Kindle Voyage

Čtečku elektronických knih Kindle používám opravdu hodně, v podstatě každý den. K předloňským vánocům jsem pro maminku koupil Kindle Paperwhite 2 a musím říct že to podsvícení se mi na tom hodně líbilo. Trochu mi vadila absence tlačítek na posun stránek, tak jsem to nechal být, vždyť můj Kindle 3 byl stále funkční (a stále je). Ale pak jsem se dočetl že Amazon chystá novou čtečku, svou vlajkovou loď s názvem Kindle Voyage která bude mít i tlačítka, tak jsem si tedy počkal pár měsíců a koncem loňského roku si ji pořídil.

Rozměry čtečky jsou 16,2cm x 11,5cm x 0,76cm a samotná bez pouzdra váží 186g. Rozměry jsou to poměrně kompaktní, ve srovnání s Paperwhite 2 je o trochu menší a lehčí. Má šestipalcový displej, stejně jako ostatní čtečky Kindle, ovšem s lepším rozlišením, to je zde 1440 x 1050 pixelů. Tvrzené sklo zde překrývá úplně celou přední stranu, bez jakýchkoliv mezer a na omak i na pohled je jiné než např. u tabletů nebo mobilních telefonů. Je totiž leptané, jednak to částečně eliminuje odlesky a také to trochu zamezuje šmouhám po dotykovém ovládání. Ve výsledku by to mělo být co nejblíže papíru.

Na materiálu těla čtečky se nešetřilo, je z hořčíkové slitiny. Zadní strana čtečky je taková nezvykle geometrická, souvisí to se speciálním pouzdrem pro tuto čtečku které Amazon nazval Origami, asi podle toho jak se skládá. Ta lesklá část pod sebou skrývá magnet, čtečka se do pouzdra jednoduše vloží a magnet si to už přitáhne. Otevírá se jako takový ten kroužkový poznámkový blok na výšku, prostě se to přehodí dozadu a tam si to zas přicvakne magnet. A díky magnetu to také funguje jako "smart cover", tedy že se při otevření rovnou aktivuje displej a při zavření se zase automaticky vypne. A je tu samozřejmě ta hezká funkce při které se část krytu ohne a magnety přicvakne což vytvoří stojánek. Je to tedy doslova pouzdro za všechny prachy, 49 EUR za plastovou verzi (tu mám já) a když si připatíte dalších 10 EUR tak můžete mít to pouzdro v kůži. Nicméně lepší a kompaktnější pouzdro na tuhle čtečku není, a na používání je opravdu skvělé, bez něj by to prostě nebylo ono. Jinými slovy pokud se někdo rozhodne ke koupi Kindlu Voyage, pak je Origami pouzdro naprosto nutným výdajem. Tuším že u nás se stále nikde neprodává, já si jej objednal z německého Amazonu. Samotnou čtečku mě to objednat nenechalo (české zastoupení Amazonu zatím u nás čtečky přímo neprodává a každé zastoupení má trochu jiné dotované ceny), naštěstí u nákupu příslušenství tento limit nebyl.

Jak jsem zmiňoval, jsou zde tlačítka na stránkování, ovšem nejsou to mechanická tlačítka jako tomu bylo např. u předchozích verzí Kindlu. Říkají tomu PagePress a jsou to dotyková tlačítka. Na obou stranách displeje, jak jsou ty šipky, stačí trochu zatlačit prstem, jako odezvu ucítíte lehké zavibrování a stránka se přehodí. Jsou tu v nastavení tři úrovně síly stisku, po chvíli experimentování jsem v nastavení vrátil střední úroveň, ta mi vyhovuje nejvíc. Osobně bych zde dal přednost mechanickým tlačítkům, ale je to věc zvyku. PagePress lze také zcela vypnout a funguje tu samozřejmě to běžné dotykové ovládání. 

Displej je podsvícený, podobně jako u Paperwhite, ovšem navíc je tu světelný senzor, který upraví podsvícení displeje podle světelnosti okolí kde se zrovna nacházíte. Funguje to tak že někde v přítmí senzor postupně zvedne intenzitu podsvícení, na plném slunci to podsvícení sníží nebo úplně vypne. Podsvícení se dá nastavit i manuálně, ale musím říct že ta automatická funkce funguje výborně a pro oči je to velmi příjemné. Pro noční čtenáře je tu také užitečná funkce Nightlife, která zpočátku drží úroveň podsvícení na nižších hodnotách a zvedne ji až postupně, takže si oči stačí přivyknout.

(Origami stojánek, foceno samozřejmě na mém kuřáckém stolečku)

Upřímně, pokud jde o poměr cena/výkon, tak za cenu Voyage si zhruba koupíte dvě čtečky Paperwhite a když k ceně za Origami pouzdro přidáte asi tak pětikilo, můžete si za to pořídit Kindle 6 Touch. Je to zařízení v premium kvalitě, kterou si taky pořádně zaplatíte. Ale jinak jsem naprosto spokojený, můžu se jen přidat k názoru že je to momentálně asi nejlepší čtečka elektronických knih na trhu. Po tom více než půl roce co ji mám musím říct že se mi na ní čte opravdu moc příjemně a zejména ta automatická úroveň podsvícení z toho dělá opravdu velké uživatelské pohodlí. 

23. Mistrovství ČR v Brně

23. Mistrovství České republiky v pomalém kouření dýmky a zároveň 18. Babinského memoriál se konalo dne 26.9.2015 v prostorách hradní vinárny na hradě Špilberk v Brně a pořadatelem byl Špilberk PC Brno. V Brně jsem několik let studoval, ale na Špilberku jsem vlastně nikdy nebyl, takže jsem na to byl velmi zvědavý. Pořadatelé nám zde mimo jiné zařídili velmi zajímavou prohlídku špilberských kasemat, tak jsme se mohli podívat do míst kde dle legend měli sedět lupiči Babinský a Grasel (průvodce tedy říkal že to jsou skutečně jen legendy, že v té době už se kasematy jako žalář nepoužívaly) nebo tu měl někde v horních patrech Špilberku relativně komfortní vězení baron Trenck. 

Bylo tu dost času nejen na registraci a prohlídku, ale i na oběd, ochutnávku burčáku, svůj stánek tu tradičně měla Etrafika a své dýmky tu tentokrát měli na prodej Petr Vobořil a Martin Vlasák. S ohledem na to že mi v poslední době přibylo do sbírky několik dýmek, byl jsem na sebe tentokrát přísný a kromě soutěžní dýmky jsem si žádnou další nepořídil. 

                                                                          Trochu se před tou soutěží protáhneme... :-)

Soutěžní dýmku vyrobili v prosečském BPK, je to billiardka s rustikovanou hlavičkou, provedení Monte Bello DeLuxe. Tabáková komora na rozdíl od jejich běžné produkce nebyla namořená, jen vymazaná grafitem. Vyrobeno jich bylo víc, dají se objednat na Etrafice a myslím že za ty peníze jsou to velice slušné dýmky. 

Soutěžním tabákem byl tentokrát Bothy Flake, který vyrábí Samuel Gawith. Je to virginiový flake s trochou latakie a vůní whisky. Stejně jako další tabáky od tohoto výrobce v řezu flake a plug je při otevření plechovky velice vlhký a poněkud nehořlavý. Pořadatelé tabák vážili ráno v den soutěže, takže v podstatě neměl šanci nijak vyschnout. Kromě toho že tenhle tabák v čerstvém stavu špatně hoří je také poněkud nevypočitatelný a často se stane že najednou zničehonic zhasne. Spoustu soutěžních borců tenhle tabák dokázal zaskočit, nicméně podmínky jsme samozřejmě měli všichni stejné. Jinak mi Bothy Flake poměrně chutná, ale potřebuje zkrátka trochu proschnout.

Žádné světové rekordy tu nepadaly, ale s ohledem na náročnost soutěžního tabáku to přesto vidím jako odivuhodné výsledky. Antonín Votava z ŠPC Prachatice zvítězil s časem 1:23:20, na 2. místě byl Břetislav Kotulán ml. s časem 1:22:49, na 3. místě byl Jakub Rolčík za tým Dýmka OS s časem 1:16:08, na 4. místě Lukáš Tingl za tým Dýmka.net s časem 1:14:58. Měli jsme od nás i další umístění v nejlepší dvacítce - Štefan German za Dýmku OS na 13. místě, já byl za Dýmku.net překvapivě se svým standardním časem 58 minut na 15. místě (je to tuším moje nejlepší umístění na soutěži vůbec), Petr Odorčák za Dýmku OS na 18. místě. V soutěži družstev zvítězili přátelé z  PC 70 Poděbrady, na druhém místě PC Brno a na třetím místě Dýmka OS. 

Rozmazaný Pitrson a já

Za zmínku stojí kovbojské sirky kterými se zapalovalo, na papíru na přípravu tabáku jsme měli nalepený kousek smirkového papíru coby škrtátko. Na tenhle druh sirek zvyklý nejsem, ale nebyl s nimi žádný problém. Obvykle mi při soutěži stačí zapálit jednou sirkou, ale věděl jsem jak se Bothy Flake při téhle vlhkosti chová, takže jsem raději použil i druhou sirku. Nejspíš jsem kouřil zbytečně moc rychle, ale vždy když jsem se to snažil trochu zklidnit jsem cítil že takhle mi to za chvíli zhasne a musel jsem to zase o trochu víc rozjet. Tajně jsem doufal že by se mi konečně povedlo dostat se přes hodinu, ale bohužel, zase to nevyšlo. Nicméně z 15. místa na mistrovství republiky mám velkou radost!

Atmosféra byla jako obvykle přátelská, prostředí velmi příjemné, obsluze jsme myslím i to občasné čekání na pití nakonec odpustili. V Brně jsem už něco přes deset let nebyl a musím říct že Starobrno se od té doby výrazně zlepšilo, světlá jedenáctka i ta polotmavá dvanáctka mi obojí přišly jako slušné pivo. Nezbývá než poděkovat pořadatelům za pěknou soutěž, sponzorům za krásné ceny a speciální dík Lukášovi a Janě Tinglovým za odvoz!

Na závěr ještě přidám odkaz na galerii - moc jsem tentokrát nefotil, ale pár snímků tam přece je...

https://picasaweb.google.com/117482786734786696546/23MistrovstviCR

Tsubota Pearl - Eddie

Už to bude několik let co jsem si pořídil dýmkový zapalovač Corona Old Boy. Je to zapalovač, který je myslím mezi dýmkaři obecně přijímán jako jeden z nejlepších zapalovačů jaké můžete pořídit. Dodnes mi věrně slouží, nicméně říkal jsem si že bych možná mohl mít nějaký rezervní, aby se mi nestávalo že mám zapalovač v druhém pouzdru na dýmky a zapomenu si jej přendat. A pak jsem zbystřil pozornost když mi při návštěvě v Etrafice v Blanické vykládal Pavel Voženílek o tom že si v Německu objednal opravdu zajímavý japonský zapalovač, podobný jako Old Boy, ale od jiného výrobce. Old Boy vyrábí společnost IM Corona založená v roce 1933, tento zapalovač je od o něco mladší společnosti Tsubota Pearl založené v roce 1952. Další týden jsem ten zapalovač viděl na dýmkařském srazu naživo a opravdu se mi líbil, takže další den jsem si jej hned objednal na Danpipe spolu s trochou toho tabáku co u nás není v nabídce. Jen pro přesnost - Pearl Eddie je na fotce vlevo, Corona Old Boy pro srovnání vpravo.

Rychlost zásilky z Danpipe byla neuvěřitelná - v úterý ráno jsem poslal objednávku a ve čtvrtek ráno u mě zvonil kurýr z PPL že má pro mě balíček. Kromě tabáku i zapalovače mi tam přidali i své dva katalogy, jeden dýmkařský, druhý doutníkový. Ale zpět k zapalovači, jmenuje se Pearl Eddie, vzhledem je opravdu velmi podobný jako Old Boy, proto jsem je vyfotil společně pro srovnání.

Výška je v podstatě stejná, je tu jistý rozdíl v šírce, Pearl je o něco tlustší. Pokud jde o váhu, Old Boy je s 81g těžší, Pearl měl na mojí váze o 10g méně. Berme to s rezervou, u Old Boye se váha může lehce lišit podle provedení, ale zhruba kolem těch 80g tyhle zapalovače váží. Kdo je má prvně v ruce, vždy se diví jak je ten zapalovač těžký.

Otvírání zapalovače je na stejném principu, u Old Boye je ta záklopka delší. Pearl ji má výrazně kratší, při delším zapalování se může trochu očadit a rozpálit, tohle je u Old Boye asi řešené líp. Ovšem nutno podotknout že Pearl má tu záklopku mnohem tužší a mohutnější a to zavírání je na pružinu (Old Boy tam má takové dva plíšky které trochu pruží) stejně tak škrtadlo je o něco mohutnější. Nedovedu říct co z toho je lepší, obojí má své pro a proti.

A pak tu máme část kde se oba výrobci ubírali úplně jinou cestou. Old Boy má integrované dusátko s trnem, detail si můžete prohlédnout v článku který jsem o tomto zapalovači psal dříve. Pearl má oproti tomu jednu zcela oddělenou část ve které se schovává dusátko a taková malá lžička na čištění dýmky (nutno podotknout že by se tím dala čistit dost malá dýmka, ale berme to jako takový nouzový nástroj). Je to jako by tam bylo přidělané dusátko s otevíráním jako mají zavírací nože. U Old Boye jsem dusátko použil asi tak jednou čistě ze zvědavosti a maximálně dvakrát jako nouzovku kdy jsem u sebe neměl žádné dusátko (jakože to se mi opravdu stane málokdy). Věřím že je to tam dobře přidělané, ale stejně jsem měl obavu zda tu dusací koncovku neulomím. Oproti tomu dusátko na Pearlu je naprosto pevné a funkční, tím se dá dusat naprosto bez obav. Stejně jako u lžičky, která je opravdu krátká, i tady musím říct že je to dělané na menší, případně na střední dýmky. Mám moc rád ten kovový zvuk při otevření a zavření dusátka, zní to podobně jako u zavíracího nože.

U nás tenhle zapalovač zatím k dostání není, nicméně jsou tu v nabídce dýmkové zapalovače pod značkou Peterson u kterých se píše jen že je pro ně vyrábí japonský výrobce. Měl jsem možnost porovnat Pearl Eddie s tím petersonským a ten vršek mi připadal naprosto identický, řekl bych že je velice pravděpodobné že je vyrábí právě Tsubota Pearl. Je tu jen rozdíl v tom že Peterson nemá  žádné integrované dusátko stejně jako Old Boy.

Nedovedu říct který z těch zapalovačů je lepší, oba na mě působí takovým velice precizním dojmem a svou práci si odvedou. Old Boy mi věrně slouží již několik let, Pearl jsem teď denodenně používal něco přes dva týdny bez jediného problému, předpokládám že by také měl vydržet. Stejně jako Old Boy je Pearl Eddie kvalitní, těžký, stylový a naprosto funční japonský dýmkový zapalovač. Není zrovna levný (i když např. Corona má různá provedení co jsou výrazně dražší), ale myslím že mi jistě vydrží na spoustu dalších let.

Nevill Handmade - Panel Billiard 05/15

Další dýmka z polotovaru koupeného v prodejně Etrafika Praha v Blanické. Tenhle tvar jsem sice už letos jeden dělal, byla to dýmka 02/15, ale je to zkrátka velice povedený tvar a říkal jsem si že by to v jemném rustiku mohlo vypadat pěkně. Jak vidíte, na rustik opět nedošlo, protože na mě při broušení a leštění vykoukla poměrně hezká kresba. Natolik hezká, že jsem si řekl že to prostě musím zkusit udělat jako hladkou světlou dýmku.

Bylo to únavná a velice frustrující práce kdy jsem si mockrát říkal že už by to mohlo být a zas jsem našel další drobné škrábance, ale myslím že se to nakonec povedlo. Ke konci jsem ji natřel tmavým mořidlem, které jsem posléze odleštil, nedovedu říct jestli to trochu pomohlo kontrastu kresby, snad ano. Na závěr jsem ji natřel parafinovým olejem a vyleštil na jemném kotouči.

Na délku má 14,5cm, na výšku 5cm a váží lehce přes 53g. Myslím že je to taková příjemná střední velikost. Náústek je ebonitový na 9mm filtr, na jeho konci směrem ke krčku dýmky jsem jej ozdobil svým rustikovaným kroužkem. Oproti předchozímu panelu jsem náústek o trochu více ohnul. Na tomhle tvaru se mi líbí že na první pohled to nepůsobí jako příliš robustní dýmka, ale zdání klame, má poctivé 1cm silné stěny.

Na závěr přidám ještě detail hlavičky, to jsem prostě musel udělat v hladké. Na to že jde o polotovar je to velice pěkně posazené do dřeva, po stranách grain, předek, spodek a vršek pěkná ptačí očka. Jak s touhle dýmkou naložím ještě nevím, ale jistě si najde své využití. Pokud jde o hladkou povrchovou úpravu, je to momentálně nejlepší dýmka jakou jsem dělal.

Update - šťastným novým majitelem této dýmky je Lukáš Tingl, kamarád z pražské buňky Dýmka.net.

Nevill - Handmade Apple 04/15

Zas po nějaké době jsem dělal jednu dýmku z polotovaru. V prodejně Etrafika v Blanické jsem si koupil rovnou čtyři tyhle polotovary. Pracuju s nimi opravdu rád, nemusím se tolik namáhat s vymýšlením a broušením toho samotného tvaru a můžu se soustředit na to co mě na tom procesu výroby dýmky baví nejvíc, a to je povrchová úprava. Vlastně jsem tuhle dýmku dělal už před dvěma týdny, ale nějak jsem se nedostal k tomu abych ji nafotil a napsal o ní. Bylo to v tu horkou neděli kdy jsem většinu dne v podstatě nedělal nic (válel jsem se ve sklepě na gauči a četl si), venku bylo vedro a z teplot nad třicet stupňů se mi většinou dělá špatně. Naštěstí se k večeru ochladilo, přišla bouřka a déšť na mě zapůsobil jako živá voda, rázem jsem měl spoustu energie a chuti něco udělat, takže jsem si vybral právě tenhle polotovar a pustil se do práce. Pokud vám tenhle tvar připadá povědomý tak ano, jednu takovouhle dýmku jsem už dělal loni na podzim, byla to dýmka 07/14.

Na délku má něco lehce přes 14cm a na výšku něco málo přes 4cm, oproti té loňské mi připadá o trochu menší. Napovídala by tomu i váha, která je tentokrát 48g. Když ji držím v ruce, hádal bych že je lehčí, ale váha nelže. Každopádně v zubech by se myslím dala docela pohodlně udržet. 

Zkusil jsem znovu takový ten můj úsporný rustik, prvně jsem jej dělal na dýmce 01/15. Frézkou jsem lehce přejížděl po dřevu a dělal s ní takové kroužky, pak jsem to zas otočil a dělal kroužky z opačné strany. A tak jsem pokračuje dál, až byl celý povrch rovnoměrně pokryt. Tentokrát jsem na frézku tolik netlačil, takže ten rustik je velice jemný, několik kamarádů mi potvrdilo že na první pohled to vypadá spíš jako pískování. Stejným způsobem jsem rustikoval i tu silnou část náústku, je tam jen takový velice jemný vzor, lépe je to vidět na druhém snímku.

Tady je ta dýmka kapku přesvícená a ty tmavé části ve skutečnosti za běžného světla nejsou až tak šedivé, ale je tu myslím o trochu líp vidět ta povrchová úprava. Použil jsem tmavé mořidlo, které jsem rychle odleštil takže zbyla takováhle příjemná hnědá barva a je tu i pěkně vidět kresba dřeva. Přeleštil jsem ji na jemném kotouči po nátěru parafínovým olejem.

Asi se zlepšuju, protože ta samotná práce (broušení, rustikování, barva a leštění) mi zabrala jen něco kolem dvou hodin. Pro mě je to pokrok, všechno u té své výroby dýmek dělám tak nějak manuálně a pomalu a většinou u toho nevydržím zas tak dlouho. Jak s touhle dýmkou naložím ještě nevím, ale určitě si najde své uplatnění.

2. jarní kouření 'U Splavu"

Stejně jako v loňském roce jsem nemohl vynechat účast na soutěž v pomalém kouření dýmky v prostorách zahradní restaurace U Splavu v Uhříněvsi, který Ráno jsem tedy trochu váhal, předpověď na sobotu nelhala a padaly rekordní teploty přes 30 stupňů, ale říkal jsem si že to přeci musím nějak vydržet. Soutěž opět pořádal Michal Novák se svým klubem Pipemakers, jehož členy jsou kromě Michala ještě další dva výrobci dýmek a to Přemek Omrt a Robert Kněz. 

Soutěž je to taková velmi pohodová a nepříliš formální, soutěžící mají své vlastní dýmky a dusátka, společný je jen tabák a zápalky. A nemusí se zde dodržovat pravidlo ohledně zákazu pití během prvních desíti minut, což jsme myslím v tom vedru všichni přijali s povděkem. 

Při registraci jsme dostali dárkové taštičky které byly poměrně štědře naplněny doutníčky a šňupacím tabákem od sponzora firmy TTI. Jinak své dýmky tu samozřejmě měl Michal Novák, u něj jsem si koupil jednu z řady Rare Wood, o které časem jistě napíšu. A také tu měl své dýmky Přemek Omrt, ukazoval mi, mimo jiné, několik svých nových "českých trojek" a zase u toho má pár nových nápadů. 

Soutěž probíhala venku na zahrádce, která sice byla oproti loňsku tak trochu krytá takovou plastovou zástěnou, ale přesto jsme měli trochu obavy jak to půjde se zapalováním. Mně osobně stačí sebemenší vánek a zápalka mi okamžitě zhasne, ale my měli naštěstí k dispozici zápalky značky Dunhill, prostě kvalita - zapálili jsme všichni. Soutěžním tabákem byl Dunhill My Mixture 965, což je jemná a příjemná latakiová směs. A také je to, jak se posléze ukázalo, velmi nevyzpytatelný tabák. Hezky jsem si to nacpal do billiardky od Petersona, uhlík jsem tedy celou dobu neviděl ale tabák mi velmi spořádaně hořel, vůbec to nemočkovalo, chutnalo to výborně...a pak mi to najednou naprosto nečekaně po 34. minutě zhaslo. Asi bych to měl svést na to že jsem měl náramný hlad, kuchyně nestíhala kvůli svatbě takže oběd se bohužel do startu soutěže ve 14 hodin nestihl a jedl jsem až po soutěži někdy kolem třetí (ale tortilla byla moc dobrá). Michal nám pak po soutěži ještě rozdal pytlíčky se soutěžním tabákem co zbyly, tak jsem si to pro srovnání dnes odpoledne nacpal a pokuřoval jsem si při čtení knížky...a zhaslo mi to zhruba po 40. minutě, hladem to asi fakt nebude. Zkrátka s tímhle tabákem mi to moc nejde...

Rychle to hořelo všem, naštěstí ne tak rychle jako mně, takže z toho přesto byly vcelku kvalitní soutěžní časy. Vyhrál Jiří Borovský z PC 70 Poděbrady s časem 1:20:50, druhý byl náš ostřílený soutěžní borec z Dýmky.net Martin Pedain s časem 1:19:25 a na třetím místě byl Antonín Votava z ŠPC Prachatice s časem 1:13:14. 

Kompletní výsledky najdete zde:

Stejně jako v loňském roce zde byly pro účastníky soutěže připraveny tři dýmky od členů klubu Pipemakers. O tyto dýmky se losovalo, takže šanci měli i ti méně úspěšní soutěžící. Sice nikdo netušíme jak mohl Jakub Antoš už podruhé vyhrát dýmku od Michala Nováka, ale on má na tyhle věci obecně dost štěstí, uvidíme jestli si příští rok dá hattrick.

Po soutěži v pomalém kouření dýmky nám pan Polívka z firmy TTI připravil ještě jednu soutěž - na stole byly tři neoznačené dózy s tabákem Dunhill a my jsme si měli vybrat jeden z nich, nacpat a zapálit si a na soutěžní lístek napsat stručnou charakteristiku toho tabáku a určit o který blend se jedná. Tuhle soutěž jsme nakonec vyhráli Martin Pedain a já, oba jsme uhodli že v dóze A byl Royal Yacht. Nemýlil jsem se ani s další dózou ve které byl Aperitiff, ve třetí byl Durbar (ten mě tedy trochu zaskočil, býval bych hádal že je to asi Standard Mixture). Jako výhru jsme dostali takový kufříček naplněný doutníky J. Cortés a docela pěkným zapalovačem. 

Stejně jako v loňském ročníku to byla velmi pohodová akce, děkuji za ni všem organizátorům i účastníkům. A také musím poděkovat Janě a Lukášovi Tinglovým za odvoz domů, v tom vedru mi to opravdu velmi pomohlo. Snad se můžeme těšit na další ročník, pokud nám tedy nezakážou kouřit i venku...

Nevill Handmade - Big Poker 03/15

První máj se coby svátek práce většinou slaví tím že se naopak vůbec nepracuje, chodí se na demonstrace a tak podobně. Já jsem kupodivu včera byl již od časného rána velmi pozitivně naladěn a měl jsem ohromnou chuť pokračovat práci na téhle dýmce. Polotovary mi již došly, takže jsem po dlouhé době sáhnul po hobby bloku. Základní tvar jsem si vybrousil už během týdne a musím říct že jsem dočista zapomněl jaká je to dřina dělat to takhle manuálně ruční pilkou a rašplemi. Myslím že už na samém počátku mi bylo jasné že to bude velký poker se silnými stěnami, protože zkrátka budu příliš líný z toho vybrousit nějaký subtilnější tvar. A tak se i stalo.

Pár nepřesností se na tom tvaru najde, ale mám z ní celkově dobrý pocit. Po dlouhém a pracném broušení jsem se konečně dostal k části která mě baví nejvíc - rustikování. Stejně tam bylo pár kazíků, tak jsem si řekl že ji budu rustikovat celou, natřu ji tmavým mořidlem a nebudu ji ani odlešťovat hrubým kotoučem, jen jsem ji po zaschnutí mořidla přetřel parafínovým olejem a vyleštil jemným kotoučem. Rustikoval jsem důkladně, včetně spodku dýmky a části náústku. 

Jak je myslím vidět, je to velká dýmka. Na délku má 15cm, na výšku téměř 6cm a váží 82g. V případě nouze by se zřejmě dala použít jako taková příruční palice. V zubech ji tedy chvíli udržím, ale je na to prostě těžká, Je to dýmka co se pěkně drží v ruce a dá se postavit na stůl. Při téhle váze stojí opravdu naprosto stabilně a není šance že by se převážila. 

Práce na téhle dýmce mě celkem bavila, ale já na nějaké vymýšlení tvarů nemám moc představivost, raději bych si zase dodělal nějaký ten polotovar. Zatím jsem se nerozhodl jak s ní naložím, ale myslím že si ji nechám pro sebe, protože se mi moc líbí. A také si ji tak nějak zasloužím, když už jsem do ní investoval část svátečního dne.