3. Kouření U splavu

V sobotu 4.6.2016 se konal již třetí ročník soutěže v pomalém kouření dýmky "Kouření U splavu" v prostorách zahradní restaurace U splavu v Praze - Uhříněvsi. Soutěž opět pořádal Michal Novák společně se svým klubem Pipemakers, jehož členy jsou dále Přemek Omrt a Robert Kněz.

Od nás z Radotína je to celkem pěkný výlet příměstským vlakem na Hlavní nádraží a odtud dalším do Uhříněvsi, s nějakým tím čekáním na další vlak asi tak hodina cesty. Předpověď počasí byla poněkud rozporuplná, někde slibovali bouřky a přeháňky, někde zase ne. Bylo mi jasné že ať se obléknu jakkoliv, bude to špatně, takže jsem zvolil kompromis a vzal si lehké kalhoty, triko a mikinu. Mikinu jsem už ve vlaku odložil do batohu, ale ráno to opravdu moc nevypadalo, u nás byla docela mlha a teplo také zrovna nebylo, teprve později se vyčasilo. V Uhříněvsi jsem se zrovna trefil do chvíle kdy jel další místní autobus až za čtvrt hodiny, tak jsem se k restauraci U splavu pěkně prošel pěšky a dorazil asi v půl dvanácté.

Na místě už byl samozřejmě Michal Novák a několik dalších přátel, zasedl jsem k našemu stolu pipE-clubu Dýmka.net, zchladil se pivem a šel se podívat co tam měli pěkného. Svoje dýmky tu samozřejmě měl Míchal Novák a dále tu měl dýmky Přemek Omrt - od něj jsem si koupil jednu opravdu moc pěknou dýmku, časem o ní jistě napíšu. Nechyběl pan Polívka z firmy TTI, jeden ze sponzorů soutěže, který tu měl ochutnávku tabáků Dunhill a Davidoff a také se u něj daly tabáky nakoupit za příznivé ceny, já si koupil plechovku Dunhill Three Years Matured Virginia, který mi už téměř dochází. 

(po soutěži - moje oblíbená latakiová Stanwellka)

Soutěž je to spíše neformální, soutěžní dýmku má každý svoji, stejně tak dusátko, tabák a zápalky jsou společné. Soutěžním tabákem byl Dunhill Mixture BB 1938, což je taková velice jemná latakiová směs. Ze zapalování venku na zahrádce máme vždycky všichni obavy, sirky a vítr dohromady moc nefungují, nicméně ani tentokrát s tím nebyl žádný problém. Sirky značky Davidoff jsou prostě kvalitní a perfektně hoří. Tabák také hořel dobře, řekl bych až moc dobře. Už jsem si říkal že bych se mohl přehoupnout přes ten hodinový čas, ale zřejmě jsem to moc udusal a udělal jsem si na dně tradiční nehořlavý tabákový špuntík a náhle mi to zdechlo po padesáté minutě, bylo z toho sedmé místo. 

(Přemek Omrt se svými dýmkami)

Myslím že nikoho nepřekvapilo že soutěž vyhrál Štefan German s časem 1:25:31, druhý byl Aleš Kolodrubec s časem 1:19:32 a na třetím místě byl Robert Kněz s časem 1:15:09. Je tu vidět jak kvalita tabáku, tak především zkušenosti soutěžících - čas na posledním místě tu byl 38 minut, což na soutěžích není zas tak obvyklé.

Kompletní výsledky jsou zde:

Odkaz na moje fotky je zde: https://goo.gl/photos/YNAT72VgshgwnMbD8

Trochu mě mrzí že letošní účast byla slabší, soutěžících nás bylo jen čtrnáct. Ale berme to pozitivně, díky tomu se dostaly ceny opravdu na každého. Já jsem si třeba odnesl krásný skleněný hrnek se siluetou a podpisem Sherlocka Holmese. Z toho mám velkou radost, protože tu mám doma ve velkém paperbacku kompletního Holmese a rád si ty příběhy čtu, teď k tomu budu mít stylový hrnek. 

(Michal Novák ohlašuje že za chvíli začne tombola)

Nesmím zapomenout na specialitu této soutěže, kterou je tombola od dýmky od tří členů klubu Pipemakers, letos to ještě bylo vylepšeno o čtvrtou dýmku kterou věnovala ADK - Asociace dýmkařských klubů (stejně jako do všech soutěží, které pořádá) a vyrobil ji náš kamarád Radek Jůza. Čtyři dýmky na čtrnáct lidí, to už je docela slušná šance výhry, ale zase se mi nepoštěstilo. Každopádně šťastným výhercům ty dýmky ze srdce přeju, jistě z nich budou mít radost. Jakub Antoš si do třetice nevyhrál dýmku od Michala Nováka - Michal už tedy předem hlásil že potřetí by to už nešlo, nicméně Jakub měl rodičovské povinnosti takže na soutěži tentokrát chyběl. Místo něj ji vyhrál Petr Odorčák. Ten měl navíc perfektní odhad když říkal že Přemek Omrt si vyhraje svoji vlastní dýmku, a taky že ano. Přemek ji samozřejmě dal znovu losovat a vyhrál ji Štefan German a myslím že mu přesně sedne, je to zajímavý freehand se spoustou dřeva do šířky, ale velmi nízkým a malým kotlíkem. 

Bylo to příjemné soutěžní posezení, myslím že je opravdu škoda že nedorazilo více lidí, snad to příště bude lepší. Počasí nám přálo, obsluha vcelku zvládala, pivo a jídlo bylo dobré, co víc si přát? Díky Michalovi, jeho organizačnímu týmu a všem sponzorům. A můj velký dík má Lukáš Tingl za odvoz domů, tím mi ušetřil spoustu času. Tak snad zase za rok na shledanou!

Klání + Mistrovství ČR v Kostelci nad Černými lesy 2016

V sobotu 14.5.2016 se v prostorách pivovaru v Kostelci nad Černými lesy konala letošní nejdůležitější tuzemská soutěž v pomalém kouření dýmky- tedy vlastně dvě soutěže v jednom - XVI. Klání zemí Koruny české (soutěž Asociace dýmkařských klubů) a XXIV. Mistrovství České republiky (soutěž Pipeclubu České republiky). Jsou to ty samé prostory kde probíhalo Klání v roce 2011, snad jen že tenkrát byla ta soutěž zhruba o měsíc později a venku i uvnitř bylo tenkrát o něco tepleji. 

Před samotnou soutěží tu samozřejmě nemohla chybět prodejní část kde měla svůj stánek Etrafika, byly zde doutníky Perdomo, byla tu degustace výborných rumů, Zdeněk Klásek přivezl hrnky a oblíbená dýmkařská trika, své dýmky tu měli Přemek Omrt, Petr Kučera, Petr Vobořil a pak tam byl výrobce dýmek co měl na stole značku "Oval Pipes - ruční výroba dýmek", jméno jsem bohužel nějak nepostřehnul a na internetu jsem žádnou jeho stránku nenašel - pokud náhodou někdo znáte jeho jméno, napište mi to prosím do komentáře níže ať to mohu v článku opravit. Petr Kučera měl kromě dýmek na prodej i parádní trika, jedno jsem si koupil. A pak jsem nemohl odolat a pořídil jsem si další dýmku od Přemka Omrta, časem o ní jistě napíšu. 

(Petr Kučera a Aleš Hladík)

Soutěžní dýmkou byl billiard Monte Bello De Luxe od BPK, osvědčený tvar který již byl použit na několika soutěžích, tentokrát v hladkém provedení. Časem té dýmce snad věnuji samostatný článek. Soutěžním tabákem byl Kentucky Nougat od Gawith Hoggarth. Je to anglický aromatik, dle popisu má příchuť karamelu, oříšků, nugátu, snad i kokosu, já sám tam ještě cítím lehkou ovocnou příchuť, asi višně. Tento tabák rozhodně má své kvality, hořel mi docela dobře, dokouřil jsem úplně do dna, ale musím říct že mi přišel velice zrádný a zhruba od poloviny kotlíku jsem to několikrát stěží zachránil aby mi to nezhaslo. Obvykle tomu říkáme "rychlá smrt" kdy tabák najednou zničehonic v dýmce zhasne. Je to náročný tabák a při soutěžním kouření skutečně vyžaduje velkou pozornost. I zkušeným soutěžním borcům, jako je např. Martin Pedain (loňský vítěz Klání a vítěz mnoha soutěží), se stalo že jim dýmka zhasla hned na začátku. 

(Jakub Rolčík dává školení všem stevardům)

V soutěži zvítězil Štefan German za PC Dýmka.net s časem 1:41:40, na druhém místě byl Daniel Mikeš za PC Janeba Mariánské Lázně s časem 1:37:34 a na třetím místě byl Dalibor Vohradský za 1. DKKM České Budějovice s časem 1:33:12. Za Dýmku.net se nám docela dařilo - Petr Odorčák 15. místo, Jiří Pavlásek 16. místo, Tomáš Hříbal 20. místo, Robert Šulman 21. místo, Milan Navrátil 22. místo, já měl 24. místo s krásně vyrovnaným časem 55:55. Dalším se omlouvám že je nebudu jmenovat, bylo nás tam mnoho, poskládali jsme týmy A - E. Za zmínku samozřejmě stojí Vladana Cinádrová, která vyhrála jako nejlepší žena v soutěži. Dodávám že soutěžících bylo celkem 83.

(Štefan German si odnáší obě trofeje)

Pokud jde o týmové výsledky, vyhrál PC Janeba Mariánské Lázně s celkovým časem 04:06:24. Na druhém místě byl tým Dýmka.net A s časem 03:43:22 (ten třetí započítaný čas byl kupodivu můj) a třetí se umístil tým ŠPC Prachatice A s časem 03:32:25. 

Kompletní výsledky jsou zde:

jednotlivci - https://drive.google.com/file/d/0Bz_Xql3Wr1LHcWEzY3ZyQ1VfRTg/view

týmy - https://drive.google.com/file/d/0Bz_Xql3Wr1LHbUhTdUw4YjBfWDA/view

Odkaz na moje fotky je zde: https://goo.gl/photos/JKfVahzWRyjtqDV59
K fotkám řeknu asi tolik že jsem byl líný tahat s sebou zrcadlovku a měl jsem jen svůj malý kompakt Nikon P340. Je to šikovný foťáček, krásně se vejde do kapsy, na venkovní a statické fotky stačí. Dá se i přes wifi připojit na mobil, takže fotky je možné okamžitě stáhnout a sdílet. Bohužel jsem netušil že po mně kamarádi budou chtít ať fotím i předávání cen, na tuhle kombinaci špatného osvětlení, bodových světel a pohybu byl foťáček bohužel krátký. Příště tu zrcadlovku zřejmě budu muset vzít, s tímto výsledkem opravdu nejsem spokojený. Omluvte proto prosím sníženou kvalitu, má to snad alespoň trochu nějakou dokumtentární hodnotu. 

(24. místo mi udělalo radost, to jsem ani nečekal)

Vlastně jsem původně s účastí na této soutěži nepočítal, protože mě již nějakou dobu trápí nachlazení a necítil jsem se zrovna nejlépe, ale jsem rád že jsem do Kostelce vypravil. A ani jsem nečekal že budu mít soutěžní čas téměř hodinu, sám jsem si dával laťku že bych snad mohl mít alespoň něco přes půl hodiny. Bylo skvělé zase vidět spoustu známých a kamarádů. Atmosféra na soutěžích je vždycky příjemná a dá člověku na chvíli zapomenout na různé osobní nesnáze. Robert Žiak má můj velký dík za odvoz, dále musím poděkovat všem kdo se podíleli na organizaci této akce, myslím že to všechno pěkně klapalo včetně cateringu a obsluhy. Díky všem sponzorům, bylo zde obrovské množství cen, dostalo se na každého. A na závěr samozřejmě díky všem kdo se této soutěže účastnili, bez Vás by to nešlo! 

Já si teď naleju další hrnek horkého čaje a budu se snažit vtisknout si hluboko do paměti poznámku že pokud pojedu na další dýmkařskou soutěž do Kostelce, to abych si vzal teplé prádlo. Ale stejně přijedu rád...

Getz Pipes - klubová dýmka 2015

Klubová dýmka pipE-clubu Dýmka.net sice je pojata jako série dýmek z dílen českých mistrů, nicméně těch u nás není neomezené množství a proto byl jako autor té loňské vybrán náš kamarád Georgi Todorov. Georgi je sice z Bulharska, ale několik let tu žil, umí dobře česky a občas se na nás přijede podívat. A samozřejmě dělá krásné a dýmky.

Dá se říct že v historii klubových dýmek je tohle zcela jistě největší úlet, nic pro milovníky klasických tvarů. Na druhou stranu by byl nesmysl chtít od Georgiho nějaký nudný halfbent když jeho specialitou jsou dýmky s calabash systémem. Pokud jde o tvar, jde o sérii mnoha zaoblených hranek, u povrchové úpravy se střídá hladký povrch s pískováním, je to pěkný kontrast. A celý ten tvar je samozřejmě podřízen tomu že je na něm použit calabash systém. U této dýmky je kouřový kanálek opravdu vrtán přímo uprostřed tabákové komory a ústí do velké vzduchové komory. 

Na výšku má 7cm, což budí zdání že jde o poměrně velkou dýmku, ovšem tabáková komora je ve skutečnosti hlubová jen nějaké 4cm, dál již pokračuje vzduchová komora. K této dýmce byly nabídnuty dva náústky - dlouhý a krátký. Já si objednal oba dva. Jako u mé předchozí calabash dýmky od Georgiho je zde spojení náústku plast na plast. S krátkým náústkem má dýmka na délku zhruba 11cm a váží 56g. V zubech se chvíli udržet dá, ale je to spíše dýmka co se drží v ruce. S dlouhým náústkem se protáhne na pěkných 23cm a rázem je z ní solidní čtenářská dýmka. 

V zubech se s tím dlouhým náústkem udržet nedá, je to moc velká páka, ale to je u čtenářských dýmek běžné. Díky calabash systému je i při použití kratšího náústku kouř suchý a poměrně chladný, ale zejména s dlouhým náústkem jde o opravdu příjemný chladný kouř. 

S touhle klubovkou jsem opravdu velice spokojený. Tvar je to jistě netradiční, ale mně se moc líbí a kuřácké vlastnosti téhle dýmky jsou výborné. Jako tabák jsem do ní nakonec vybral virginii s periquem, konkrétně Cabbie's Mixture od Samuel Gawith, ale hodila by se jistě i na něco podobného, např. Dunhill Deluxe Navy Rolls. 

Game of Thrones - A Telltale Story

Telltale Games již vydaly několik her kde si hráč sám volí jak bude příběh pokračovat dál. Dá se říct že jde spíš o interaktivní filmy než klasické počítačové hry. Grafika je tu vcelku pěkná, comicsová a nepříliš náročná na hardware, takže kromě PC a herních konzolí byla převedena i do mobilní verze pro Android a myslím že i pro iOS. Ovládání je tu omezené na několik ovládacích prvků, nicméně hráč přesto musí být ve střehu, včas reagovat a především činit rozhodnutí. A jak už to tak bývá, člověk vždy nese zodpovědnost za svá rozhodnutí a ta se mu zde téměř vždy vrátí zpět jako bumerang. V tomto článku se budu věnovat hře Game of Thrones a zřejmě se dopustím několika spoilerů, takže pokud tuto hru teprve budete hrát a nechcete znát žádnou nápovědu nebo jak to skončilo, tak už dál ve čtení nepokračujte a přečtěte si to třeba později.

(Jon Sníh a Gared Tuttle)

Ve hře sledujeme osudy rodiny Forresterů, kteří po stovky let věrně sloužili rodu Starků. Nomen omen, Forresterové skutečně jsou lesníci, na jejich území jsou lesy plné železného dřeva (pod názvem "ironwood" jsem našel habr, ale ruku do ohně bych za to nedal) a oni jím zásobují všech sedm království, vyrábějí z něj zbraně, lodě, atd. Děj začíná na Dvojčatech zrovna když se koná tzv. "Rudá svatba" kde Walder Frey nechal pobít Starky a jejich spojence ze severu. S rodem Starků mají Forresterové dost společného a čeká je bohužel i velice podobný osud. Po vyvraždění seveřanského tábora si tak můžeme rovnou odškrtnout hlavvu rodiny lorda Forrestera a jeho syna Rodrika, přežije jenom jejich panoš Gared.

                                                                                          (Daenerys Targaryen)

Valar Morghulis - ano, všichni musí zemřít. Člověk snadno zapomene že autor George R. R. Martin bez varování sadisticky vraždí své postavy a ani tady tomu není jinak. Gared si po návratu domů prohlíží obraz rodiny Forresterů - na konci hry by se dal takřka celý proškrtat. Jak se posléze ukáže, některé z postav prostě nelze zachránit, ať děláte, co děláte. Např. když k Forresterům přijede starý známý psychopat Ramsey Sníh jako vyslanec Lorda Boltona, nového strážce severu, nezbývá než se smířit s tím že mladý lord Ethan Forrester jeho rukou zemře. Poprvé jsem to směřoval tak že Ethan odmítl Ramseyho návrh že jejich pozemky přechází pod správu rodu Whitehillů. Ramsey prohlásil: "To je ale statečný malý lord...ale já nepotřebuji statečného malého lorda" a vrazil mu svou dýku do krku. Dobrá, řekl jsem si že to zkusím jinak, tentokrát Ethan souhlasil se vším a nebo mlčel a Ramsey nakonec povídá: "To je ale chytrý malý lord...ale já nepotřebuji chytrého malého lorda" a Ethan opět skončil s dýkou ve svém hrdle. Obávám se že tohle je něco jako model Kobayashi Maru, je to boj který se nedá vyhrát (vyhrál jej pouze kapitán James T. Kirk a to tak že podváděl, ale to zde bohužel není možné).

(Ramsey Sníh má plné ruce práce)

Valar Dohaeris - všichni musí sloužit, každá postava zde má svou úlohu. Oproti jiným hrám od Telltale Games je zde novinkou že hra probíhá na několika úrovních s několika postavami:

Gared Tuttle - panoš lorda Forrestera, Whitehillovi vojáci mu zabíjí rodinu, on v sebeobraně zabije jednoho (nebo dva) z nich a za to je odeslán na sever na Zeď. Tam se má stát průzkumníkem noční hlídky a při nejbližší příležitosti uprchnout za Zeď a najít tam jakýsi začarovaný les který zmiňoval lord Forrester předtím než jej zabili Freyovi vojáci. Na Zdi se, mimo jiné, setká se starým známým Jonem Sněhem. 

Ethan Forrester - třetí syn lorda Forrestera, poté co jsou jeho otec a starší bratr zabiti na Krvavé svatbě se stává hlavou rodiny ve svých asi třinácti letech. Učiní jedno důležité rozhodnutí a sice že si vybere svého rádce - buď chytrého kastelána Duncana nebo velitele stráží Roylanda. Příběh se tak může v drobných detailech odlišovat, ale tihle dva se zkrátka nemají rádi a pokud se vybere jeden z nich, pak ten druhý rod Forresterů zradí a bude donášet Whitehillům. Ethan nepřežije setkání s Ramseym Sněhem, dle všeho je to postava kterou nelze zachránit.

(Ironrath - sídlo rodu Forresterů)

Asher Forrester - druhý syn lorda Forrestera který žije ve vyhnanství za Úzkým mořem. Rodina za ním pošle strýce Malcolma s tím že by se měl vrátit s armádou žoldáků a pomoci jim s válkou proti Whitehillům. V Meereen se Asher setká s khaleesi Daenerys Targaryen, matkou draků, a pomůže jí dobýt město. Daenerys mu slíbila armádu pokud se bude přesně držet svých rozkazů. Asher se může a nemusí těch rozkazů přesně držet. Podruhé jsem to zkusil tak, že Asher sice svůj úkol ohledně zneškodnění hlídkové věže splní do puntíku přesně, a  Daenerys mu nakonec řekne že mu bohužel zrovna teď žádnou armádu dát nemůže, přislíbí jeho rodině pomoc až bude královnou sedmi království a nechá jej alespoň odkráčet s truhlou plnou zlata. V tom horším případě jej nechá odejít  a může být rád že odešel živý. Ne že by to mělo na příběh nějaký zásadní dopad. Nakonec se mu alespoň podaří přijet zpět s partou zabíjáků z místní arény. Jejich velitelka o nich říká že nejsou žádní vojáci, ale umělci co malují krví. Asher může a nemusí přežít, nicméně na konci jej stejně zmasakrují.

(oživlá mrtvola zrovna zasažená ohněm)

Rodrik Forrester - nejrstarší syn lorda Forrestera, hned na začátku to vypadá že jej zabili, nicméně on to přežil - s velkou ranou v těle, rozdrásanou půlkou obličeje, zlámanou nohou a kdoví jakými zraněními, z ještě nedávno udatného válečníka se stal náhle mrzákem. Rodrik se snaží získat spojence v rodu Glenmore, ale v cestě mu stojí kromě rodu Whitehillů i Ramsey Sníh, ten nakonec prohlásí že je nechá ať si navzájem proti sobě válčí a který z těch dvou rodů vyhraje, ten bude dál těžit železné dřevo, že takto to bude mnohem zábavnější. Rodrik má různé varianty na výběr, např. může zajmout Gryffa, syna lorda Whitehilla který byl k Forresterům dosazen jako velitel vojenské posádky, a vyměnit jej za svého nejmladšího bratra Ryona, který je u Whitehillů jako rukojmí. Může se pokoušet vyjednávat příměří prostřednictvím dcery lorda Whitehilla, tak či onak jeho plány selžou. Po příjezdu Ashera je nastražena past a přežít může jenom jeden z těchto bratrů. Jeden či druhý, sice se jim může povést zabít některého z Whitehillů, ale za cenu svého života (závěr sice naznačuje že jeden či druhý z nich ujel docela daleko na koni a že by jej možná mohli zachránit, ale moc tomu nevěřím).

(Tyrion Lannister a Myra Forrester)

Myra Forrester - starší dcera lorda Forrestera, je služebnou Margery Tyrell, budoucí královny. Snaží se v Králově přístavišti najít spojence proti Whitehillům. Pomoc jí nabídne Tyrion Lannister, pod kterého coby správce královské pokladny spadají i smlouvy o dodávkách železného dřeva. Ovšem Tyrion je zanedlouho obviněn z vraždy krále Joffreyho, takže tím je konec spojenectví s ním. Myru se pokusí zabít lannisterský strážný na příkaz královny Cersei a všichni její další spojenci ji postupně opouštějí, jeden po druhém. Myra může přežít, pokud místo sebe obětuje Toma, chlapce co jí stále pomáhá (nejspíš je to jeden z "ptáčků" lorda Varrise, ale to se ve hře nedozvíme).

Poprvé jsem činil volby, jak se tak říká, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Asi nemusím říkat že to dopadlo naprosto příšerně a říkal jsem si že tady vyloženě platí že "s poctivostí nejdál pojdeš", případně že nevím nic, stejně jako Jon Sníh. Zkusil jsem tu hru tedy ještě jednou, tentokrát moje volby nebyly zdaleka tak statečné a čestné, můj přístup byl tentokrát takový spíše oportunistický. Vzal jsem to tak jak zhruba hraje Hru o trůny Malíček. Jenže pravda je že Malíček je v naprosto jiné pozici a Forresterům zřejmě není pomoci, stejně jako Starkům kterým tak věrně sloužili. Tento hrdý rod se nelíbí ani Lannisterům ani Boltonům, což je pro ně do značné míry rozsudek smrti. Hráč si zde skutečně vychutná pocity bezmoci a zoufalství kdy rod Forresterů v podstatě nemůže nic udělat a nikdo jim nepomůže.

(Asher se vrací domů)

Z té hry mám takové smíšené pocity - Hru o trůny mám velice rád a tohle určitě je takové zajímavé zpestření z tohoto světa. Na druhou stranu je ta hra velmi nemilosrdná a frustrující. Ve Hře o trůny platí takové "pravidlo" že lze jen zvítězit a nebo zemřít. Obávám se že v tomto případě se lze dočkat spíše toho druhého. Jak jsem již zmiňoval výše, je to něco jako model Kobayashi Maru, vše tu již bylo předem dáno a hráč tady v podstatě nemá žádnou šanci vyhrát. Může si ten příběh v lepším případě trochu užít, v horším případě si jej protrpět.

Je dost možné že vydají další díl, je pravděpodobné že v něm zabijí těch několik málo postav co přežily...a je téměř jisté že i přes veškeré výhrady které k této hře mám si to pokračování stejně dříve nebo později koupím, protože ten příběh v mé mysli zaseknul svoje háčky a já chci vědět "jak to bylo dál?"...

Nevill Handmade - Bent 01/16

První letošní dýmka z polotovaru, vlastně jsem na ní asi nejvíc práce udělal během minulého týdne, ale zbývalo ještě ohnout náústek a vyleštit ji, to jsem udělal dnes dopoledne. Podobnou jsem dělal před rokem, shodou okolností to byla první dýmka roku 2015. U té jsem ovšem dělal mnohem hlubší rustik, u této jsem jej udělal naopak velice jemný, vypadá to spíš jako pískování. 

Obvykle rád fotím dýmky poránu na stolku ve své zimní zahradě, když tam pěkně svítí slunce. Slunečné počasí se dnes bohužel nekonalo, takže jsem nakonec fotil s bleskem aby byla lépe vidět povrchová úprava a jak tam trochu prosvítá kresba dřeva, bez blesku to vypadalo že je ta dýmka prostě tmavě hnědá.

Na výšku má 5,5cm, na délku 14cm, je to identický polotovar jako u té loňské dýmky, jediný rozdíl je zde ve váze. Hrubý rustik té loňské dýmce možná ubral nějaký pár gramů na váze, váží 56g. Briarové přířezy samozřejmě nikdy neváží úplně stejně, třeba ten rozdíl ani nemusí být ubraným materiálem, těžko říct. Ta letošní váží 64g, ne že by to byl nějaký citelný rozdíl. Je to bentka a mezi zuby se dá udržet naprosto bez problému.

Je to dýmka ve filtrovém provedení na 9mm. Náústek je ebonitový a je (jak jinak?) ozdobený mým rustikovaným kroužkem. Zatím jsem se ještě nerozhodl jak s ní naložím, ale je fakt že mám relativně málo dýmek na latakii, na to by se asi mohla hodit. Teď z hlavy jsem těch latakiových dýmek v mé sbírce napočítal jedenáct, většinou jsou hodně velké (tím myslím např. Peterson House Pipe nebo XXL dýmku od Přemka Omrta). Tohle je rozměr který se mi zdá tak akorát...

Falcon bent s meršánovou hlavičkou

Dýmkový tabák se dá kouřit z ledasčeho, dokonce i ze lžíce na zmrzlinu na kterou se našroubuje seříznutý golfový míček. Ano, taková bývá nejčastější reakce na nejnovější přírůstek do mé sbírky - zahnutou verzi dýmky Falcon s hlavičkou která je z mořské pěny.

O dýmce Falcon jsem zde již psal jeden článek, takže se nebudu opakovat. Meršánovou hlavičku k Falconu jsem vždycky chtěl (to obvykle říkám u všech dýmek co si pořizuju), před časem jsem nějaké viděl na nějakém americkém dýmkařském foru a říkal jsem si že to je skvělý nápad. A pak se jich několik objevilo na Etrafice, tomu se zkrátka nedalo odolat. Falcon samozřejmě vyrábí hlavičky s meršánovou vložkou, nicméně ta vložka samozřejmě zabere trochu místa v tabákové komoře, takže je to potom dost malý kotlík. Zase nejde o tak křehkou záležitost jako u hlavičky která je celá z mořské pěny, ale to jsou vždycky výhody a nevýhody, záleží jaké má kdo priority. Obecně má Falcon tu výhodu že po dokouření se ta dýmka vyčistí, našroubuje se další hlavička člověk si hned může dát další dýmku. Tahle věc u meršánové hlavičky vcelku odpadá, pěnovka se po vyčištění dá klidně projet znovu. A samozřejmě krásně vypadá jak se při nakuřování postupně začíná barvit.

S touhle hlavičkou jsem měl trochu trable při nasazení na rovný Falcon - jak se zdá, občas je ten jejich atypický závit o něco kratší, což u originálních hlaviček nikdy není problém, nicméně tohle není originální výrobek, možná je tam nějaká desetina milimetru jinak, zkrátka na ten můj Falcon se to šroubovalo velice obtížně a netěsnilo to dokonale. Nakonec jsem spojil příjemné s užitečným a pořídil jsem si zahnuté provedení, které mi ve sbírce dosud chybělo. Jakub Rolčík v prodejně Etrafika Praha v Blanické byl tak laskav že mi vyndal několik Falconů a zkoušeli jsme na který to půjde dobře našroubovat, ve finále zůstaly dva, jeden hnědý a jeden stříbrný, stříbrný se mi líbil víc. 

Bylo to tedy "dentální" provedení pro lidi se zubní náhradou (jiné bohužel nebylo a mně se nechtělo čekat než by se objednalo to standardní) kde je na horní straně skusu takový výstupek, ale to jsem doma zkrátka zbrousil do normální podoby (kutil si vždycky poradí, že?). Snad této úpravy nebudu jednou ve stáří litovat...

Na fotce to asi nebude úplně dobře vidět, ale závit je z nějakého plastu, takže by měl vydržet, ono vyřezat ten závit do mořské pěny by kvůli její křehkosti ani nešlo. Jinak samotná hlavička váží 25g, spolu s dýmkou váží 41g, to je vcelku rozumné, dá se to bez problému udržet v zubech.  

Zde je pro srovnání originální hlavička co k tomu mám, je to taková z těch menších. Ten rustik se mi moc líbí, někdy se pokusím jej napodobit, myslím že když dám na frézku takovou tu tenkou gravírovací hlavici a půjdu víc do hloubky tak by se teoreticky mělo dosáhnout podobného výsledku.

A tady je ještě jedno srovnání - menší hlavička Falcon, meršánová hlavička a větší hlavička. Ta meršánová má kapacitu tabákové komory zhruba na úrovni té velké originální hlavičky. 

Tímhle jsem v podstatě spojil tři taková moje dýmkařská přání do jednoho. Chtěl jsem zahnutý Falcon, chtěl jsem na něj meršánovou hlavičku a pak jsem si před lety, ve svých dýmkařských začátcích, hrozně přál mít pěnovku Vauen Meerschaum Golf, ale ta tenkrát nebyla v mých finančních možnostech. 

Pokud jde o kuřácké vlastnosti, je to srovnatelné s jakoukoli jinou pěnovkou, navíc Falcon nabízí výhodu velice suchého a chladného kouře. Na Falconu se mi ta meršánová hlavička moc líbí, připadá mi to jako taková kombinace staré a nové doby, je to tradiční a zároveň moderní. 

Vzpomínka na Pavla Hápa

Při úklidu jsem nedávno narazil na krabičku ve které mi přišel buldoček od Pavla Hápa, tak jsem si na něj musel hned vzpomenout. Čas letí a už je to nějakých téměř pět let co nás tento skvělý prosečský pipemaker bohužel opustil. V krabičce byl sáček na dýmku, účtenka a následující vzkaz. 

Ano, takto Pavel Háp prodával dýmky. Žádné dobírky nebo platby předem, zkrátka tu dýmku poslal jako normální balík a bral to tak že když se na něčem domluvíme, tak to platí. Pavel Háp se několikrát účastnil celorepublikového srazu pipE-clubu Dýmka.net, takže jsem měl možnost s ním prohodit pár slov. Tenhle jeho obchodní postup mi vrtal hlavou, takže jsem se jej musel zeptat jestli se mu někdy stalo že by mu někdo nezaplatil, z jeho strany tu rozhodně byla velká důvěra ve své zákazníky. 

(fotka ze srazu v Javorníku v roce 2010)

Pan Háp se na chvilku zamyslel a povídá: "A víte že snad ani ne? Když o tom přemýšlím...ne, já myslím že ne. Být to jiné odvětví, tak bych se asi bál, ale vždyť dýmkaři jsou slušný lidi..."

A to je velká pravda, v dýmkařské komunitě je ohromné množství slušných a dobrých lidí a jsem rád že do ní patřím. Tuhle příhodu jsem kamarádům určitě vykládal mockrát, ale rád se o ni podělím znovu. Pokud si občas zapálíte nějakou jeho dýmku, věnujte prosím také Pavlu Hápovi vzpomínku...

Na závěr, jenom tak pro srovnání, takhle světlounká ta dýmka byla jako úplně nová, po letech kouření se krásně vybarvila, že?