Velká voda v Radotíně

S tátou jsme se byli dnes dopoledne podívat dole v Radotíně, jak to vypadá u řeky. Už několik dní vytrvale prší, země už to nebere, takže voda jde do řeky i ze všech kopců. Berounka se zvedla o pěkný kus, třeba stezka podél řeky za základní školou je už pod vodou. A jako by to nestačilo, tak i Radotínský potok se o hodně zvednul, lidé co bydlí u jeho ústí do Berounky už tam kolem svých domků staví pytle s pískem a balí si věci, protože už asi moc neschází a budou pod vodou. Moc bych těm lidem přál aby se hladina vody už dál nezvedala, ale přírodě se těžko poroučí. Každopádně od povodní v roce 2002 jsme tady takhle velkou vodu neměli. 

Přidávám odkaz na pár fotek co jsem cvaknul mobilem.

https://picasaweb.google.com/117482786734786696546/Radotin02062013#

Nevill Handmade Bent 4/13

Další z dýmek co vyrábím doma z hobby bloku, tentokrát bentka. Musím říct že rovnější tvary mi připadají na výrobu jednodušší, lépe se s tím manipuluje, u bentky tam zkrátka ten zahnutý krček tak trochu překáží. Ale nakonec se to myslím docela povedlo. Je to taková robustnější bentka, vysoká je 6cm, na délku má 14cm a váha je 77g, nicméně bentka může být trochu těžší, není až takový problém ji udržet mezi zuby.

Jako povrchovou úpravu jsem opět použil svůj oblíbený jemný rustik, který jsem posléze trochu odleštil. Rustikovaná je opět i ta silná část sedlového náústku. Náústek je opět akrylový s čepem na 9mm filtr. Myslím že oproti předchozím tvarům už tady je vidět větší pravidelnost, s výsledkem jsem poměrně spokojený. Možná bych asi býval ten přechod mezi hlavičkou a krčkem o něco více vybrousil, ale neměl jsem na to vhodný nástroj, tedy tenkou kulatou rašpli. Nicméně pro příště jsem už vybaven, moji rodiče mi udělali velkou radost když mi během nákupu nějakých kytiček a všeho možného v OBI koupili sadu tří rašplí (plochou, půlkulatou a tenkou kulatou). Ale už ten tvar nechám jak je, zas to působí takovým masivnějším dojmem. 

Snad budu mít takhle šťastnou ruku i při výrobě dalších dýmek, říkám si že tohle by už docela šlo...

Nevill Handmade Freehand 3/13

Další dýmka z hobby-bloku, vcelku podobná předchozím dvěma, jen je lehce zahnutá a tvar je tentokrát více kulatý. Spodek jsem původně takhle kulatý dělat nechtěl, ale bohužel jsem narazil na větší kazy které se mi vůbec nelíbily, tak jsem tomu ten tvar trochu přizpůsobil. I tak tam zůstalo několik dalších kazíků, zkrátka jak jsem kdesi zaslechl "do briaru a do žen nevidíš..." Ale budiž, důležité je především dobré vrtání, což tady samozřejmě je a jinak ta kresba není až tak zlá. Navíc já stejně rád rustikuju, takže nemusím mít výčitky z toho že dělám rustik přes hezkou kresbu. 

Na délku má 14cm, na výšku 5,5cm. Váha je 69g což tedy není málo, ale když se vezme v úvahu že stěny jsou zhruba centimetr silné, tak to naní až tak zlé. Protože jsem stěny nechal takhle silné, zkusil jsem takový malý experiment a půlkulatou rašplí o něco rozšířil tabákovou komoru, takže by se do ní měla vejít docela slušná nálož tabáku. Náústek je akrylový, provedení na 9mm filtr, část náústku je rustikovaná, jak už to tak dělávám. Povrchová úprava je opět můj oblíbený drobný rustik, který dělám frézkou Proxxon. Barvu dělá opakovaný nátěr parafínovým voskem a nakonec jsem ještě přešel k přeleštění karnaubským voskem. Na tom leštění ještě budu muset trochu zapracovat, ale už teď je vidět že dýmka není tak matná jako předtím. 

Teď se na tu dýmku dívám poněkud kriticky, protože jsem v mezidobí vyrobil další dvě, o kterých si myslím že se mi povedly mnohem víc a už na nich nemám tak silné stěny, schůdeček mezi náústkem a krčkem atd. Ale na každé té dýmce se zase naučím spoustu věcí pro příště. Jak s ní naložím zatím nevím, možná si ji nechám do hospody, když sledujem nějaké sportovní přenosy tak si na to rád beru velkou dýmku abych se nemusel zdržovat nacpáváním další dýmky. 

Nevill - Handmade Freehand 2/13

Další moje vlastní výroba, tuhle dýmku jsem vlastně vyráběl dřív než tu předchozí, ale její dokončení se trochu protáhlo, proto jsem jí dal pořadové číslo 2/13. Tvar je v podstatě velmi podobný jako u předchozí dýmky, jen náústek tentokrát není sedlový a tvar je celkově mnohem mohutnější. 

Opět jde o výrobu z hobby bloku. Kresba dřeva sama o sobě nebyla až tak zlá, ale na druhou stranu nic zázračného co by byl hřích přejet rustikem. A já rustikuju opravdu velmi rád, takže povrchová úprava byla celkem jasná. Závěrečné přeleštění karnaubou pro mě udělal Martin "Rubenstein" Peleška a říkal mi že už je to asi poslední dýmka co mi takhle dodělával, že si přeci nebude podporovat konkurenci. Martin má výborný smysl pro humor, nedávno jsem měl v ruce jeho nejnovější dýmky a musím uznat že to je úplně jiná úroveň... :-)

Dýmka je to už spíše trochu větší, na délku má 15cm, hlavička je vysoká něco málo přes 5cm. Váha kolem 73g z toho nedělá zrovna dýmku co by se dala pořád držet mezi zuby, ale to už je věc zvyku a vytrénované čelisti, udržet se samozřejmě chvíli dá. Provedení je filtrové, s rustikem jsem jako obvykle pokračoval i na část náústku, trochu se to zde odleštilo, ale i tak se mi to líbí. 

Z dýmky 1/13 běžně kouřím, u téhle zatím nejsem rozhodnutý, ale jistě si své uplatnění najde. Osobně bych řekl že 1/13 se mi povedla více, nenechal jsem na ní tolik dřeva a ten tvar je propracovanější. Ale zase tam mám schůdeček mezi náústkem a krčkem, což tady v takové míře není. Stále se je co učit, a při výrobě dýmek to jinak než samotnou praxí nejde...

Update - šťastným majitelem téhle dýmky je můj kolega z PPNSD a kamarád David Švancar. 

Leatherman Charge TTI

Už jako kluk jsem miloval nože, zvlášť ty kapesní. Pro mě je to síla zvyku, stejně jako mám na ruce hodinky, tak v kapse mám nůž. Už na základní škole mi táta kdysi dal švýcarský nůž a byl jsem z toho úplně unešený, byl tam větší nožík, menší nožík, pilka, nůžky, šroubovák,, otvírák na lahve a konzervy, pilníček, po stranách zastrčené párátko a pinzetka (které skoro každý poztrácí), zažil jsem s ním spoustu věcí...a taky jsem na něm kdysi zlomil vývrtku....

Od té doby vývoj trochu pokročil a kromě švýcarských nožů jsou k dostání všelijaké multi-tooly s kleštěmi, však i Victorinox má svůj Swiss Tool o kterém jsem jednu chvíli hodně uvažoval, ale nakonec si mě získal americký Leatherman, konkrétně model Charge TTI. 

Na multi-toolech od Leathermana se mi obecně líbí že některé z nich jsou opatřeny klipem, ten se dokonce u modelů Wave nebo Charge dá sundat (jako vše je to na pojistku) a vyměnit za očko na lanyard. Dělají na to sice krásná pouzdra na opasek, ale já nosím kšandy, takže ten klip je pro mě opravdu zásadní. Při váze 232g se tenhle cvalík opravdu pronese, ale dá se na to zvyknout. Charge TTI je podobný jako jejich model Wave, ovšem má oproti němu lepší nůž z oceli S30V a střenky jsou titanové a vůbec mi na pohled připadá hezčí, to byly důvody proč jsem zvolil dražší Charge.

Za velkou výhodu těchto multi-toolů považuji umístění a provedení nožů, které jsou na každé straně jeden (hladké ostří a zubaté ostří) a oba se dají otevřít jednou rukou. Pojistka je na liner-lock. Hladká čepel je už od výrobce velmi slušně nabroušená, list papíru se s ní dal hezky krájet na tenké proužky. Zubatá čepel nemá ostrou špičku a je zakončena takovým speciálním hákem, který se dá použít např. na  nouzové přeříznutí bezpečnostího pásu a možná by se to dalo použít i na nějaké lovecké účely. U zubatého ostří je tu na protější straně pilka, pojistka opět na liner-lock. Na straně s hladkým nožem to samé, ovšem místo pilky je tu pilník, z jedné strany jemný, z druhé hrubší. Pilka i pilník jsou velice dobře použitelné, už jsem zkoušel obojí. Po otevření zde samozřejmě máme dominantu celého multi-toolu a tou jsou kleště. Nejsem zrovna moc technický typ, tak se omlouvám pokud to nepopisuju zrovna nejlépe, mělo by to být takové spojení jehlových kleští a kombinaček, dá se tím ledacos uchopit, dají se tím holit dráty a nechybí ani štípačky. 

Když se multi-tool otevře, dají se kleště sklopit na jednu nebo druhou stranu a zde je potom jednak ryska takového jednoduchého pravítka na kterém jsou kromě palců i centimetry a pak jsou tu již schovány všechny ostatní nástroje. Na jedné straně je tu  jako první nástroj velký šroubovák. Za ním je malý bit-driver – držák na menší nástroje, bity. Dají se koupit všelijaké další, tady je v základu dvoustranný bit s normálním a křížovým šroubováčkem, taková ta hodinářská velikost co se hodí třeba na dotažení šroubečků u brýlí apod. Následují nůžky, které jsou oproti běžným švýcarským nožíkům mnohem silnější a mohutnější, s tím už se dá lecos ustříhnout.

Na druhé straně tu máme kombinaci otvíráku na konzervy a na láhve a v neposlední řadě je tu jeden z nejužitečnějších nástrojů – velký bit-driver. Na něm je tu opět oboustranný bit s normálním a křížovým šroubovákem, ale dají se dokoupit i různé další bity např. s imbusovou koncovkou apod. A úplně nejlepší je, že na tomto multi-toolu je skutečně každý nástroj zamčený na pojistku, takže nehrozí že by se cokoliv zavřelo nebo uvolnilo. Bezpečnost především! Z tohoto Leathermana jsem opravdu nadšený, tohle už podle mého názoru není jen tak nějaká hračka, jde o poměrně seriozní nástroj se kterým se dá nadělat spousta práce pokud člověk zrovna nemá po ruce kufřík s nářadím...

Nevill - handmade freehand 1/13

Můj nejnovější výtvor, který jsem brousil z hobby-bloku. Včera mi dorazil balík s novými rašplemi a se sadou leštících kotoučů, tak jsem se dnes u téhle dýmky pustil do konečného doleštění sám a dopadlo to takto:

Ten tvar sám nevím jak přesně zaškatulkovat, poker to úplně není, billiard taky ne, zkrátka takový můj tvar poněkud oválné hlavičky. Dá se říct že je to trochu podobné freehandu co jsem dělal dříve, zcela sebekriticky teď připouštím že to tenkrát nebyl moc vydařený kousek, ale holt chybami se člověk učí a jakkoliv o výrobě dýmek čistě teoreticky pár věcí vím, tak praxe je něco úplně jiného. 

Jako obvykle jsem základní tvar brousil rašplí, poté jsem to vyhladil smirkovým papírem a pak přišlo na řadu mé oblíbené jemné rustikování frézkou Proxxon. Zkoušel jsem to přeleštit krémovým voskem na dýmky Halcyon II, nebylo to úplně nejhorší, ale stále se mi zdálo že to nějak není ono, že se to prostě bude muset přeleštit na kotouči. Udělal jsem si snímek, takže takto dýmka vypadala před mým dnešním zákrokem:

Těžko říct co je lepší, výsledná povrchová úprava vznikla kombinací náhody a mé neznalosti, ale tímhle způsobem jsem už přišel na spoustu zajímavých věcí. Přimontoval jsem na ponk stojan na vrtačku a zcela neomylně jsem sáhnul po tom nejhrubším kotouči v sadě. Použil jsem trochu přiložené brusné pasty a pustil se do leštění. Překvapilo mě že rustik se do určité míry odleštil, ale výsledný efekt se mi poměrně zamlouval, takže jsem takhle sjel celou dýmku. Poté jsem dýmku ještě jednou přetřel olejem, převoskoval, přeleštil filcovým hadříkem a hotovo. Tady je bližší pohled na povrchovou úpravu:

Trochu mi to připomíná takové velice jemné pískování. Povrch je sice rustikovaný, ale jen velmi mělce, protože ty ostré části se odleštily kotoučem. A také je tu docela vidět kresba dřeva. Pro mě to bylo velmi příjemné překvapení, myslím že zcela jistě ještě nějakou dýmku s touhle povrchovou úpravou vyrobím. 

K samotné dýmce - dlouhá je 14,5cm, na výšku má 5cm, tedy úplně malá dýmka to není. Váží 60g, což myslím není zas tak hrozné. Sice jsem zatím nepronikl do tajů jak vyrobit dobře vyváženou dýmku, ale tahle se v zubech dá držet docela pohodlně. Náústek je akrylový a má filtrový čep. Část náústku jsem také přejel svým oblíbeným rustikem. Zcela sebekriticky připouštím že tam mezi krčkem a náústkem je takový nepatrný schůdeček, to mi bohužel nějak úplně nevyšlo. Ale dalo by se to vylepšit třeba nějakým ozdobným kroužkem. Další věc kterou si budu pamatovat pro příště. 

Nejspíš do ní půjde nějaká virginie, to by se k ní myslím hodilo. Stále se tak na ni koukám a říkám si že tohle by už docela šlo, není to tedy ani zdaleka žádné mistrovské dílo, ale už to vypadá jako taková normální dýmka za kterou se rozhodně nemusím stydět...

Dead Island – Ryder White's Campaign, Soundtrack a další

Ryderova kampaň je dodatečné rozšíření hry Dead Island vydané v lednu 2012. Hrdinou za kterého se hraje je tentokrát Ryder White, plukovník bezpečnostních složek ostrova Banoi. Ryder by měl být tou tajuplnou postavou z hlavního příběhu co komunikuje s přeživšími přes vysílačku a říká jim že se musí i s nově vyvinutou vakcínou musí dostat za ním do banoiské věznice s nejvyšší ostrahou. A právě tady se ukáže že to bylo všechno tak trochu jinak. Příběh začíná tím že Ryder velí vrtulníku který má ve městě Moresby vyhodit do vzduchu most. Během letu jeden z vojáků neustále kašle a zdá se že je nemocný, posléze se změní v zombie a napadne zbytek posádky, vrtulník se zřítí a jako jediný přežije Ryder, jak jinak. Ten se snaží zavolat si pomoc, měla jej vyzvednout speciální jednotka, ale s tou byl ztracen kontakt. Mezitím dostává zprávy od své ženy Emily, která je lékařkou právě v banoiské věznici, říká že přežila, pomohl jí jeden z vězňů jménem Kevin a snaží se spolu pomoci nakaženým. Později je nakaženými vězni sama pokousána a začíná boj o čas. Ryder se od Kevina dozvídá že skupina přeživších veze vakcínu od místních vědců a musí se tedy probojovat městem a dostat se také do věznice. V Kevinovi pozná Charona, nejnebezpečnějšího hackera na světě, to on předtím celou dobu komunikoval s přeživšími a představoval se Ryderovým jménem. Následuje konfrontace s našimi hrdiny z hlavního příběhu, Ryder je pokousán vlastní ženou Emily, nyní již plně přeměněnou v zombie, v zoufalství si sám píchne anti-zombie vakcínu a změní se v to nejšílenější monstrum proti kterému během hry bojujeme, zbytek již je znám, jen se zopakuje taková rekapitulace konce příběhu, Kevin/Charon pilotuje vrtulník s ostatními postavami včetně domorodé dívky která v sobě nese zombie virus a letí vstříc krásnému západu slunce.

Pokud jde o styl hry, je velice odlišný od původního Dead Island. Ryder je voják a tak je logické že používá především střelné zbraně. Nezačíná od nuly, ale od levelu 15, což je víceméně jedno, protože má všechny dovednosti jaké potřebuje, nemusí zvyšovat svůj level a učit se nic dalšího. Po zkušenostech z předchozí hry jsem samozřejmě měl zpočátku tendenci používat chladné zbraně abych šetřil střelivem a nechápal jsem jak je vůbec možné ubránit se tak ohromnému množství nepřátel. Pak jsem pochopil že jinak než střelnými zbraněmi to prostě nejde, Ryder se navíc velmi rychle dostane k několika střelným zbraním, občas mine i nějaký ten kulomet na střeše nebo na vojenském vozidle. Ale i s tím kulometem má co dělat aby se ubránil, nepřátel je mnoho a valí se ze všech stran. Myslím že nejtěžší část byla na začátku, kdy se Ryder musí ve městě Moresby probít kanalizací, nepřátel tu bylo opravdu neskutečné množství, už jsem to téměř vzdal, ale nakonec se dobrá věc podařila. Tahle část hry je opravdu mnohem svižnější, mnohem akčnější. Nepřátelé se valí ze všech stran a problémem není ani tak nedostatek střeliva jako spíš že nestíháte dobíjet zbraně. Ale je to podobně jako v části hlavní hry ve věznici (kam se Ryder samozřejmě také přesune) – je tu velké množství plynových bomb a hasících přístrojů po zdech, tak nějak se počítá s tím že je hráče napadne využít a nebude ty desítky zombíků zabíjet ručně, jinými slovy zdánlivá přesila nepřátel se tu hodně vyrovnává. Oproti hlavní hře jsou střelné zbraně v Ryderových rukou o hodně výkonnější než když jsem s nimi občas zacházel v kampani za Logana (možná že je to dáno tím že Logan na ně neměl výcvik). I velké zombíky jako je Thug tady lze skolit jednou nebo dvěma ranami z brokovnice, tedy pokud střílíte zblízka, protože na dálku brokovnicí pochopitelně moc škody nenaděláte. Výrobu a nákup zbraní si v téhle kampani také moc neužijete, střelné zbraně navíc v celé hře, na rozdíl od chladných, vůbec nemusíte opravovat, zkrátka vše je zaměřeno samotnou akci, bez nějakého zbytečného zdržování.

Soundtrack ke hře Dead Island dělal Pavel Blaszczak, poměrně zkušený skladatel hudby k počítačovým hrám. Ze známějších her dělal v poslední době např. soundtrack ke hrám Zaklínač nebo The Call of Juarez. Celý soundtrack se nese v takovém velmi pochmurném duchu, počínaje titulní skladbou která stále zní v hlavním menu hry. Skvěle podkresluje atmosféru celé hry, je tu akce, strach, hrůza, beznaděj. Ve skladbách jako Lifeguard Theme nebo Sad Church se k tomu všemu přidává i smutek, je tu snad i jistý náznak naděje, vždyť náš hrdina je jediný kdo může těm ostatním lidem pomoci. Já osobně tenhle soundtrack hodnotím velmi vysoko, bez něj by ta hra zdaleka podle mě tak dobře nefungovala, bylo by to jen pobíjení zombíků, nic víc.

Z hlavní části hry jsem byl poněkud rozpačitý, od určitého momentu se ze zábavy začínala stávat spíš rutina a těžká dřina, možná si tvůrci mohli odpustit to neustále probíjení se tam a zpátky, opakování již opakovaného. Na druhou stranu samozřejmě chápu že zombie apokalypsa v podstatě nemá být žádná sranda, je to nikdy nekončící boj o přežití. Ryderova kampaň to podle mě hodně vylepšila, udělala z toho přesně tu svižnou akci bez zbytečného zdržování, jakou jsem od té hry původně očekával. Sice trochu pozdě, ale přece. Asi tak za měsíc by mělo vyjít pokračování Dead Island Riptide, tak budu doufat že se ponese spíše v duchu Ryderovi kampaně. Pokud máte chuť zažít zombie apokalypsu a nevylekají vás ty stovky zombíků a potoky krve, pak je to přesně hra jakou hledáte...