Nevill - Contrast Bent 7/13

Je to něco přes dva týdny co jsem psal o mém pokusu o kontrastní moření a nakonec do dopadlo takto. Ta dýmka je ve výsledku mnohem více tmavá než jsem si myslel, nicméně i tak vypadá povrchová úprava velice pěkně. Zrovna na prvním snímku je vidět jak vypadá za plného slunečního světla.

Jak jsem již psal, tuhle dýmku jsem začal vyrábět v létě předtím než se mi stal úraz na ruce. Hrubý tvar jsem již měl do značné míry hotový, už jen zbývalo to trochu dobrousit. Připouštím že tam je trochu takový hrb mezi krčkem a náústkem, ale to se mi evidentně daří dělat takřka na všech mých dýmkách, takže by se to už možná dalo označit za takový můj "trademark". Musím říct že během závěrečných prací na téhle dýmce mě ruka ještě dost bolela, ale moc jsem ji chtěl dodělat, tak jsem zatnul zuby a s častými přestávkami se to nakonec povedlo.

Druhý snímek jsem zkoušel fotit s bleskem, protože slunce zapadlo, myslím že ta barva ve skutečnosti není až takhle dočervena, zkrátka nefotí se to moc dobře a myslím že ve skutečnosti to vypadá mnohem líp. Na délku má 13,5cm, na výšku 5,5cm a váží 62g, řadil bych ji spíše k větším dýmkám. Tentokrát jsem se snažil aby ta dýmka nebyla tolik silnostěnná, takže stěny mají zhruba 8mm. V ruce sedí dobře a odleštěný rustik je na dotek velmi příjemný, mezi zuby se dá držet naprosto bez problému. 

Na závěr přidám detail povrchové úpravy, je tu myslím pěkně vidět jak se tu mísí dohromady rustik a kresba dřeva podtržená trochou tmavého mořidla. Myslím že tuhle povrchovou úpravu určitě v budoucnu použiju. Tmavého mořidla mám ostatně celou láhev. Tmavou barvou se dají zakrýt kazy nebo nepěkná kresba, jako jsem to udělal s předchozí bentkou 6/13, ovšem pokud má dřevo slušnou kresbu, tak je určitě lepší to takhle odleštit. Také bych už mohl udělat nějakou hladkou dýmku, ale většinou nemám tu trpělivost s leštěním, abych tam neměl žádné drobné škrábance. Ale třeba se zadaří, ve výhledovém plánu to určitě mám... 

Leatherman Juice XE6

Není to zas tak dlouho co jsem si pořídil nářaďový nůž Leatherman Charge TTI, ve své kategorii je to myslím špička a sám jsem si ověřil že je to velice užitečný nástroj. Když jsme před pár týdny se skorošvagrem montovali nábytek do dětského pokojíčku, tak jsem na něm použil snad všechny nástroje kromě hodinářského šroubováčku a nůžek. Charge má jedinou nevýhodu - je do kapsy je poněkud velký. Tedy ono to jinak nejde, ty nástroje musí být masivní a tím pádem musí mít i odpovídající velikost. Nicméně říkal jsem si že by se mohlo hodit něco více kapesního co by bylo zhruba ve velikosti švýcarského nože s více nástroji a pak se naskytla možnost že kamarád Wojtyla dělal větší objednávku nožů Leatherman a tak jsem se připojil a vybral si model Juice XE6.

Na délku má něco lehce přes 8cm, takže do kapsy se vejde velice pohodlně. Váha je 190g, jen pro porovnání, Charge TTI váží 232g (tam dělají hodně ty titanové střenky), takže rozdíl tu není až tak zásadní, nicméně Juice XE6 je podle mého názoru tak na hraně toho co se dá ještě docela pohodlně nosit v kapse. Na Charge TTI nebo např. na modelu Wawe je sympatické to, že máte pojistku na každý nástroj co na tom noži je. Juice má oproti tomu úplně jinou koncepci, pojistky na nástroje z čistě technického hlediska nemá. Dalo by se říct že má i nemá, on se každý nástroj po otevření slyšitelně zacvakne a je na velice silném péru, takže nějaké samovolné zavření tu myslím vůbec nehrozí. 

Začněme z jedné strany - máme tu v prvé řadě nůž. Z výroby je už sám o sobě dost ostrý, lehce jsem ho obtáhnul brouskem a je ostrý jako břitva. Nůžky jsou na takovýhle kapesní nůž relativně velké a silné, řekl bych že jsou mnohem lepší než má Charge. Pak je tu takový bodec nebo šídlo, ten třeba Charge nemá vůbec. Pilka je tu menší a poněkud hůř dostupná, překrývá ji svrchu právě ten bodec, výrobce zde zřejmě předpokládal že půjde o takový civilnější nůž a pilka nebude tím nejčastěji používaným nástrojem. 

Na druhé straně tu máme nůž se zubatým ostřím. Je velice ostré a navíc při takto tenké čepeli se tím dá uříznout/ukrojit v podstatě cokoliv. Pak tu máme pilník, z jedné strany jemný, z druhé hrubější. Myslím že právě pilník na tomto noži dostal opravdu velkorysý prostor a je zcela srovnatelný s tím co je na Charge. Pak je tu otvírák na lahve a konzervy a vývrtka, která na Charge není. 

Po otevření tu jsou samozřejmě kleště, dominanta všech nářaďových nožů. Nejsou pochopitelně tak masivní jako je má charge, ale pár věcí by se s nimi jistě dalo udělat, nechybí samozřejmě plocha na štípání drátů.

Dále tu máme několik dalších nástrojů z vnitřní strany. Tentokrát tu není žádný bit-driver, nástroje jsou tu napevno a nemění se. Na jedné straně tu máme tři různě velké šroubováky, z toho ten střední a malý jsou z jedné strany skosené a ostré. 

Na druhé straně je tu křížový šroubovák. Ten je velmi masivní, umístěný je na prostředek a dostal opravdu hodně prostoru. Při otevření tu pojistka/nepojistka silně zacvakne a zavření již vyžaduje trochu síly. Vedle křížového šroubováku je tu schován ještě jeden nástroj, který se poněkud hůř vysouvá a já jej nepoužívám a sice kovové očko pro připnutí např. na šňůru nebo karabinu. 

S Juice XE6 jsem velmi spokojený, je to takový "civilni" nářaďový nůžu do města, není to na žádnou těžkou práci, ale občas se hodí mít něco takového po kapsách. Těch modelů Juice je více druhů, tenhle má nejvíce nástrojů, ale jsou tu i jednodušší verze, které jsou samozřejmě o to útlejší a lehčí, takže si každý může vybrat co mu vyhovuje.

18. Třebíčské kouření v Dalešicích

Třebíčské kouření se již poněkolikáté konalo v prostorách pivovaru v Dalešicích. Ráno jsme vyrazili s Davidem a Ditou a měli jsme to krásně načasováno že bychom tam měli být tak akorát na začátek registrace, ale na dálnici byla bohužel zácpa takže jsme nakonec byli rádi že jsme tam dorazili v 13  hod. a stihli jsme ještě oběd. Předem se omlouvám že fotky tentokrát ode mě nebudou, zrcadlovka se mi v té poraněné ruce zatím dost špatně drží. Vzal jsem si s sebou takový malý kompakt, ale v těch prostorách je focení poněkud náročné a tenhle foťáček to prostě nezvládá. Nacvakal jsem těch snímků víc, ale kvalita je zlá, tak jen přikládám do článku něco málo pro ilustraci.

Soutěžilo se s tabákem Danish Gold Vanilla který vyrábí Planta, silně aromatická směs, cítím tam kromě vanilky ještě nějaký alkohol. Už nějak před dvěma týdny jsem si koupil plechovku tohoto tabáku, abych trochu zjistil jak se v dýmce chová. Jednou jsme s ním i soutěžili v pondělí na srazu pražské buňky Dýmka.net a to jsem s ním dokonce udělal čas asi hodinu a pět minut. Tentokrát mi při soutěži hořel poměrně pěkně, ale příliš rychle. Vždycky si říkám že když udělám na soutěži čas přes jednu hodinu tak budu spokojený, tady to bohužel zase nevyšlo a měl jsem jen 58 minut a bylo z toho 24. místo z 80 soutěžících. Těší mě však že jsem tabák opravdu dokouřil až do dna, zbylo z něj jen nepatrné množství popílku. Měl jsem pak také trochu obavu zda jsem náhodou nenapálil soutěžní dýmku, protože posledních pár minut jsem měl pocit že už tam cítím dřevo, naštěstí se po vyčištění ukázalo že je vše v pořádku. Soutěž vyhrál Pavel Voňka z klubu Meršánka Havlíčkův Brod, na druhém místě byl Martin Pedain za PC Dýmka.net a třetí byl Kamil Klečka za PC Moravia. Tuším že vítězný čas byl snad přes dvě hodiny, ale nevím přesně, to už jsem se věnoval popíjení výborného dalešického piva a povídal si s kamarády.

Byl tu jako obvykle stánek firmy Mostex s tabákem, dále tu pak bylo několik výrobců dýmek se svou nabídkou, konkrétně Přemek Omrt, Honza Klouček, Petr Vobořil a Petr Kučera. Od Petra Kučery jsem si nakonec vybral jednu příjemnou pískovanou dýmku, časem se tu na blogu jistě objeví, jen co z ní začnu kouřit. Shodou okolností mám od Petra i dusátko které dával do cen a já si ho vybral (přišlo mi to lepší než láhev vína nebo tobolka Holger Danske Vanilla-orange).

(fotil David Švancar)

Moc rád jsem tam zase viděl spoustu známých a kamarádů, vždycky říkám že to je na těch dýmkařských akcích ze všeho nejlepší. Příští rok už by se Třebíčské kouření mělo vrátit zpět na třebíčský zámek. Připouštím že dalešický pivovar mi bude trochu chybět, jsou to krásné prostory a za těch pár let se tam již vychytala veškerá organizace. Na druhou stranu třebíčský zámek má také svoje kouzlo a věřím že to bude další pěkná soutěž. 

Pokus o kontrastní moření

Jak jsem posledně zmínil, mám jednu rozdělanou dýmku na které jsem začal pracovat nějak v červenci předtím než se mi stal úraz na pravé ruce. Tvar jsem již do značné míry měl a tak jsem se pustil do povrchové úpravy. Opět můj oblíbený jemný rustik, ale tentokrát jsem si říkal že zkusím něco nového a pokusil jsem se o kontrastní moření. Dýmku jsem po dokončení rustiku lehce natřel tmavě hnědým mořidlem, chvíli jsem to nechal zaschnout, poté jsem dal přes to nátěr parafínového oleje a dýmku jsem do značné míry odleštil na hrubém leštícím kotouči. 

Takhle to nevypadá vůbec špatně, dám tomu ještě několik nátěrů olejem a pak to na závěr ještě přeleštím na jemném kotouči. A taky budu muset trochu doladit náústek, ale to si už nechám na příští víkend, uvidíme jak to dopadne. Připadám si teď tak trochu jako strýc František v Saturninovi, jak měl radost když sám objevil něco co už bylo dávno objevené...

Jedna ruka netleská - část 2

Říkal jsem si že jsem už zase docela dlouho nic nepsal, tak abyste věděli že jsem zdráv a relativně v pořádku (tedy někteří už to samozřejmě nějakou dobu víte). Zkusím takovou rekapitulaci co se mnou bylo za poslední dobu.

29. září jsem nastoupil do Motola na další operaci, tentokrát to již byla taková drobnější záležitost a sice vyndání těch dvou Kirschnerových drátů z pravé ruky. Po nějaké době čekání na příjmu jsem se přesunul na lůžkovou část traumatologie. Během toho dne jsem přečetl knihu "The Island" kterou napsal Peter Benchley, kdo rád čtete o pirátech, tak vřele doporučuju. Noc opravdu stála za to, na pokoji byl nějaký velmi starý pán který stále něco mlel a někoho volal, personál za ním byl během noci tak nejmíň patnáctkrát a snažili se ho uklidnit, což většinou vydrželo pár minut a začal znovu. Podotýkám že jsem si večer dával silný prášek na spaní a měl jsem ucpávky do uší a stejně to bylo marné. Vrcholem bylo když nám pán udělal před pátou hodinou ráno budíček a začal tam křičet "Pomoc, únos, unesli mě!!". Personálu pak říkal že ho unesli falešný policajti a že má jít do Motola na operaci, personál se mu snažil vysvětlit že přece je v Motole. Já jim pak říkal že obvykle nejsem z těch co by si stěžovali, ale že tohle fakt nejde a že mě musí dát na jiný pokoj, v tom mi naštěstí bez jakýchkoliv řečí vyhověli. 

(foceno starým mobilem - moje nemocniční postel, to už jsem měl sbaleno a čekal až mi přinesou propouštěcí zprávu)

30. září mě ráno operovali, nevím sice proč bylo nutné dělat to zase v celkové anestezii, nicméně vysvětlovali mi že se to takhle musí dělat, ale že mi jenom dají nějaký ten uspávací prostředek do masky a nebudu muset mít zavedený vzduchovod, protože to bude jen krátká operace. Sám jsem na tohle téma pár dní žertoval že by se to dalo jednoduše operovat nářaďovým nožem Leatherman, nožem by se to trochu nařízlo a kleštěmi by se vytáhly drátky. Narkózu jsem opět vnímal jako časoprostorovou poruchu, v jednu chvíli mi dávali dýchat z masky a najednou mě zas překládali zpátky na postel. Zase to byl takový skok z plného vědomí do plného vědomí. Vezli mě už rovnou na jiný pokoj, tam leželi dva naprosto pohodoví chlapíci a odpoledne za mnou přijeli rodiče, to vše mi velice zvedlo náladu po té předchozí šílené noci. 

1. října mě ráno pustili domů, sundali mi obvaz a na ruce mi zůstala jen náplast přes rány ve kterých zůstaly stehy. Vzal jsem si taxík domů a rovnou se vrátil do pracovního procesu, protože uzávěrka byla v plném proudu a já byl ve skluzu. Práci levou rukou jsem již měl z předchozího měsíce dobře nacvičenou, takže to nebyl žádný velký problém. Stále jsem kouřil doutníky, tak jako celou tu dobu od chvíle co jsem si zranil ruku. Vlastně jsem značně zmenšil zásoby v humidoru, takže jsem je v mezidobí musel trochu doplnit. Zhruba týden poté jsem již začal znovu kouřit dýmku, ruka při všech těch pohybech již tolik nebolela.

11. října mi vyndali stehy a dostal jsem poukaz na rehabilitaci, protože hybnost malíčku byla stále velmi omezená. Našel jsem si číslo na středisko u nás v Radotíně a povedlo se mi objednat se na rehabilitaci, první termín byl další týden, což je prý poměrně rychle, přátelé a známí mi říkali že to kolikrát trvá mnohem déle než tam člověka vezmou. 

22. října jsem byl poprvé na rehabilitaci, sestřička mi ten prst a kloub promasírovala, ukázala jak si mám cvičit (hlavně takové cviky protitlakem) a bylo mi řečeno že tam budu docházet pokud možno každý den ráno na magnetickou rezonanci a některé dny budu mít ještě potom cvičení. Magnetická rezonance vypadá tak, že si tam člověk sedne na židli a ruku strčí do takového vypolstrovaného tunelu který tak trochu hučí a po 25 minutách to zapíská že je konec a vypne se to. Když jsem na tom byl ve středu poprvé, tak jsem si to nějak neuvědomil a vzal si s sebou čtečku Kindle, že si u toho budu číst. Sestřička mi říkala že to není zrovna dobrý nápad, že magnety se s elektronikou nemají moc rády. V počítačových hrách jsem musel proti nepřátelským bojovým robotům naházet dost možná stovky EMP granátů a přesto mě tohle nějak nenapadlo. Takže jsem si musel vystačit s nějakými erárními časopisy a další dny už jsem si bral vždy něco papírového. Včera to byl comics Hellblazer (starý známý vymítač démonů John Constantine) a dnes jsem sáhnul po sci-fi knížce "Svět Stínu" od Sergeje Lukjaněnka, kterou už mám delší dobu rozečtenou. Co dodat, ruka již není tolik zatuhlá, psát všemi deseti prsty můžu v podstatě bez omezení, ale hybnost malíčku stále není ideální. Ovšem zdá se mi že je to den ode dne lepší a jde to ohnout zase o malý kousek dál, bude to zkrátka chtít ještě nějaký čas než se to vrátí do normálu. Řím také nepostavili za den, že? 

(preview co bude v dalších článcích)

Pokud jde o práci, tak to relativně zvládám, ale ty díky těm všem termínům kdy jsem na rehabilitaci nebo na kontrole v Motole jsem zkrátka stále s něčím pozadu a stále něco dodělávám a stíhám na poslední chvíli. Naštěstí všichni kolegové pro to mají pochopení a od všech slyším "zdraví je na prvním místě" a dost mi pomáhají, takže to není zdaleka tak zlé jak jsem si myslel. Pokud jde o plány do nedaleké budoucnosti, tak zítra se chystáme na Třebíčské kouření, které se opět bude konat v Dalešicích. Zrcadlovku tentokrát nechávám doma, protože se mi bohužel stále ještě dost špatně drží v ruce, tak snad se mi povede udělat nějaké snímky z mobilu nebo si možná od rodičů půjčím malý kompakt. Dále mám v plánu nějaké recenze nožů a dojde pochopitelně i na nějakou tu dýmku, konkrétně mám ve sbírce další hezký kousek od Přemka Omrta. Taky tam mám jednu ruční výrobu co jsem ještě dodělával v létě předtím než se mi stal úraz a nějaké dvě nebo tři dýmky o kterých jsem zatím nepsal. Jinak s kým se uvidíme, při podání ruky prosím netiskněte moc silně, zrovna tohle mě zatím opravdu dost bolí...ale to já vždycky raději připomínám předem... :-)

Přemysl Omrt - XXL 14/11

Na červnovém Klání zemí Koruny české jsem neodolal a pořídil si další dýmku od Přemka Omrta. Prostě mě hned zaujala, prohlížel jsem si tam spoustu dýmek jak od Přemka, tak i od dalších výrobců, ale stejně jsem se pak zase vracel zpátky k téhle, až jsem ji koupil. Přemek o ní říkal že to je moc dobrá dýmka a za slušnou cenu, což byla naprostá pravda.

Je na ní vyraženo XXL 14/11. Na první pohled to není až tak ohromně velká dýmka, zdaleka nedosahuje např. velikosti XXL freehandu co jsem od Přemka koupil loni v Dalešicích. Nicméně do kategorie velkých dýmek bych ji jistě zařadil, protože tabáku se do ní vejde spousta. Na výšku má 5cm, na délku 13cm a váha 71g napovídá že to není až tak úplně malá dýmka, vlastně je to pořádný kousek dřeva. Jinak podle číslovky tu dýmku Přemek vyrobil v roce 2011, ale nevzpomínám si že bych ji na nějaké dýmkařské akci předtím viděl. Tím lépe, věřím že jinak by si ji určitě už dávno někdo jiný koupil.

Dýmka nese Přemkův typický rukopis - hranky, zaoblení a nechybí ani ponechané plato na jedné straně. Kresba je na jedné straně, předku a vršku grain, na druhé straně a spodku jsou hezká ptačí očka. Náústek akrylový ve filtrovém provedení na 9mm. Akrylu rozhodně dávám přednost, protože údržba ebonitových náústků, to je věčný a nikdy nekončící boj...

V ruce sedí perfektně a i když 71g už je na dýmku nějaká váha, dá se mezi zuby držet velice pohodlně, je dobře vyvážená. Přesně to co mám na Přemkových dýmkách rád - má to promyšlené do posledního detailu a všechno musí být nejen pěkné, ale také zcela funkční.

Kouřím z ní Dunhill Elizabethan Mixture a až mě přestane bolet ruka tak to zřejmě bude jedna z prvních dýmek, ze kterých si zapálím. Jinak fotky jsou takové trochu improvizované, zrcadlovku neudržím, tak jsem fotil z mobilu a není to zrovna velká sláva. A tohle jsem do značné míry psal na tabletu přes mobilní aplikaci Blogger. Jde to docela dobře, jen mi v tom nějak nešlo naházet fotky přímo do textu, tak jsem to musel trochu doladit na počítači.

Na závěr ještě přidám fotku z Klání, na které je Přemek se svými dýmkami.

Jedna ruka netleská

Nedávný úraz pravé ruky mi dal hodně podnětů k úvahám o tom jak je většina lidských činností přizpůsobena tomu že zkrátka máte dvě ruce. Měl jsem kdysi nohu v sádře, což je sice omezující na pohyb, ale běžné činnosti je možné stále vykonávat. U ruky je to evidentně horší, zvlášť když jsem pravák a levou ruku mám, jak se říká, „levou“. Nezbývá než se nějak přizpůsobit této nezvyklé situaci. Dal jsem si dohromady takových několik oblastí jinak běžných činností a jak jsem se s nimi vyrovnal.

Osobní hygiena - ta mi kupodivu takový problém nedělá snad až na sprchování, to je s jednou rukou docela výzva, protože poraněná ruka by se neměla namočit. Já zvolil osvědčené řešení – přes ruku s obvazem se dá pytel na odpadky a připevní se gumičkami. Vypadá to směšně, ale funguje to. Teď už mám vyndané stehy a zlomenina je fixována dráty, takže už se konečně můžu sprchovat bez pytle přes ruku.

Jídlo – zpočátku bylo pro mě jednou z nejtěžších věcí namazat si krajíc chleba máslem, to jsem myslím levou rukou nikdy nedělal. Už naštěstí mám trochu cviku a taky si můžu trochu pomoci pravou rukou, není to ideální, ale velmi pomalu a opatrně to jde. Už můžu pomalu a opatrně i krájet, takže hned je mi lépe a radostněji.

Práce – neschopenku jsem rušil poměrně brzy, protože bych se asi ukousal nudou (a bez pravé ruky nemůžu hrát většinu svých oblíbených počítačových her). Já stejně většinou pracuju z domova, takže na tom se toho pro mě tolik nezměnilo. Psaní na klávesnici levou rukou není žádná sláva, zvlášť když jsem byl zvyklý psát všemi deseti prsty a to opravdu velmi rychle. Našel jsem si k tomu nějaké rady, třeba že se základní poloha posune doprostřed mezi klávesy F a J, nicméně to bych se asi učil pokud by tohle bylo dlouhodobé. Zatím píšu tak že levou rukou zůstávám v základní poloze a na druhou stranu se zkrátka přesouvám .Objednal jsem si kompaktní klávesnici na které nejsou mezi klávesami příliš velké mezery a díky tomu mi jde psaní o trochu rychleji. Taky si v poslední době občas pomůžu pravým ukazovákem a palcem. Numerickou klávesnici mám externí a mám ji teď umístěnou nalevo vedle klávesnice. Myš jsem si také přehodil nalevo a prohodil jsem na ní levé a pravé tlačítko.

Psaní propiskou - donedávna v podstatě nemožné a levou rukou pomalu nezvládnu ani psát hůlkovým písmem. Teď už dovedu tu propisku tak nějak vsunout mezi prsty, naštěstí jediný případ kdy potřebuju psát je když mi pošťák přiveze nějakou zásilku abych podepsal převzetí. A stejně nic z toho co jsem po úrazu podepsal nevypadá jako můj podpis...

Mobil a tablet – u toho žádný problém není, dotykové ovládání jde v pohodě i jen jednou rukou a predikce psaní se také hodí více než kdy jindy. Taky jsem měl nápad že bych spároval tablet s počítačem a používal ho na psaní místo klávesnice, ale není to tak rychlé jako normální klávesnice.

Fotografie – to je docela problém, moje oblíbená zrcadlovka má s velkým objektivem asi tak něco ke dvěma kilům a v pravé ruce ji prostě neudržím, vlastně ji dost dobře nemůžu chytit, to by bolelo. Takže nezbývá než používat mobil, což není úplně ono, ale jde to. Fotil jsem s ním už dříve, např. když byla velká voda.

Kouření – tohle mě mrzí asi nejvíc, od svého úrazu jsem neměl dýmku. Dříve mě vůbec nenapadlo jak moc jsou při kouření dýmky potřeba obě ruce. Na nacpávání, zapálení, dusání, čištění, většina z toho se jednou rukou dost dobře nedá udělat. Zatím je u toho příliš mnoho pohybů u kterých cítím že to bolí a to prostě nejde. Takže spotřebovávám své zásoby doutníků a už jsem si objednal další. Dýmku mi to sice plně nevynahradí, ale lepší než nic. Zatím mám jasno v tom že první tabák, který si po té dlouhé pauze dám, bude Dunhill Elizabethan Mixture...