Pokus o kontrastní moření

Jak jsem posledně zmínil, mám jednu rozdělanou dýmku na které jsem začal pracovat nějak v červenci předtím než se mi stal úraz na pravé ruce. Tvar jsem již do značné míry měl a tak jsem se pustil do povrchové úpravy. Opět můj oblíbený jemný rustik, ale tentokrát jsem si říkal že zkusím něco nového a pokusil jsem se o kontrastní moření. Dýmku jsem po dokončení rustiku lehce natřel tmavě hnědým mořidlem, chvíli jsem to nechal zaschnout, poté jsem dal přes to nátěr parafínového oleje a dýmku jsem do značné míry odleštil na hrubém leštícím kotouči. 

Takhle to nevypadá vůbec špatně, dám tomu ještě několik nátěrů olejem a pak to na závěr ještě přeleštím na jemném kotouči. A taky budu muset trochu doladit náústek, ale to si už nechám na příští víkend, uvidíme jak to dopadne. Připadám si teď tak trochu jako strýc František v Saturninovi, jak měl radost když sám objevil něco co už bylo dávno objevené...

Jedna ruka netleská - část 2

Říkal jsem si že jsem už zase docela dlouho nic nepsal, tak abyste věděli že jsem zdráv a relativně v pořádku (tedy někteří už to samozřejmě nějakou dobu víte). Zkusím takovou rekapitulaci co se mnou bylo za poslední dobu.

29. září jsem nastoupil do Motola na další operaci, tentokrát to již byla taková drobnější záležitost a sice vyndání těch dvou Kirschnerových drátů z pravé ruky. Po nějaké době čekání na příjmu jsem se přesunul na lůžkovou část traumatologie. Během toho dne jsem přečetl knihu "The Island" kterou napsal Peter Benchley, kdo rád čtete o pirátech, tak vřele doporučuju. Noc opravdu stála za to, na pokoji byl nějaký velmi starý pán který stále něco mlel a někoho volal, personál za ním byl během noci tak nejmíň patnáctkrát a snažili se ho uklidnit, což většinou vydrželo pár minut a začal znovu. Podotýkám že jsem si večer dával silný prášek na spaní a měl jsem ucpávky do uší a stejně to bylo marné. Vrcholem bylo když nám pán udělal před pátou hodinou ráno budíček a začal tam křičet "Pomoc, únos, unesli mě!!". Personálu pak říkal že ho unesli falešný policajti a že má jít do Motola na operaci, personál se mu snažil vysvětlit že přece je v Motole. Já jim pak říkal že obvykle nejsem z těch co by si stěžovali, ale že tohle fakt nejde a že mě musí dát na jiný pokoj, v tom mi naštěstí bez jakýchkoliv řečí vyhověli. 

(foceno starým mobilem - moje nemocniční postel, to už jsem měl sbaleno a čekal až mi přinesou propouštěcí zprávu)

30. září mě ráno operovali, nevím sice proč bylo nutné dělat to zase v celkové anestezii, nicméně vysvětlovali mi že se to takhle musí dělat, ale že mi jenom dají nějaký ten uspávací prostředek do masky a nebudu muset mít zavedený vzduchovod, protože to bude jen krátká operace. Sám jsem na tohle téma pár dní žertoval že by se to dalo jednoduše operovat nářaďovým nožem Leatherman, nožem by se to trochu nařízlo a kleštěmi by se vytáhly drátky. Narkózu jsem opět vnímal jako časoprostorovou poruchu, v jednu chvíli mi dávali dýchat z masky a najednou mě zas překládali zpátky na postel. Zase to byl takový skok z plného vědomí do plného vědomí. Vezli mě už rovnou na jiný pokoj, tam leželi dva naprosto pohodoví chlapíci a odpoledne za mnou přijeli rodiče, to vše mi velice zvedlo náladu po té předchozí šílené noci. 

1. října mě ráno pustili domů, sundali mi obvaz a na ruce mi zůstala jen náplast přes rány ve kterých zůstaly stehy. Vzal jsem si taxík domů a rovnou se vrátil do pracovního procesu, protože uzávěrka byla v plném proudu a já byl ve skluzu. Práci levou rukou jsem již měl z předchozího měsíce dobře nacvičenou, takže to nebyl žádný velký problém. Stále jsem kouřil doutníky, tak jako celou tu dobu od chvíle co jsem si zranil ruku. Vlastně jsem značně zmenšil zásoby v humidoru, takže jsem je v mezidobí musel trochu doplnit. Zhruba týden poté jsem již začal znovu kouřit dýmku, ruka při všech těch pohybech již tolik nebolela.

11. října mi vyndali stehy a dostal jsem poukaz na rehabilitaci, protože hybnost malíčku byla stále velmi omezená. Našel jsem si číslo na středisko u nás v Radotíně a povedlo se mi objednat se na rehabilitaci, první termín byl další týden, což je prý poměrně rychle, přátelé a známí mi říkali že to kolikrát trvá mnohem déle než tam člověka vezmou. 

22. října jsem byl poprvé na rehabilitaci, sestřička mi ten prst a kloub promasírovala, ukázala jak si mám cvičit (hlavně takové cviky protitlakem) a bylo mi řečeno že tam budu docházet pokud možno každý den ráno na magnetickou rezonanci a některé dny budu mít ještě potom cvičení. Magnetická rezonance vypadá tak, že si tam člověk sedne na židli a ruku strčí do takového vypolstrovaného tunelu který tak trochu hučí a po 25 minutách to zapíská že je konec a vypne se to. Když jsem na tom byl ve středu poprvé, tak jsem si to nějak neuvědomil a vzal si s sebou čtečku Kindle, že si u toho budu číst. Sestřička mi říkala že to není zrovna dobrý nápad, že magnety se s elektronikou nemají moc rády. V počítačových hrách jsem musel proti nepřátelským bojovým robotům naházet dost možná stovky EMP granátů a přesto mě tohle nějak nenapadlo. Takže jsem si musel vystačit s nějakými erárními časopisy a další dny už jsem si bral vždy něco papírového. Včera to byl comics Hellblazer (starý známý vymítač démonů John Constantine) a dnes jsem sáhnul po sci-fi knížce "Svět Stínu" od Sergeje Lukjaněnka, kterou už mám delší dobu rozečtenou. Co dodat, ruka již není tolik zatuhlá, psát všemi deseti prsty můžu v podstatě bez omezení, ale hybnost malíčku stále není ideální. Ovšem zdá se mi že je to den ode dne lepší a jde to ohnout zase o malý kousek dál, bude to zkrátka chtít ještě nějaký čas než se to vrátí do normálu. Řím také nepostavili za den, že? 

(preview co bude v dalších článcích)

Pokud jde o práci, tak to relativně zvládám, ale ty díky těm všem termínům kdy jsem na rehabilitaci nebo na kontrole v Motole jsem zkrátka stále s něčím pozadu a stále něco dodělávám a stíhám na poslední chvíli. Naštěstí všichni kolegové pro to mají pochopení a od všech slyším "zdraví je na prvním místě" a dost mi pomáhají, takže to není zdaleka tak zlé jak jsem si myslel. Pokud jde o plány do nedaleké budoucnosti, tak zítra se chystáme na Třebíčské kouření, které se opět bude konat v Dalešicích. Zrcadlovku tentokrát nechávám doma, protože se mi bohužel stále ještě dost špatně drží v ruce, tak snad se mi povede udělat nějaké snímky z mobilu nebo si možná od rodičů půjčím malý kompakt. Dále mám v plánu nějaké recenze nožů a dojde pochopitelně i na nějakou tu dýmku, konkrétně mám ve sbírce další hezký kousek od Přemka Omrta. Taky tam mám jednu ruční výrobu co jsem ještě dodělával v létě předtím než se mi stal úraz a nějaké dvě nebo tři dýmky o kterých jsem zatím nepsal. Jinak s kým se uvidíme, při podání ruky prosím netiskněte moc silně, zrovna tohle mě zatím opravdu dost bolí...ale to já vždycky raději připomínám předem... :-)

Přemysl Omrt - XXL 14/11

Na červnovém Klání zemí Koruny české jsem neodolal a pořídil si další dýmku od Přemka Omrta. Prostě mě hned zaujala, prohlížel jsem si tam spoustu dýmek jak od Přemka, tak i od dalších výrobců, ale stejně jsem se pak zase vracel zpátky k téhle, až jsem ji koupil. Přemek o ní říkal že to je moc dobrá dýmka a za slušnou cenu, což byla naprostá pravda.

Je na ní vyraženo XXL 14/11. Na první pohled to není až tak ohromně velká dýmka, zdaleka nedosahuje např. velikosti XXL freehandu co jsem od Přemka koupil loni v Dalešicích. Nicméně do kategorie velkých dýmek bych ji jistě zařadil, protože tabáku se do ní vejde spousta. Na výšku má 5cm, na délku 13cm a váha 71g napovídá že to není až tak úplně malá dýmka, vlastně je to pořádný kousek dřeva. Jinak podle číslovky tu dýmku Přemek vyrobil v roce 2011, ale nevzpomínám si že bych ji na nějaké dýmkařské akci předtím viděl. Tím lépe, věřím že jinak by si ji určitě už dávno někdo jiný koupil.

Dýmka nese Přemkův typický rukopis - hranky, zaoblení a nechybí ani ponechané plato na jedné straně. Kresba je na jedné straně, předku a vršku grain, na druhé straně a spodku jsou hezká ptačí očka. Náústek akrylový ve filtrovém provedení na 9mm. Akrylu rozhodně dávám přednost, protože údržba ebonitových náústků, to je věčný a nikdy nekončící boj...

V ruce sedí perfektně a i když 71g už je na dýmku nějaká váha, dá se mezi zuby držet velice pohodlně, je dobře vyvážená. Přesně to co mám na Přemkových dýmkách rád - má to promyšlené do posledního detailu a všechno musí být nejen pěkné, ale také zcela funkční.

Kouřím z ní Dunhill Elizabethan Mixture a až mě přestane bolet ruka tak to zřejmě bude jedna z prvních dýmek, ze kterých si zapálím. Jinak fotky jsou takové trochu improvizované, zrcadlovku neudržím, tak jsem fotil z mobilu a není to zrovna velká sláva. A tohle jsem do značné míry psal na tabletu přes mobilní aplikaci Blogger. Jde to docela dobře, jen mi v tom nějak nešlo naházet fotky přímo do textu, tak jsem to musel trochu doladit na počítači.

Na závěr ještě přidám fotku z Klání, na které je Přemek se svými dýmkami.

Jedna ruka netleská

Nedávný úraz pravé ruky mi dal hodně podnětů k úvahám o tom jak je většina lidských činností přizpůsobena tomu že zkrátka máte dvě ruce. Měl jsem kdysi nohu v sádře, což je sice omezující na pohyb, ale běžné činnosti je možné stále vykonávat. U ruky je to evidentně horší, zvlášť když jsem pravák a levou ruku mám, jak se říká, „levou“. Nezbývá než se nějak přizpůsobit této nezvyklé situaci. Dal jsem si dohromady takových několik oblastí jinak běžných činností a jak jsem se s nimi vyrovnal.

Osobní hygiena - ta mi kupodivu takový problém nedělá snad až na sprchování, to je s jednou rukou docela výzva, protože poraněná ruka by se neměla namočit. Já zvolil osvědčené řešení – přes ruku s obvazem se dá pytel na odpadky a připevní se gumičkami. Vypadá to směšně, ale funguje to. Teď už mám vyndané stehy a zlomenina je fixována dráty, takže už se konečně můžu sprchovat bez pytle přes ruku.

Jídlo – zpočátku bylo pro mě jednou z nejtěžších věcí namazat si krajíc chleba máslem, to jsem myslím levou rukou nikdy nedělal. Už naštěstí mám trochu cviku a taky si můžu trochu pomoci pravou rukou, není to ideální, ale velmi pomalu a opatrně to jde. Už můžu pomalu a opatrně i krájet, takže hned je mi lépe a radostněji.

Práce – neschopenku jsem rušil poměrně brzy, protože bych se asi ukousal nudou (a bez pravé ruky nemůžu hrát většinu svých oblíbených počítačových her). Já stejně většinou pracuju z domova, takže na tom se toho pro mě tolik nezměnilo. Psaní na klávesnici levou rukou není žádná sláva, zvlášť když jsem byl zvyklý psát všemi deseti prsty a to opravdu velmi rychle. Našel jsem si k tomu nějaké rady, třeba že se základní poloha posune doprostřed mezi klávesy F a J, nicméně to bych se asi učil pokud by tohle bylo dlouhodobé. Zatím píšu tak že levou rukou zůstávám v základní poloze a na druhou stranu se zkrátka přesouvám .Objednal jsem si kompaktní klávesnici na které nejsou mezi klávesami příliš velké mezery a díky tomu mi jde psaní o trochu rychleji. Taky si v poslední době občas pomůžu pravým ukazovákem a palcem. Numerickou klávesnici mám externí a mám ji teď umístěnou nalevo vedle klávesnice. Myš jsem si také přehodil nalevo a prohodil jsem na ní levé a pravé tlačítko.

Psaní propiskou - donedávna v podstatě nemožné a levou rukou pomalu nezvládnu ani psát hůlkovým písmem. Teď už dovedu tu propisku tak nějak vsunout mezi prsty, naštěstí jediný případ kdy potřebuju psát je když mi pošťák přiveze nějakou zásilku abych podepsal převzetí. A stejně nic z toho co jsem po úrazu podepsal nevypadá jako můj podpis...

Mobil a tablet – u toho žádný problém není, dotykové ovládání jde v pohodě i jen jednou rukou a predikce psaní se také hodí více než kdy jindy. Taky jsem měl nápad že bych spároval tablet s počítačem a používal ho na psaní místo klávesnice, ale není to tak rychlé jako normální klávesnice.

Fotografie – to je docela problém, moje oblíbená zrcadlovka má s velkým objektivem asi tak něco ke dvěma kilům a v pravé ruce ji prostě neudržím, vlastně ji dost dobře nemůžu chytit, to by bolelo. Takže nezbývá než používat mobil, což není úplně ono, ale jde to. Fotil jsem s ním už dříve, např. když byla velká voda.

Kouření – tohle mě mrzí asi nejvíc, od svého úrazu jsem neměl dýmku. Dříve mě vůbec nenapadlo jak moc jsou při kouření dýmky potřeba obě ruce. Na nacpávání, zapálení, dusání, čištění, většina z toho se jednou rukou dost dobře nedá udělat. Zatím je u toho příliš mnoho pohybů u kterých cítím že to bolí a to prostě nejde. Takže spotřebovávám své zásoby doutníků a už jsem si objednal další. Dýmku mi to sice plně nevynahradí, ale lepší než nic. Zatím mám jasno v tom že první tabák, který si po té dlouhé pauze dám, bude Dunhill Elizabethan Mixture...

Georgi Todorov (Getz Pipes) - Chubby Calabash Inside Rhodesian

Georgi Todorov je velice šikovný a nápaditý výrobce dýmek z Bulharska. Seznámil jsem se s ním před dvěma lety v Kostelci nad Černými lesy, kde tenkrát probíhala akce Pipemakers Meeting a posléze také Klání zemí Koruny české. Moc se mi líbily jeho dýmky co mají "calabash inside system", tedy velkou vzduchovou komoru díky které má dýmka jednak perfektní tah a kouř to také velmi ochladí. Tenkrát jsem si od něj koupil dýmku Conus, ze které stále kouřím a nemůžu si ji vynachválit. Letos byl Georgi zase na Klání a domluvili jsme se že by mi vyrobil dýmku s tou druhou variantou calabash inside systému - chubby. Všechno to jsou takové poměrně krátké a robustní dýmky, ovšem tabáková komora je tu poctivá střední velikost. Tvarů má několik, já si vybral rhodesian s pískovanou povrchovou úpravou.

Zvláštností tohoto systému je veliká vzduchová komora a náústek se širokánským čepem. Díky této komoře má dýmka perfektní tah a na to jak je krátká z ní jde nezvykle chladný kouř. Dodám ještě že kouř je také velice suchý, tabák mi v té dýmce zatím téměř nemočkoval.

Na délku má zhruba 11cm a na výšku 5cm, tedy skutečně velice kompaktní rozměry. Váhu má 66g, což na jednu stranu není zrovna málo, ale při bližším pohledu je vidět že jde vlastně o pořádný kus briaru.

Původně jsem myslel že to bude spíše taková dýmka do ruky, ale mezi zuby se kupodivu dá držet velmi dobře, aniž by to nějak zvlášť páčilo čelist. Ani obavy zda se třeba během kouření váhou samotné dýmky neuvolní náústek a nevypadne se nijak nepotvrdily, drží to pěkně pohromadě, je to všechno velmi přesná práce.

Kouřím z ní Dunhill Elizabethan Mixture, tradiční směs co se před lety přestala bohužel vyrábět a nedávno si na ni výrobci vzpomněli a již je znovu k dostání. Tedy zatím jsem to kupoval v Německu, ale třeba u nás časem také bude. Pro mě je to z evropských tabáků asi nejlepší směs virginie a perique. Chutná mi snad dokonce víc než Royal Yacht, to už u mě něco znamená, protože RY kouřím téměř pořád. Asi to bude tím že Elizabethan je slabší a jemnější a také má tu dobrou vlastnost že hoří velice dlouho...

Na závěr přidávám fotku z Klání, na které je Georgi s Manduelou, zrovna tam zkoumají vyhranou meršánku. Jsem moc rád že jsme se s Georgim na téhle dýmce domluvili, považuji to za velice zajímavý přírůstek do mé sbírky.

Nevill handmade - Dark Bent 6/13

Další experimentální dýmka z hobby bloku. Na dřevu bylo více kazů a nějaká ta prasklinka a kresba také nebyla žádná sláva, takže to byla celkem jasná volba na první použití tmavého mořidla. Ještě napůl hotový tvar jsem ukazoval na našem pravidelném srazu kamarádům z PPNSD, první reakce byly stejné, že je tam poněkud nepoměr mezi útlým krčkem a tou velkou hlavičkou, že by se to dalo trochu víc probrat a zeštíhlit. Na tom určitě něco je, zkusím něco podobného příště, nicméně tady jsem právě chtěl udělat tu rovnou linii co hezky kopíruje bradu když se dýmka drží v zubech a z ní pak vystupuje ta výrazná hlavička, vypadá to tak trochu jako saxofon. 

Použil jsem jako obvykle své různé rašple a smirkový papír, moje výrobní postupy jsou zkrátka velice manuální. Drobný rustik jsem opět dělal frézkou Proxxon a mám pocit že to rustikování mi jde čím dál rychleji. Na povrchovou úpravu jsem použil tmavé mořidlo a parafínový olej, dnes ráno jsem to ještě přeleštil karnaubským voskem. Na kotouči je vidět že to mořidlo se trochu odleštilo, budu doufat že to stačilo a nebude to při kouření špinit ruce. Výsledná povrchová úprava se mi líbí, do tmavé barvy trochu prosvítá světlejší kresba, drobný rustik se trochu odleštil a trochu to připomíná pískování. Tuhle povrchovou úpravu zcela jistě v budoucnu použiju. 

Je to taková spíše větší dýmka, na délku má 14cm, na výšku zhruba 5,5cm. Stěny jsou silnější, mají kolem centimetru. Tabákovou komoru jsem trochu rozšiřoval, takže se do téhle dýmky vejde slušná nálož tabáku. Připouštím že tenhle kousek není až tak precizní, možná jsem některé věci trochu uspěchal tím jak jsem byl zvědavý na použití mořidla a už už jsem to chtěl vyzkoušet. Ale výsledek myslím není až tak zlý a zas jsem se při té výrobě něco málo naučil.

Nevill handmade - Sunshine Poker 5/13

Další dýmka z hobby bloku, tentokrát poker. Začal jsem té dýmce říkat Sunshine Poker, protože výslednou barvu získala po několika nátěrech parafínovým olejem a sušil jsem ji na slunci a dřevo dostalo takovou příjemně medovou barvu. 

S výrobou to jako obvykle nebylo snadné. Nevím jak se mi to povedlo nebo zda to byla už vada z výroby, ale na krčku jsou dvě malé praskliny u který jsem uvažoval zda je nestáhnu nějakým kroužkem, ale nakonec jsem to nechal být. Jinak na pokeru se samozřejmě musí dbát na to aby dýmka byla správně vyvážena a stabilně stála na spodku aniž by se převážila dozadu že by si náústek sedal na stůl. Snadno se to řekne, hůř udělá. Původně byla ta dýmka vyšší, ale právě z důvodu stability jsem musel trochu ubrat, ale s výsledkem jsem spokojen.

Jako povrchovou úpravu jsem zvolil svůj oblíbený drobný rustik, se kterým jsem pokračoval až na část náústku. Dýmku jsem zbarvil parafínovým olejem a na závěr ještě přeleštil carnaubským voskem. Na výšku má necelých 5cm, na délku 15cm. Stěny jsem nechal silnější, mají okolo centimetru. V zubech se udržet dá, i když je to spíše dýmka do ruky nebo právě k tomu aby si ji člověk pěkně odložil na stůl. 

Na závěr ještě přidám detail rustiku a kresby dřeva která zde prosvítá. Dýmka je to zatím nekouřená a teprve čeká na další použití. S ohledem na lehce naprasklý krček si ji nejspíš nechám pro sebe, ale uvidíme...