úterý 21. července 2015

Tsubota Pearl - Eddie

Už to bude několik let co jsem si pořídil dýmkový zapalovač Corona Old Boy. Je to zapalovač, který je myslím mezi dýmkaři obecně přijímán jako jeden z nejlepších zapalovačů jaké můžete pořídit. Dodnes mi věrně slouží, nicméně říkal jsem si že bych možná mohl mít nějaký rezervní, aby se mi nestávalo že mám zapalovač v druhém pouzdru na dýmky a zapomenu si jej přendat. A pak jsem zbystřil pozornost když mi při návštěvě v Etrafice v Blanické vykládal Pavel Voženílek o tom že si v Německu objednal opravdu zajímavý japonský zapalovač, podobný jako Old Boy, ale od jiného výrobce. Old Boy vyrábí společnost IM Corona založená v roce 1933, tento zapalovač je od o něco mladší společnosti Tsubota Pearl založené v roce 1952. Další týden jsem ten zapalovač viděl na dýmkařském srazu naživo a opravdu se mi líbil, takže další den jsem si jej hned objednal na Danpipe spolu s trochou toho tabáku co u nás není v nabídce. Jen pro přesnost - Pearl Eddie je na fotce vlevo, Corona Old Boy pro srovnání vpravo.


Rychlost zásilky z Danpipe byla neuvěřitelná - v úterý ráno jsem poslal objednávku a ve čtvrtek ráno u mě zvonil kurýr z PPL že má pro mě balíček. Kromě tabáku i zapalovače mi tam přidali i své dva katalogy, jeden dýmkařský, druhý doutníkový. Ale zpět k zapalovači, jmenuje se Pearl Eddie, vzhledem je opravdu velmi podobný jako Old Boy, proto jsem je vyfotil společně pro srovnání.
Výška je v podstatě stejná, je tu jistý rozdíl v šírce, Pearl je o něco tlustší. Pokud jde o váhu, Old Boy je s 81g těžší, Pearl měl na mojí váze o 10g méně. Berme to s rezervou, u Old Boye se váha může lehce lišit podle provedení, ale zhruba kolem těch 80g tyhle zapalovače váží. Kdo je má prvně v ruce, vždy se diví jak je ten zapalovač těžký.

Otvírání zapalovače je na stejném principu, u Old Boye je ta záklopka delší. Pearl ji má výrazně kratší, při delším zapalování se může trochu očadit a rozpálit, tohle je u Old Boye asi řešené líp. Ovšem nutno podotknout že Pearl má tu záklopku mnohem tužší a mohutnější a to zavírání je na pružinu (Old Boy tam má takové dva plíšky které trochu pruží) stejně tak škrtadlo je o něco mohutnější. Nedovedu říct co z toho je lepší, obojí má své pro a proti.


A pak tu máme část kde se oba výrobci ubírali úplně jinou cestou. Old Boy má integrované dusátko s trnem, detail si můžete prohlédnout v článku který jsem o tomto zapalovači psal dříve. Pearl má oproti tomu jednu zcela oddělenou část ve které se schovává dusátko a taková malá lžička na čištění dýmky (nutno podotknout že by se tím dala čistit dost malá dýmka, ale berme to jako takový nouzový nástroj). Je to jako by tam bylo přidělané dusátko s otevíráním jako mají zavírací nože. U Old Boye jsem dusátko použil asi tak jednou čistě ze zvědavosti a maximálně dvakrát jako nouzovku kdy jsem u sebe neměl žádné dusátko (jakože to se mi opravdu stane málokdy). Věřím že je to tam dobře přidělané, ale stejně jsem měl obavu zda tu dusací koncovku neulomím. Oproti tomu dusátko na Pearlu je naprosto pevné a funkční, tím se dá dusat naprosto bez obav. Stejně jako u lžičky, která je opravdu krátká, i tady musím říct že je to dělané na menší, případně na střední dýmky. Mám moc rád ten kovový zvuk při otevření a zavření dusátka, zní to podobně jako u zavíracího nože.


U nás tenhle zapalovač zatím k dostání není, nicméně jsou tu v nabídce dýmkové zapalovače pod značkou Peterson u kterých se píše jen že je pro ně vyrábí japonský výrobce. Měl jsem možnost porovnat Pearl Eddie s tím petersonským a ten vršek mi připadal naprosto identický, řekl bych že je velice pravděpodobné že je vyrábí právě Tsubota Pearl. Je tu jen rozdíl v tom že Peterson nemá  žádné integrované dusátko stejně jako Old Boy.


Nedovedu říct který z těch zapalovačů je lepší, oba na mě působí takovým velice precizním dojmem a svou práci si odvedou. Old Boy mi věrně slouží již několik let, Pearl jsem teď denodenně používal něco přes dva týdny bez jediného problému, předpokládám že by také měl vydržet. Stejně jako Old Boy je Pearl Eddie kvalitní, těžký, stylový a naprosto funční japonský dýmkový zapalovač. Není zrovna levný (i když např. Corona má různá provedení co jsou výrazně dražší), ale myslím že mi jistě vydrží na spoustu dalších let.

pátek 17. července 2015

Nevill Handmade - Panel Billiard 05/15

Další dýmka z polotovaru koupeného v prodejně Etrafika Praha v Blanické. Tenhle tvar jsem sice už letos jeden dělal, byla to dýmka 02/15, ale je to zkrátka velice povedený tvar a říkal jsem si že by to v jemném rustiku mohlo vypadat pěkně. Jak vidíte, na rustik opět nedošlo, protože na mě při broušení a leštění vykoukla poměrně hezká kresba. Natolik hezká, že jsem si řekl že to prostě musím zkusit udělat jako hladkou světlou dýmku.


Bylo to únavná a velice frustrující práce kdy jsem si mockrát říkal že už by to mohlo být a zas jsem našel další drobné škrábance, ale myslím že se to nakonec povedlo. Ke konci jsem ji natřel tmavým mořidlem, které jsem posléze odleštil, nedovedu říct jestli to trochu pomohlo kontrastu kresby, snad ano. Na závěr jsem ji natřel parafinovým olejem a vyleštil na jemném kotouči.


Na délku má 14,5cm, na výšku 5cm a váží lehce přes 53g. Myslím že je to taková příjemná střední velikost. Náústek je ebonitový na 9mm filtr, na jeho konci směrem ke krčku dýmky jsem jej ozdobil svým rustikovaným kroužkem. Oproti předchozímu panelu jsem náústek o trochu více ohnul. Na tomhle tvaru se mi líbí že na první pohled to nepůsobí jako příliš robustní dýmka, ale zdání klame, má poctivé 1cm silné stěny.


Na závěr přidám ještě detail hlavičky, to jsem prostě musel udělat v hladké. Na to že jde o polotovar je to velice pěkně posazené do dřeva, po stranách grain, předek, spodek a vršek pěkná ptačí očka. Jak s touhle dýmkou naložím ještě nevím, ale jistě si najde své využití. Pokud jde o hladkou povrchovou úpravu, je to momentálně nejlepší dýmka jakou jsem dělal.

Update - šťastným novým majitelem této dýmky je Lukáš Tingl, kamarád z pražské buňky Dýmka.net.

sobota 27. června 2015

Nevill - Handmade Apple 04/15

Zas po nějaké době jsem dělal jednu dýmku z polotovaru. V prodejně Etrafika v Blanické jsem si koupil rovnou čtyři tyhle polotovary. Pracuju s nimi opravdu rád, nemusím se tolik namáhat s vymýšlením a broušením toho samotného tvaru a můžu se soustředit na to co mě na tom procesu výroby dýmky baví nejvíc, a to je povrchová úprava. Vlastně jsem tuhle dýmku dělal už před dvěma týdny, ale nějak jsem se nedostal k tomu abych ji nafotil a napsal o ní. Bylo to v tu horkou neděli kdy jsem většinu dne v podstatě nedělal nic (válel jsem se ve sklepě na gauči a četl si), venku bylo vedro a z teplot nad třicet stupňů se mi většinou dělá špatně. Naštěstí se k večeru ochladilo, přišla bouřka a déšť na mě zapůsobil jako živá voda, rázem jsem měl spoustu energie a chuti něco udělat, takže jsem si vybral právě tenhle polotovar a pustil se do práce. Pokud vám tenhle tvar připadá povědomý tak ano, jednu takovouhle dýmku jsem už dělal loni na podzim, byla to dýmka 07/14.


Na délku má něco lehce přes 14cm a na výšku něco málo přes 4cm, oproti té loňské mi připadá o trochu menší. Napovídala by tomu i váha, která je tentokrát 48g. Když ji držím v ruce, hádal bych že je lehčí, ale váha nelže. Každopádně v zubech by se myslím dala docela pohodlně udržet. 

Zkusil jsem znovu takový ten můj úsporný rustik, prvně jsem jej dělal na dýmce 01/15. Frézkou jsem lehce přejížděl po dřevu a dělal s ní takové kroužky, pak jsem to zas otočil a dělal kroužky z opačné strany. A tak jsem pokračuje dál, až byl celý povrch rovnoměrně pokryt. Tentokrát jsem na frézku tolik netlačil, takže ten rustik je velice jemný, několik kamarádů mi potvrdilo že na první pohled to vypadá spíš jako pískování. Stejným způsobem jsem rustikoval i tu silnou část náústku, je tam jen takový velice jemný vzor, lépe je to vidět na druhém snímku.


Tady je ta dýmka kapku přesvícená a ty tmavé části ve skutečnosti za běžného světla nejsou až tak šedivé, ale je tu myslím o trochu líp vidět ta povrchová úprava. Použil jsem tmavé mořidlo, které jsem rychle odleštil takže zbyla takováhle příjemná hnědá barva a je tu i pěkně vidět kresba dřeva. Přeleštil jsem ji na jemném kotouči po nátěru parafínovým olejem.

Asi se zlepšuju, protože ta samotná práce (broušení, rustikování, barva a leštění) mi zabrala jen něco kolem dvou hodin. Pro mě je to pokrok, všechno u té své výroby dýmek dělám tak nějak manuálně a pomalu a většinou u toho nevydržím zas tak dlouho. Jak s touhle dýmkou naložím ještě nevím, ale určitě si najde své uplatnění.

neděle 7. června 2015

2. jarní kouření 'U Splavu"

Stejně jako v loňském roce jsem nemohl vynechat účast na soutěž v pomalém kouření dýmky v prostorách zahradní restaurace U Splavu v Uhříněvsi, který Ráno jsem tedy trochu váhal, předpověď na sobotu nelhala a padaly rekordní teploty přes 30 stupňů, ale říkal jsem si že to přeci musím nějak vydržet. Soutěž opět pořádal Michal Novák se svým klubem Pipemakers, jehož členy jsou kromě Michala ještě další dva výrobci dýmek a to Přemek Omrt a Robert Kněz. 


Soutěž je to taková velmi pohodová a nepříliš formální, soutěžící mají své vlastní dýmky a dusátka, společný je jen tabák a zápalky. A nemusí se zde dodržovat pravidlo ohledně zákazu pití během prvních desíti minut, což jsme myslím v tom vedru všichni přijali s povděkem. 

Při registraci jsme dostali dárkové taštičky které byly poměrně štědře naplněny doutníčky a šňupacím tabákem od sponzora firmy TTI. Jinak své dýmky tu samozřejmě měl Michal Novák, u něj jsem si koupil jednu z řady Rare Wood, o které časem jistě napíšu. A také tu měl své dýmky Přemek Omrt, ukazoval mi, mimo jiné, několik svých nových "českých trojek" a zase u toho má pár nových nápadů. 


Soutěž probíhala venku na zahrádce, která sice byla oproti loňsku tak trochu krytá takovou plastovou zástěnou, ale přesto jsme měli trochu obavy jak to půjde se zapalováním. Mně osobně stačí sebemenší vánek a zápalka mi okamžitě zhasne, ale my měli naštěstí k dispozici zápalky značky Dunhill, prostě kvalita - zapálili jsme všichni. Soutěžním tabákem byl Dunhill My Mixture 965, což je jemná a příjemná latakiová směs. A také je to, jak se posléze ukázalo, velmi nevyzpytatelný tabák. Hezky jsem si to nacpal do billiardky od Petersona, uhlík jsem tedy celou dobu neviděl ale tabák mi velmi spořádaně hořel, vůbec to nemočkovalo, chutnalo to výborně...a pak mi to najednou naprosto nečekaně po 34. minutě zhaslo. Asi bych to měl svést na to že jsem měl náramný hlad, kuchyně nestíhala kvůli svatbě takže oběd se bohužel do startu soutěže ve 14 hodin nestihl a jedl jsem až po soutěži někdy kolem třetí (ale tortilla byla moc dobrá). Michal nám pak po soutěži ještě rozdal pytlíčky se soutěžním tabákem co zbyly, tak jsem si to pro srovnání dnes odpoledne nacpal a pokuřoval jsem si při čtení knížky...a zhaslo mi to zhruba po 40. minutě, hladem to asi fakt nebude. Zkrátka s tímhle tabákem mi to moc nejde...


Rychle to hořelo všem, naštěstí ne tak rychle jako mně, takže z toho přesto byly vcelku kvalitní soutěžní časy. Vyhrál Jiří Borovský z PC 70 Poděbrady s časem 1:20:50, druhý byl náš ostřílený soutěžní borec z Dýmky.net Martin Pedain s časem 1:19:25 a na třetím místě byl Antonín Votava z ŠPC Prachatice s časem 1:13:14. 
Kompletní výsledky najdete zde:
Stejně jako v loňském roce zde byly pro účastníky soutěže připraveny tři dýmky od členů klubu Pipemakers. O tyto dýmky se losovalo, takže šanci měli i ti méně úspěšní soutěžící. Sice nikdo netušíme jak mohl Jakub Antoš už podruhé vyhrát dýmku od Michala Nováka, ale on má na tyhle věci obecně dost štěstí, uvidíme jestli si příští rok dá hattrick.


Po soutěži v pomalém kouření dýmky nám pan Polívka z firmy TTI připravil ještě jednu soutěž - na stole byly tři neoznačené dózy s tabákem Dunhill a my jsme si měli vybrat jeden z nich, nacpat a zapálit si a na soutěžní lístek napsat stručnou charakteristiku toho tabáku a určit o který blend se jedná. Tuhle soutěž jsme nakonec vyhráli Martin Pedain a já, oba jsme uhodli že v dóze A byl Royal Yacht. Nemýlil jsem se ani s další dózou ve které byl Aperitiff, ve třetí byl Durbar (ten mě tedy trochu zaskočil, býval bych hádal že je to asi Standard Mixture). Jako výhru jsme dostali takový kufříček naplněný doutníky J. Cortés a docela pěkným zapalovačem. 



Stejně jako v loňském ročníku to byla velmi pohodová akce, děkuji za ni všem organizátorům i účastníkům. A také musím poděkovat Janě a Lukášovi Tinglovým za odvoz domů, v tom vedru mi to opravdu velmi pomohlo. Snad se můžeme těšit na další ročník, pokud nám tedy nezakážou kouřit i venku...

sobota 2. května 2015

Nevill Handmade - Big Poker 03/15

První máj se coby svátek práce většinou slaví tím že se naopak vůbec nepracuje, chodí se na demonstrace a tak podobně. Já jsem kupodivu včera byl již od časného rána velmi pozitivně naladěn a měl jsem ohromnou chuť pokračovat práci na téhle dýmce. Polotovary mi již došly, takže jsem po dlouhé době sáhnul po hobby bloku. Základní tvar jsem si vybrousil už během týdne a musím říct že jsem dočista zapomněl jaká je to dřina dělat to takhle manuálně ruční pilkou a rašplemi. Myslím že už na samém počátku mi bylo jasné že to bude velký poker se silnými stěnami, protože zkrátka budu příliš líný z toho vybrousit nějaký subtilnější tvar. A tak se i stalo.


Pár nepřesností se na tom tvaru najde, ale mám z ní celkově dobrý pocit. Po dlouhém a pracném broušení jsem se konečně dostal k části která mě baví nejvíc - rustikování. Stejně tam bylo pár kazíků, tak jsem si řekl že ji budu rustikovat celou, natřu ji tmavým mořidlem a nebudu ji ani odlešťovat hrubým kotoučem, jen jsem ji po zaschnutí mořidla přetřel parafínovým olejem a vyleštil jemným kotoučem. Rustikoval jsem důkladně, včetně spodku dýmky a části náústku. 


Jak je myslím vidět, je to velká dýmka. Na délku má 15cm, na výšku téměř 6cm a váží 82g. V případě nouze by se zřejmě dala použít jako taková příruční palice. V zubech ji tedy chvíli udržím, ale je na to prostě těžká, Je to dýmka co se pěkně drží v ruce a dá se postavit na stůl. Při téhle váze stojí opravdu naprosto stabilně a není šance že by se převážila. 


Práce na téhle dýmce mě celkem bavila, ale já na nějaké vymýšlení tvarů nemám moc představivost, raději bych si zase dodělal nějaký ten polotovar. Zatím jsem se nerozhodl jak s ní naložím, ale myslím že si ji nechám pro sebe, protože se mi moc líbí. A také si ji tak nějak zasloužím, když už jsem do ní investoval část svátečního dne.

neděle 19. dubna 2015

Pavel Hodula - Reverse Calabash

Včera jsem oslavil další narozeniny a usoudil jsem že je to dobrý důvod k tomu zakouřit si z nové dýmky. Tentokrát došlo na dýmku kterou jsem si pořídil zhruba před měsícem v prodejně Etrafika Praha v Blanické a jejím autorem je Pavel Hodula.


Prohlížel jsem si v Etrafice dýmky a tahle vyloženě upoutala moji pozornost. U takhle krátké a přitom masivní dýmky jsem si říkal že to vypadá že to musí být udělané jako reverse calabash, ale nepamatoval jsem si že by Pavel Hodula něco takového vyráběl. Ale ano, pánové z Etrafiky mě ujistili že ta dýmka je skutečně od něj, úplná novinka. Navíc za tu cenu, nebylo to příliš těžké rozhodování, tohle jsem zkrátka musel vyzkoušet. 

Dýmka je to velice krátká, pokud se ten náústek úplně zasune nadoraz tak má na délku nějakých 11cm, na výšku má 4cm, průměr tabákové komory je širší, kolem 2cm. Váží 58g, nicméně u takhle krátké dýmky to opravdu není žádný problém udržet náústek mezi zuby, dá se z ní kouřit velice pohodlně. Náústek je akrylový a, jak už se to u tohoto typu dýmky dělá, je vyrobený z jednoho kusu akrylu včetně čepu. 


Jednu reverse calabash dýmku už mám, tu dělal Georgi Todorov. Pokud bych to srovnal tak dýmka od Todorova je jistě propracovanější, konec krčku je osazený velice efektní akrylovou aplikací, díky které jde osazení náústku plast na plast. Také vzduchová komora je jiná, dělal ji kónickou. Hodulovo pojetí je mnohem jednodušší, vzduchovou komoru vyvrtal v podstatě jako by tu dýmku dělal na veliký filtr, k tomu si vysoustružil náústek na míru a hotovo. Ale nic proti tomu, pokud jde o funkčnost, tak z obou těch dýmek se kouří velice dobře, právě díky té vzduchové komoře se dá velice pohodlně a především chladně kouřit i z takto krátké a kompaktní dýmky. 


Musím říct že tvorba Pavla Hoduly z poslední doby mě velice mile překvapila. On samozřejmě stále dělá některé ty jednodušší (ale stále oblíbené) masivní tvary, které tedy mě samotného při množství dýmek v mé sbírce již příliš nezajímají, nicméně pokud někdo nemá tolik dýmek a nechce za mě utratit celé jmění, pak je to na poměr cena/výkon jednoznačná volba. Takhle dobrou ručně dělanou dýmku vám za ty peníze u nás zřejmě nikdo jiný neprodá. Za zmínku ovšem stojí i některé jeho freehandy, které mi připadají velice povedené. Zajímavě vypadají jeho dýmky z olivového dřeva a stejně tak tyhle reverse calabash dýmky. Viděl jsem na fotkách několik dalších a většina z nich se mi líbila. Zkrátka rád vidím že Pavel Hodula zkouší nové věci a jde mu to opravdu pěkně.

Do téhle dýmky jsem si zatím nacpal můj oblíbený Dunhill Royal Yacht, uvidíme zda u toho zůstane nebo to případně změním na jiný tabák. 

středa 11. března 2015

1. Pražské vykouření

Pod nápaditým názvem 1. Pražské vykouření se skrývá nová soutěž v pomalém kouření dýmky, která se konala 7.3.2015 v hudebním klubu restaurace U vodárny v Praze. Soutěž pořádal PC Dýmka o.s. ve spolupráci s Dýmka.net, PCČR a ADK.


Restauraci U vodárny není moc těžké najít, je na Vinohradech v Korunní ulici, kousek od stejnojmenné tramvajové zastávky. Na první pohled mě zaujaly ohromné nápisy oznamující všem že jde o nekuřáckou restauraci. Tedy nebylo by to poprvé co jsme měli soutěž v prostorech kde se za normálních okolností nekouří, nicméně tady to mají tak že nahoře v restauraci skutečně platí zákaz kouření, ovšem dole je ještě hudební klub a tam se kouřit smí. Dolů se jde o úzkých točitých schodech, když se k tomu přidají ty stísněné prostory na záchodě, tak jsem měl tak trochu pocit jako kdybych se nacházel v nějaké ponorce. Netrpím sice klaustrofobií, ale nemůžu říct že bych takovéhle sklepní prostory úplně vyhledával. Klub je ovšem poměrně útulný, pivo výborné, jídlo také nebylo špatné.


Dorazil jsem už na desátou s tím že pomůžu s přípravami, ale nakonec se ukázalo že už mají všechno hotové, tak jsem si alespoň zabral pěkné místo vepředu, dal jsem si doutníček a výborné kapučíno a měl jsem tak spoustu času na to udělat si pár fotek a popovídat si s kamarády. Sál se pomalu plnil účastníky soutěže, dočasně tu měla svůj stánek Etrafika a také firma TTI (dovozce tabáků Dunhill a dalších) která zde měla také ochutnávku tabáků. Své dýmky zde tentokrát měli na prodej Petr Vobořil a Martin Vlasák. Sál jsme nakonec vyplnili snad do posledního místa, nebo tak mi to v tu chvíli přišlo. Ale všichni jsme se tam nakonec vešli.


Po 14. hodině zahájil soutěž Jakub Rolčík, prezident Dýmka o.s. Soutěžilo se tradičně podle pravidel CIPC, s tím že soutěžící kouřili z vlastních dýmek a také se zde (stejně jako např. na Třebíčském kouření) netrvalo na pravidlu že soutěžící nesmí pít během prvních desíti minut po zapálení. Soutěžním tabákem byl Dunhill DeLuxe Navy Rolls, což je opravdu kvalitní a chutný tabák který mám moc rád. Soutěže s ním mi tedy nikdy moc nešly, ale každopádně lepší než soutěžit s nějakou aromatickou hrůzou. Nacpal jsem tentokrát nalehko, tah dýmky byl dobrý, ale stále jsem měl obavu že mi to vyhasne, takže jsem kouřil příliš rychle. Nakonec jsem skončil s časem 55 minut, což sice není zas taková ostuda, ale v těžké konkurenci zkušených borců z toho bylo 40. místo z 63 soutěžících. Vlastně si nevzpomínám že bych se účastnil nějaké soutěže kde měla polovina soutěžících čas přes hodinu. Opravdu slušné výsledky, všechna čest!


Soutěž vyhrál Honza Klouček (Dýmka o.s. A) s časem 1:55:57 a už poněkolikáté nám všem dokázal že dýmky umí nejen vyrábět, ale i kouřit. Na druhém místě byl Wieslaw Ratajek z polského klubu PC Sczytna a na třetím místě zkušený soutěžní borec Martin Pedain (Dýmka o.s. A). Pokud jde o týmové výsledky, vyhrál tým Dýmka o.s. A (Honza Klouček, Martin Pedain a Petr Odorčák) s celkovým časem 5:13:31, na druhém místě bylo PC Brno s časem 4:37:56 a na třetím místě PC Sczytna s časem 4:05:53. Já jsem soutěžil za tým Dýmka.net A, který dopadl také velice dobře, bylo z toho krásné 4. místo na kterém mají zásluhu především Milen Ganev, Jakub Antoš a Jirka Čepelák, já tam byl spíše do počtu.


Následovalo předávání diplomů a cen, těch bylo skutečně ohromné množství a dostalo se na každého. Já jsem např. vyhrál tašku ve které byla láhev německého piva Paulaner, k tomu tuplák a pivní tácek téže značky a časopis Warehouse (dýmka na fotce je Stanwellka se kterou jsem soutěžil).


Poté již byla večeře a volná zábava, tentokrát jsme si užili výhody domovského prostředí kdy nás Pražáky po soutěži nečekala dlouhá cesta domů, takže jsme tam ještě společně nějakou tu hodinku pobyli. Byla to velice příjemná a pohodová akce, rád jsem si zase zasoutěžil a také jsem rád znovu viděl tu spoustu známých tváří. Závěrem si samozřejmě zaslouží poděkování Jakub Rolčík a všichni co se podíleli na organizaci soutěže, dobrá věc se podařila. A díky všem za příjemnou atmosféru!

Zde je odkaz na moje fotky (není jich mnoho, ale prostory to byly poněkud stísněné, foťák překážel a během soutěže na focení také nebyl čas): 
https://picasaweb.google.com/117482786734786696546/1PrazskeVykoureni

Výsledky jednotlivců:
https://docs.google.com/spreadsheets/d/1npg9kPZ4QTLHVx7zMoVoOayX0fRAjg5r97t4HLNvQCs/pubhtml

Týmové výsledky:
https://docs.google.com/spreadsheets/d/1OU4w050O3bhdFBu-49rAeogiCgeSJG8BIvMJZMdSDac/pubhtml