitečným a pořídil jsem si zahnuté provedení, které mi ve sbírce dosud chybělo. Jakub Rolčík v prodejně Etrafika Praha v Blanické byl tak laskav že mi vyndal několik Falconů a zkoušeli jsme na který to půjde dobře našroubovat, ve finále zůstaly dva, jeden hnědý a jeden stříbrný, stříbrný se mi líbil víc. 

Bylo to tedy "dentální" provedení pro lidi se zubní náhradou (jiné bohužel nebylo a mně se nechtělo čekat než by se objednalo to standardní) kde je na horní straně skusu takový výstupek, ale to jsem doma zkrátka zbrousil do normální podoby (kutil si vždycky poradí, že?). Snad této úpravy nebudu jednou ve stáří litovat...

Na fotce to asi nebude úplně dobře vidět, ale závit je z nějakého plastu, takže by měl vydržet, ono vyřezat ten závit do mořské pěny by kvůli její křehkosti ani nešlo. Jinak samotná hlavička váží 25g, spolu s dýmkou váží 41g, to je vcelku rozumné, dá se to bez problému udržet v zubech.  

Zde je pro srovnání originální hlavička co k tomu mám, je to taková z těch menších. Ten rustik se mi moc líbí, někdy se pokusím jej napodobit, myslím že když dám na frézku takovou tu tenkou gravírovací hlavici a půjdu víc do hloubky tak by se teoreticky mělo dosáhnout podobného výsledku.

A tady je ještě jedno srovnání - menší hlavička Falcon, meršánová hlavička a větší hlavička. Ta meršánová má kapacitu tabákové komory zhruba na úrovni té velké originální hlavičky. 

Tímhle jsem v podstatě spojil tři taková moje dýmkařská přání do jednoho. Chtěl jsem zahnutý Falcon, chtěl jsem na něj meršánovou hlavičku a pak jsem si před lety, ve svých dýmkařských začátcích, hrozně přál mít pěnovku Vauen Meerschaum Golf, ale ta tenkrát nebyla v mých finančních možnostech. 

Pokud jde o kuřácké vlastnosti, je to srovnatelné s jakoukoli jinou pěnovkou, navíc Falcon nabízí výhodu velice suchého a chladného kouře. Na Falconu se mi ta meršánová hlavička moc líbí, připadá mi to jako taková kombinace staré a nové doby, je to tradiční a zároveň moderní. 

Vzpomínka na Pavla Hápa

Při úklidu jsem nedávno narazil na krabičku ve které mi přišel buldoček od Pavla Hápa, tak jsem si na něj musel hned vzpomenout. Čas letí a už je to nějakých téměř pět let co nás tento skvělý prosečský pipemaker bohužel opustil. V krabičce byl sáček na dýmku, účtenka a následující vzkaz. 

Ano, takto Pavel Háp prodával dýmky. Žádné dobírky nebo platby předem, zkrátka tu dýmku poslal jako normální balík a bral to tak že když se na něčem domluvíme, tak to platí. Pavel Háp se několikrát účastnil celorepublikového srazu pipE-clubu Dýmka.net, takže jsem měl možnost s ním prohodit pár slov. Tenhle jeho obchodní postup mi vrtal hlavou, takže jsem se jej musel zeptat jestli se mu někdy stalo že by mu někdo nezaplatil, z jeho strany tu rozhodně byla velká důvěra ve své zákazníky. 

(fotka ze srazu v Javorníku v roce 2010)

Pan Háp se na chvilku zamyslel a povídá: "A víte že snad ani ne? Když o tom přemýšlím...ne, já myslím že ne. Být to jiné odvětví, tak bych se asi bál, ale vždyť dýmkaři jsou slušný lidi..."

A to je velká pravda, v dýmkařské komunitě je ohromné množství slušných a dobrých lidí a jsem rád že do ní patřím. Tuhle příhodu jsem kamarádům určitě vykládal mockrát, ale rád se o ni podělím znovu. Pokud si občas zapálíte nějakou jeho dýmku, věnujte prosím také Pavlu Hápovi vzpomínku...

Na závěr, jenom tak pro srovnání, takhle světlounká ta dýmka byla jako úplně nová, po letech kouření se krásně vybarvila, že? 

PF(eife) 2016

Zase další rok je pryč, máme tu 1. ledna 2016, já zrovna dojedl poslední tác chlebíčků co zbyly ze včerejška a tak se během trávení pokusím shrnout co jsem vlastně za celý ten rok dělal. Ten loňský nápad s dýmkovým PF mi přišel docela dobrý, takže jsem v něm pokračoval. Pár fotek s ohňostrojem bych měl, sice ne ze včerejška, ale na Štěpána jsme tu měli v Radotíně zvonkohru a ta byla právě zakončena ohňostrojem, udělal jsem tam pár fotek svým kompaktem v režimu "ohňostroj" a hodil je na Facebook. Pokud jde o tyhle dvě dýmky, tak ten poker dělal Honza Klouček a tu billiardku napravo mi už před časem věnoval kamarád Polda a přiznávám, je to ostuda, ale stále jsem z ní ještě nekouřil. Budu to muset co nejdříve napravit!

Dýmek mi za letošek přibylo do sbírky hned několik. Asi tak o polovině z nich jsem psal, další mi zbývají, mám tu např. ještě jednu (zatím nekouřenou) dýmku od Přemka Omrta, soutěžní dýmky a dýmky Monte Bello od BPK, nového Falcona... A také se těším na klubovou dýmku 2015, kterou pro pipE-club Dýmka.net dělá Georgi Todorov, doufám že se jí brzy dočkáme. 

Za loňský rok jsem vyrobil celkem sedm vlastních dýmek, většinou z polotovarů. Tři z nich jsem rozdal kamarádům, jedna se vydražila na celorepublikovém srazu Dýmka.net v dobročinné aukci. Na tom srazu jsem bohužel chyběl, nestíhal jsem kvůli práci. 

Když už je řeč o práci, letos jsem měl výročí, už tam dělám deset let. To je tedy dost dlouhá doba, ani jsem si nějak nemyslel že bych tam vydržel takhle dlouho. Asi to bude známka toho že mám dobrého zaměstnavatele, myslím že tam ještě nějaký ten pátek zůstanu. 

Přečetl jsem za ten loňský rok docela dost knih, čtečku mám stále při sobě. Také jsem na tabletu přečetl spoustu comicsů, hlavně z Marvel Unlimited. Mám za sebou několik sérií Guardians of the Galaxy (připouštím že Rocket Racoon není zdaleka tak trapná postava jak se mi to zdálo po shlédnutí traileru k filmu), hodně mě baví Inhumans na které jsem už v těch různých marvelovských sériích narazil, ale vůbec jsem netušil co jsou vlastně zač. A pak se někdy v polovině roku marvelovský archív značně rozrostl o Star Wars. Jinak ten nový film jsem stále neviděl a nejsem si jistý jestli ho zatím chci vůbec vidět. A pak se mi tu válí nějakých přes deset comicsových knížek které jsem ještě nečetl, prostě se mi na tom tabletu nějak líp čte. Ale budu to muset napravit, mám tam např. dva díly Sandmana a tři díly Lucifera a musím přeci vědět jak to dopadlo.

Počítačové hry mě stále neomrzely, taky jsem jich za ten loňský rok několik zvládnul. Počítač jsem vyměnil za novější, je fakt že si teď říkám že jsem do něj asi měl trochu více zainvestovat, ale zatím to všechny hry zvládá, takže si ho ještě chvíli nechám. Za zmínku rozhodně stojí Assassin's Creed Syndicate - oproti předchozímu dílu Unity jsem z té hry měl mnohem lepší pocit, hodně mě to bavilo, Dále jsem hrál GTA V, k tomu není moc co dodat, ta hra má prostě všechno. Mad Max se myslím jako hra také povedl, není to zdaleka tak jednotvárné jak se v některých recenzích psalo. Dohrál jsem Risen první a druhý díl a mám rozehraný třetí. Risen jsem kupoval v nějaké ohromné slevě, je to taková RPG hra která má kupodivu docela dobrý příběh i soundtrack, zajímal mě na tom vlastně hlavně ten druhý díl s podtitulem Pirates of Dark Waters. Moc jsem od toho nečekal, ale ta hra je překvapivě obsáhlá, hráč se v ní pohybuje po otevřeném světě a má na výběr různé styly jak tu hru hrát, vše se odvíjí od toho jaká se učiní rozhodnutí. Já to pojal dost neortodoxně, mám na to rozepsanou recenzi, počítám že ji sem brzy hodím.

Jinak rodina se má dobře, na svátky jsme se zase všichni ve zdraví sešli, neteř Anetka už vesele pobíhá a zpívá nám lidové písničky, co víc si přát...

Na závěr nezbývá než poděkovat všem čtenářům za přízeň, přeji Vám vše nejlepší v roce 2016!

Přemysl Omrt - Freehand 29/15

Je Silvestr a ještě stihnu jeden poslední letošní článek. Ano, mám další dýmku od Přemka Omrta a pořídil jsem si ji v rámci mé vlastní vánoční tradice, že si v poledne na Vánoce vždycky zakouřím z nějaké nové dýmky. Přemek stále zkouší nové věci, teď v poslední době přišel s nápadem přidat k tomu svému tradičnímu tvaru jehlový podpatek, na kterém by ta dýmka stála. Pravda, stabilní to je asi tak jak je stabilní jehlový podpatek, ale ten nápad se mi náramně líbil. Přemek jich měl několik a já si vybral tuhle, protože mi zkrátka nejlíp padla do ruky.

Na délku má 15,5cm, na výšku má hlavička bez podpatku 5cm a s ním 6,5cm. Váží 55g, což celkem odpovídá množství dřeva. Kromě hlavičky je z briaru i ten špalík co tvoří krček dýmky a ten je také docela silný. Hlavička je mořená na tvavě hnědou, malá hranka z přední a zadní strany byla ponechána světlá. Na spodku hlavičky je zmiňovaný jehlový podpatek, ten je z takového oranžovo-červeného akrylu. Na jedné straně hlavičky a krčku bylo ponecháno přírodní plato. Provedení je bezfiltrové, což je i vidět na náústku - ten je také zbroušený do hranek, tak aby to ladilo se zbytkem dýmky. 

Myslím že u téhle dýmky opravdu není těžké poznat kdo je jejím autorem, Přemek na ní použil opravdu velké množství prvků, které jsou pro něj tak typické. Hranky, plato, dřevěné a akrylové aplikace... 

Ač by se to možná na první pohled nezdálo, ta dýmka je kupodivu velice ergonomická a v ruce se drží příjemně. To přesně dělají ty zkosené hranky vepředu a vzadu, Přemek to má zkrátka promyšlené do posledního detailu. U nás v hospodě svým netradičním tvarem samozřejmě tahle dýmka vyvolala u všech velký zájem a ohlasy na ni byly velice pozitivní, což mě těší. Kouří se z ní výborně, k tomu se nedá nic dodat. Že byly ty Vánoce, tak jsem si otevřel jednu vzácnost, G.L.Pease Telegraph Hill, skvělou americkou směs virginie s periquem. Až mi dojde tak jej zřejmě nahradí Dunhill Elizabethan Mixture. 

Petr Pipes - Sand Bent SS

Loni jsem si v článku o klubové dýmce 2014 dal takové "předsevzetí" že kdybych měl chuť pořídit si nějakou další dýmku klasického tvaru se stříbrným spigotem, vybral bych si něco u Petra Libory - a tak jsem také učinil. S Petrem jsem se na téhle dýmce domluvil nějak koncem loňského roku, s tím že to nijak nespěchá, zkrátka až na ni najde to správné dřevo. Představoval jsem si něco jako takovou tu větší bentku zhruba pětkové dunhillovské velikosti, sandblast v černé barvě. Bezfiltr, akrylový náústek a stříbrný spigot. Žádné obrázky, jen tenhle obecný popis. Petr věděl naprosto přesně co mám na mysli a po pár měsících mi přinesl tuhle nádheru:

Na výšku má zhruba 6cm, na délku zhruba 14cm a váží 77g, což je s ohledem na velikost a stříbrné kování velice slušné. V zubech se drží naprosto perfektně, do ruky padne jako by tam patřila odjakživa. 

Říkávám to sice téměř u každé své nové dýmky a budu se opakovat, ale takovou dýmku jsem vždycky chtěl! Kresba dřeva je tu opravdu nádherná. Jednu bentku od Dunhilla mám a ta tedy zdaleka nemá takhle pěkné pískování a ring grain už teprve ne. O téhle dýmce píšu s odstupem nějakých čtyř měsíců co ji mám a můžu zcela zodpovědně prohlásit že se z ní kouří báječně. Zařadil jsem ji do okruhu dýmek ze kterých kouřím nejčastěji. Kouřím z ní Dunhill Three Years Matured Virginia, to je velice příjemná směs vyzrálé virginie se špetkou orientu.