Pavel Hodula - Reverse Calabash

Včera jsem oslavil další narozeniny a usoudil jsem že je to dobrý důvod k tomu zakouřit si z nové dýmky. Tentokrát došlo na dýmku kterou jsem si pořídil zhruba před měsícem v prodejně Etrafika Praha v Blanické a jejím autorem je Pavel Hodula.

Prohlížel jsem si v Etrafice dýmky a tahle vyloženě upoutala moji pozornost. U takhle krátké a přitom masivní dýmky jsem si říkal že to vypadá že to musí být udělané jako reverse calabash, ale nepamatoval jsem si že by Pavel Hodula něco takového vyráběl. Ale ano, pánové z Etrafiky mě ujistili že ta dýmka je skutečně od něj, úplná novinka. Navíc za tu cenu, nebylo to příliš těžké rozhodování, tohle jsem zkrátka musel vyzkoušet. 

Dýmka je to velice krátká, pokud se ten náústek úplně zasune nadoraz tak má na délku nějakých 11cm, na výšku má 4cm, průměr tabákové komory je širší, kolem 2cm. Váží 58g, nicméně u takhle krátké dýmky to opravdu není žádný problém udržet náústek mezi zuby, dá se z ní kouřit velice pohodlně. Náústek je akrylový a, jak už se to u tohoto typu dýmky dělá, je vyrobený z jednoho kusu akrylu včetně čepu. 

Jednu reverse calabash dýmku už mám, tu dělal Georgi Todorov. Pokud bych to srovnal tak dýmka od Todorova je jistě propracovanější, konec krčku je osazený velice efektní akrylovou aplikací, díky které jde osazení náústku plast na plast. Také vzduchová komora je jiná, dělal ji kónickou. Hodulovo pojetí je mnohem jednodušší, vzduchovou komoru vyvrtal v podstatě jako by tu dýmku dělal na veliký filtr, k tomu si vysoustružil náústek na míru a hotovo. Ale nic proti tomu, pokud jde o funkčnost, tak z obou těch dýmek se kouří velice dobře, právě díky té vzduchové komoře se dá velice pohodlně a především chladně kouřit i z takto krátké a kompaktní dýmky. 

Musím říct že tvorba Pavla Hoduly z poslední doby mě velice mile překvapila. On samozřejmě stále dělá některé ty jednodušší (ale stále oblíbené) masivní tvary, které tedy mě samotného při množství dýmek v mé sbírce již příliš nezajímají, nicméně pokud někdo nemá tolik dýmek a nechce za mě utratit celé jmění, pak je to na poměr cena/výkon jednoznačná volba. Takhle dobrou ručně dělanou dýmku vám za ty peníze u nás zřejmě nikdo jiný neprodá. Za zmínku ovšem stojí i některé jeho freehandy, které mi připadají velice povedené. Zajímavě vypadají jeho dýmky z olivového dřeva a stejně tak tyhle reverse calabash dýmky. Viděl jsem na fotkách několik dalších a většina z nich se mi líbila. Zkrátka rád vidím že Pavel Hodula zkouší nové věci a jde mu to opravdu pěkně.

Do téhle dýmky jsem si zatím nacpal můj oblíbený Dunhill Royal Yacht, uvidíme zda u toho zůstane nebo to případně změním na jiný tabák. 

1. Pražské vykouření

Pod nápaditým názvem 1. Pražské vykouření se skrývá nová soutěž v pomalém kouření dýmky, která se konala 7.3.2015 v hudebním klubu restaurace U vodárny v Praze. Soutěž pořádal PC Dýmka o.s. ve spolupráci s Dýmka.net, PCČR a ADK.

Restauraci U vodárny není moc těžké najít, je na Vinohradech v Korunní ulici, kousek od stejnojmenné tramvajové zastávky. Na první pohled mě zaujaly ohromné nápisy oznamující všem že jde o nekuřáckou restauraci. Tedy nebylo by to poprvé co jsme měli soutěž v prostorech kde se za normálních okolností nekouří, nicméně tady to mají tak že nahoře v restauraci skutečně platí zákaz kouření, ovšem dole je ještě hudební klub a tam se kouřit smí. Dolů se jde o úzkých točitých schodech, když se k tomu přidají ty stísněné prostory na záchodě, tak jsem měl tak trochu pocit jako kdybych se nacházel v nějaké ponorce. Netrpím sice klaustrofobií, ale nemůžu říct že bych takovéhle sklepní prostory úplně vyhledával. Klub je ovšem poměrně útulný, pivo výborné, jídlo také nebylo špatné.

Dorazil jsem už na desátou s tím že pomůžu s přípravami, ale nakonec se ukázalo že už mají všechno hotové, tak jsem si alespoň zabral pěkné místo vepředu, dal jsem si doutníček a výborné kapučíno a měl jsem tak spoustu času na to udělat si pár fotek a popovídat si s kamarády. Sál se pomalu plnil účastníky soutěže, dočasně tu měla svůj stánek Etrafika a také firma TTI (dovozce tabáků Dunhill a dalších) která zde měla také ochutnávku tabáků. Své dýmky zde tentokrát měli na prodej Petr Vobořil a Martin Vlasák. Sál jsme nakonec vyplnili snad do posledního místa, nebo tak mi to v tu chvíli přišlo. Ale všichni jsme se tam nakonec vešli.

Po 14. hodině zahájil soutěž Jakub Rolčík, prezident Dýmka o.s. Soutěžilo se tradičně podle pravidel CIPC, s tím že soutěžící kouřili z vlastních dýmek a také se zde (stejně jako např. na Třebíčském kouření) netrvalo na pravidlu že soutěžící nesmí pít během prvních desíti minut po zapálení. Soutěžním tabákem byl Dunhill DeLuxe Navy Rolls, což je opravdu kvalitní a chutný tabák který mám moc rád. Soutěže s ním mi tedy nikdy moc nešly, ale každopádně lepší než soutěžit s nějakou aromatickou hrůzou. Nacpal jsem tentokrát nalehko, tah dýmky byl dobrý, ale stále jsem měl obavu že mi to vyhasne, takže jsem kouřil příliš rychle. Nakonec jsem skončil s časem 55 minut, což sice není zas taková ostuda, ale v těžké konkurenci zkušených borců z toho bylo 40. místo z 63 soutěžících. Vlastně si nevzpomínám že bych se účastnil nějaké soutěže kde měla polovina soutěžících čas přes hodinu. Opravdu slušné výsledky, všechna čest!

Soutěž vyhrál Honza Klouček (Dýmka o.s. A) s časem 1:55:57 a už poněkolikáté nám všem dokázal že dýmky umí nejen vyrábět, ale i kouřit. Na druhém místě byl Wieslaw Ratajek z polského klubu PC Sczytna a na třetím místě zkušený soutěžní borec Martin Pedain (Dýmka o.s. A). Pokud jde o týmové výsledky, vyhrál tým Dýmka o.s. A (Honza Klouček, Martin Pedain a Petr Odorčák) s celkovým časem 5:13:31, na druhém místě bylo PC Brno s časem 4:37:56 a na třetím místě PC Sczytna s časem 4:05:53. Já jsem soutěžil za tým Dýmka.net A, který dopadl také velice dobře, bylo z toho krásné 4. místo na kterém mají zásluhu především Milen Ganev, Jakub Antoš a Jirka Čepelák, já tam byl spíše do počtu.

Následovalo předávání diplomů a cen, těch bylo skutečně ohromné množství a dostalo se na každého. Já jsem např. vyhrál tašku ve které byla láhev německého piva Paulaner, k tomu tuplák a pivní tácek téže značky a časopis Warehouse (dýmka na fotce je Stanwellka se kterou jsem soutěžil).

Poté již byla večeře a volná zábava, tentokrát jsme si užili výhody domovského prostředí kdy nás Pražáky po soutěži nečekala dlouhá cesta domů, takže jsme tam ještě společně nějakou tu hodinku pobyli. Byla to velice příjemná a pohodová akce, rád jsem si zase zasoutěžil a také jsem rád znovu viděl tu spoustu známých tváří. Závěrem si samozřejmě zaslouží poděkování Jakub Rolčík a všichni co se podíleli na organizaci soutěže, dobrá věc se podařila. A díky všem za příjemnou atmosféru!

Zde je odkaz na moje fotky (není jich mnoho, ale prostory to byly poněkud stísněné, foťák překážel a během soutěže na focení také nebyl čas): 

https://picasaweb.google.com/117482786734786696546/1PrazskeVykoureni

Výsledky jednotlivců:

https://docs.google.com/spreadsheets/d/1npg9kPZ4QTLHVx7zMoVoOayX0fRAjg5r97t4HLNvQCs/pubhtml

Týmové výsledky:

https://docs.google.com/spreadsheets/d/1OU4w050O3bhdFBu-49rAeogiCgeSJG8BIvMJZMdSDac/pubhtml

Nevill Handmade - Panel Billiard 02/15

Další dýmka kterou jsem dělal z polotovaru. Ten jsem koupil před týdnem v prodejně Etrafika v Blanické a pracoval jsem na ní tak nějak během týdne. Když jsem ten polotovar viděl tak můj prvotní nápad byl že bych se zbavil těch hranek a zbrousil to do kulatého tvaru. Nicméně kamarádi mě přesvědčili ať je tam zkusím nechat, že je ten tvar docela pěkně připravený. Posléze se objevila kresba která sice celkově vzato má k dokonalosti daleko a jsou tam i nějaké kazíky, ale zdála se mi zajímavá, takže jsem se opět pokusil udělat hladkou dýmku a dopadlo to takto.

Na rozdíl od předchozí dýmky na které jsem zas tak mnoho času nestrávil, u téhle to bylo od dost déle Dělal jsem na ni tak nějak po chvilkách, vždycky než mě to přestalo bavit nebo jsem měl chuť se na ten hladký povrch vykašlat a raději to zrustikovat. Kupodivu jsem vytrval, ačkoliv u toho byly takové velice frustrující momenty kdy jsem si už asi tak třikrát myslel že mám hotovo a posléze jsem tam objevil nějaké další drobné škrábance. Ale povedlo se. Tady na tom druhém snímku ta kresba na vršku vypadá téměř jako by to bylo olivové dřevo, ale je to samozřejmě briar.

Pokud jde o rozměry tak na výšku má 5cm, na délku 14,5cm a váží 55g. Náústek je ebonitový s čepem na 9mm filtr. Náústek jsem nepatrně ohýbal a udělal jsem na něm svůj oblíbený rustikovaný "kroužek". Přeleštil jsem ji pouze po nátěru parafínovým olejem, uvidíme zda to bude stačit. Jinak na fotkách ta dýmka zdánlivě stojí, ale to jen proto že je zezadu podepřená, na spodku jsem žádnou plošku nedělal a nechal jej kulatý. 

A zde je jeden detail hlavičky (z té lepší strany, samozřejmě). Jen kvůli tomu jsem vydržel u toho zdlouhavého leštění a nepustil se do rustikování, vypadá to opravdu hezky. Za tu práci to myslím stálo, každopádně příště bych to viděl zase na nějakou rustikovanou dýmku.

Update - šťastnou majitelkou této dýmky je kamarádka Vladana Cinádrová :-)

Dying Light

Dying Light je další akční hra na téma zombie apokalypsy od polských herních developerů Techland. Ti už mají za sebou tituly Dead Island a pokračování Dead Island Riptide a původně mělo být Dying Light dalším pokračováním této série. Nicméně se z toho stala samostatná hra, sice variace na dané téma, ale řekl bych že opravdu mělo smysl to udělat tímto způsobem.

Abych ten příběh hodně zjedondušil, na tropickém ostrově Harran se vyskytne zombie nákaza, všechno tam jde do háje a z Ameriky tam pošlou jakousi agenturu aby to monitorovala a sbírala vzorky. Posléze tam pošlou speciální komando, jehož členem je Kyle Crane za kterého se hraje, aby tam pobrali výsledky místních vědců a zmocnili se dalších dat která jsou momentálně v držení šéfa místních vzbouřenců.

(pohled na staré město na ostrovu Harran)

Kyle Crane to nemá jednoduché, přistane a je hned pokousán, naštěstí je zachráněn takovou místní domobranou která se usídlila v nedokončené stavbě jednoho místního věžáku, říkají tomu Věž, „The Tower“. S infekcí se potýká po celou dobu hry a mimo jiné se stále pokouší sehnat pro sebe a pro ostatní léky které do značné míry potlačují infekci zombie viru. Crane řeší různé problémy přeživších, navíc má pokyny z agentury které mu nesedí a tak začne dělat věci po svém. A především se snaží přežít, což se snadno řekne a hůře ve skutečnosti udělá, všude je ohromná spousta zombíků, Crane zatím nemá potřebné vybavení ani dovednosti, takže dělá co může. 

(pokus dát pozorovacím letadlům signál že na ostrově stále přežili lidé)

Od místních se dozví že zombíci jsou přes den pomalí a neumějí moc šplhat, takže je ve většině případů lepší jim utéct než s nimi přímo bojovat. A takovou shodou okolností je šéf přeživších učitel školy parkouru a Crane je voják s dobrou fyzičkou, takže se velice rychle naučí běhat, skákat přes překážky a šplhat po střechách. V tom je tahle hra opravdu jedinečná, protože lézt se dá opravdu takřka všude. A musíte si dávat pozor na stmívání a noc (odtud název Dying Light), protože v noci jsou zombíci o hodně rychlejší a agresivnější a především jsou tu všelijaké další nebezpečné potvory které přes den nevylézají.

(zombíci na náměstí)

Větší část hry máte k dispozici jen ruční zbraně, všelijaké předělané mačety, pálky, trubky, meče. Zbraně se vyrábí a všelijak modifikují, stejně jako v Dead Island. Jsou tu opět všelijaké šílenosti s elektrickým proudem, přídavným plamenometem atd. Trochu mi chybí moje oblíbená zbraň z Dead Island, baseballová pálka s přidělanou cirkulárkou, ale člověk zkrátka nemůže mít všechno. Zbraně se časem poškodí, stejně jako v Dead Island, tam se ovšem zbraň dala v dílně vždycky opravit a měla v podstatě nekonečnou životnost. V Dying Light se zbraň také poškodí, hráč si ji čas od času může sám opravit, nicméně životnost je omezená a ta zbraň se zkrátka časem zničí a můžete ji tak akorát vyhodit nebo rozebrat že z ní zůstane kus šrotu. Naštěstí zbraně se jednak dají koupit u obchodníků a především se dají nalézt všude možně, opravdu tu o ně není žádná nouze. Až postupem času se objeví i střelné zbraně. Jejich použití ovšem není zrovna ideální, hluk přiláká infikované a ti, stejně jako v Dead Island, jsou rychlí, umějí lézt a jsou zkrátka velice nebezpeční. Jinak všude po ostrově se válí spousta materiálu ze kterých se dají vyrobit všechny ty různé zbraně a další vybavení. Posléze si už uděláte slušnou zásobu, ale hlavně zpočátku opravdu sbíráte vše co vám přijde pod ruku protože nutně potřebujete veškeré vybavení.

(zombík si mě zrovna všimnul a jde po mně)

Teď bych jen přidal takový postřeh ohledně podobnosti s různými hrami. Nechci použít slovo „vykrádání“, nicméně poslední dobou je to vidět u spousty her že používají stejné nápady. Jasně, nikdo si to asi nepatentuje, ono by to ani nešlo. U Dying Light je to tedy opravdu veliká směsice prvků kdy základem je Dead Island a k tomu jsou přimíchány následující herní ingredience:

Assassin's Creed – parkour/free running, dále je tu Leap of Faith tedy skok z velké výšky dolů, s tím rozdílem že Crane neskáče do vozíku se senem, ale do kontejnerů s odpadky.

Thief – částečně tu mohla být určitá inspirace u free runningu z pohledu první osoby, nicméně v této hře jsou jen takové určité prvky, není to až tak dotažené do dokonalosti jako u Dying Light. Dále je tu pak lockpicking, tedy otevírání zámků, což se už také objevilo ve vícero hrách, napadá mě např. Skyrim nebo Assassin's Creed.

Far Cry 3 a 4 – jednoznačně je tu použit nápad se šplháním na komunikační věže (svým způsobem je to podobné jako rozhledny v Assassin's Creed), dále pak slaňování po ocelových lanech. Místní ozbrojenci se také svým chováním a hláškami trochu podobají pirátům a vojákům z Far Cry, ale budiž, v tomto směru asi těžko vymyslíte něco nového. A pak tedy závěrečný souboj s hlavním záporákem kdy se v rychlosti musela stisknout určitá klávesa, to samozřejmě známe z Far Cry 3.

Batman – ano, tohle je poněkud překvapivé, ale postupem času získáte úžasnou hračku kterou je „grappling hook“. Tohle ovšem není jenom tak lano s kotvičkou, má to i zařízení které to lano s kotvou vystřelí a vy se vytáhnete na navijáku a to velice rychle. V kombinaci s tím parkourovým běháním a skákáním po střechách se fakt pohybujete jako nefalšovaný superhrdina.

(na starém městě se dá na spoustě budov najít úžasný street art)

Připomíná to trochu pejska s kočičkou jak vařili dort, ale ono to všechno dohromady funguje! Dokonce velice dobře, ta hra má vcelku solidní příběh a to prostředí, grafika a především ovládání jsou výtečné. Připouštím že můj první dojem z té hry byl poněkud rozpačitý, protože ta hra se mi prostě hrozně cukala. Minimální hardwarové požadavky můj herní stroj splňoval s odřenýma ušima, už jsem si říkal že to asi bude chtít upgrade. Naštěstí se po několika málo dnech objevil v programu Nvidia GeForce Experience update ovladačů grafické karty s optimalizací právě na Dying Light a od té chvíle mi ta hra jede úplně úžasně. Přitom mám s ohledem na výkon hry stažené různé detaily, v plném rozlišení se vším všudy to musí vypadat neuvěřitelně realisticky.

(tenhle chlapík byl ochoten vyměnit léky až poté co jsem mu ze sámošky plné zombíků přinesl bonboniéru a z videopůjčovny oblíbený film pro jeho maminku)

Závěrem bych řekl že Dying Light je překvapivě dobrá hra, téma zombie apokalypsy se zatím stále ještě nevyčerpalo. Zabíjení zombíků je tu velmi zábavné, např. můžete dělat různé legrácky jako že přilákáte několik zombíků na jedno místo hrstí dělobuchů a pak po nich mrsknete molotovův koktejl. Nebo můžete dělat různé nástražné pasti, explodující auta atd. Ve srovnání s Dead Island je tahle hra o hodně dál, pohybujete se tu v otevřeném světě a díky tomu parkouru a grapling hooku se tu můžete pohybovat opravdu velmi svobodně a máte možnost si to prostředí pořádně prohlédnout aniž byste se museli každou chvilku otáčet jestli na vás zrovna nikdo neútočí (dobrá, to musíte stejně, nicméně na vyvýšená místa zombíci obvykle nevylezou). Je tam více misí které jsou vcelku vtipné, Crane občas utrousí nějakou tu hlášku takže to tak nějak odlehčí situaci. Dead Island mi přišel takový mnohem vážnější a měl takovou naprosto tísnivou atmosféru kterou podtrhoval depresivní soundtrack, v Dying Light je muzika taková spíše ambientní. Autorem soundtracku je mimochodem opět Pawel Blaszczak. Pro mě je Dying Light rozhodně nejlepší hra jakou jsem v poslední době hrál, po zklamání z Assassin's Creed Unity a takového poněkud rozpačitého pocitu z Far Cry 4 musím říct že tohle byla konečně hra ze které jsem nadšený.  

Nevill Handmade Bent 01/15

Moje první vlastní výroba za letošní rok. Tvar je samozřejmě z polotovaru takže s tím nebylo tolik práce, jen jsem trochu obrousil hlavičku víceméně do hladka, zbrousil jsem celý náústek a pak jej ohnul nad horkovzdušnou pistolí. A pak jsem se již pustil do rustikování. Tentokrát jsem zkusil takový méně pracný a úsporný styl rustikování kdy jsem frézkou jezdil po dřevu takovým krouživým pohybem, posléze jsem to vždycky otočil a znovu tam kroužil z jiné strany, výsledkem je takový poměrně zajímavý i když ne zcela pravidelný rustik. Samotné rustikování hlavičky a náústku mi zabralo tak něco kolem hodiny, což je tedy výrazně méně než u těch mojich předchozích rustikovaných dýmek.

Dýmku jsem posléze natřel tmavým mořidlem a pak ji odleštil na hrubém kotouči, tím se ten původně celkem hrubý rustik dost obrousil, také je tam místy barevný kontrast. Řekl bych že to trochu vypadá jako by ta dýmka byla pískovaná. 

Tahle bentka má takový velice sympatický tvar, pokud jde o rozměry je vysoká 5,5cm a dlouhá 14cm. Váží zhruba 56g což není vůbec špatné, na tu velikost je to relativně lehká dýmka která určitě nebude nikomu páčit čelist.

Jak už to u těch mých dýmek bývá, k dokonalosti to má daleko, nějaké ty nepravidelnosti se najdou, ale s výsledkem jsem spokojený. Jak s ní naložím jsem si ještě nerozmyslel, ale své využití si jistě najde. Teď už žádný další polotovar v zásobě nemám, začal jsem tedy pracovat na jednom hobby-bloku, ale tam si musím celý tvar vybrousit sám, takže to nějaký ten čas zabere. Každopádně tenhle styl rustikování se pokusím ještě trochu vyladit.

Update - tuhle dýmku jsem si nechal nakonec pro sebe a budu ji mít na mýdláky, zatím jsem do ní poprvé nacpal GH Kendall Flake.

Stanwell Diplomat 190

Tohle je Stanwellka ze sbírky, kterou jsem tu před časem zmiňoval v článku o Bjarne Blowfish. Tvarem je to billiard s šestihranným krčkem. Je to dýmka z řady Diplomat, která se už dlouhá léta nevyrábí, bude odhadem takových nejmíň třicet let stará. Tahle dýmka byla jasným favoritem v mém výběru, hned mě zaujala hezkou kresbou a sympatickým tvarem. A ten mosazný prstýnek také vypadá velice pěkně, mosaz je u dýmek vůbec dost zřídka používaná, napadá mě akorát Savinelli kde je např. u řady Roma takový tenký kroužek.

Nějaké ty údaje - na výšku má 5cm, na délku 13,5cm, váží 42g, zkrátka taková standardní billiardka. Náústek je akrylový a musím říct že má velice příjemně udělaný skus, stejně jako moje další dvě stanwellky se perfektně drží mezi zuby. Jde o filtrovou dýmku, což stanwellky většinou bývají, já ji samozřejmě kouřím bez filtru. 

Zařadil jsem ji ihned do skupiny dýmek které kouřím nejčastěji, s tím souvisí i výběr tabáku kterým se stal můj oblíbený Dunhill Elizabethan Mixture. Za těch pár měsíců jsem ji zvládnul docela pěkně zakouřit. Jinak kuřácké vlastnosti má výborné, z dýmek ze starého a hustého dřeva je opravdu radost si zakouřit. 

PF(eife) 2015

Další rok je za námi a je čas si tak trochu shrnout co jsem za tu dobu dělal. Tentokrát tedy nebude žádná fotka ohňostroje protože jsem včera docela slušně popil a pak se přecpal chlebíčky a jednohubkami, takže jsme si o půlnoci jen tak v rychlosti popřáli a šel jsem do postele. Bylo mi poněkud těžko od žaludku, takže na nějaké focení ohňostrojů nebylo ani pomyšlení. Nicméně udělal jsem takové improvizované PF se dvěma dýmkami které jsem letos pořídil a ze kterých jsem zatím ještě nekouřil. To bych měl během letošního roku jistě napravit, takže dříve či později o nich budu psát.

První dělal Robert Markuz, a druhá je Monte Bello, legendární česká klasika. Pokud jde o dýmky tak letos mi jich opět několik přibylo do sbírky, o některých z nich teprve budu psát. Raději jsem to nepočítal a opět se potýkám s problémem že ty dýmky nemám kam dávat, ale to se jistě dá vyřešit několika dalšími stojánky nebo možná celou skříňkou. 

Také jsem za ten rok udělal z těch různých hobby-bloků a polotovarů osm vlastních dýmek, které myslím nevypadají zas tak zle. Většinu jsem jich rozdal kamarádům, doufám že z nich mají radost a dobře se jim z nich kouří. Budu v tom dál pokračovat, mám tu v zásobě jeden polotovar a tři hobby bloky, takže zbývá jen počkat až se dostaví ta správná tvořivá nálada. 

Co jinak? Přečetl jsem docela dost knížek, teď ke konci roku jsem si pořídil zbytečně drahou leč krásnou a takřka dokonalou čtečku Kindle Voyage i s tím jejich nechutně předraženým a přesto neuvěřitelně praktickým Origami pouzdrem. Jinak začátkem roku jsem přenechal tablet Nexus 7 tátovi a pořídil si ten větší, Nexus 10. Má skvělý displej a na čtení comicsů mi příjde ideální. Stále mám předplatné na Marvel Unlimited a čas od času si něco koupím na Comixology. 

Dohrál jsem taky několik počítačových her, to mě stále nepřestalo bavit. Teď v poslední době stojí za zmínku Assassin's Creed Unity a Far Cry 4, obojí tedy ne zcela naplnilo má vysoká očekávání, protože předchozí díly nasadily laťku hodně vysoko. Uvidíme zda to trochu napraví nějaké DLC jako např. u nemastné-neslané hry Watch Dogs kde DLC Bad Blood bylo mnohem lepší než ta samotná hlavní hra. Můj herní počítač to zatím všechno zvládá, ale myslím že to asi déle než další rok nevydrží a budu muset v lepším případě vyměnit pár součástek, v horším koupit novou mašinu. 

Od letošního roku máme ke kabelovce HBO také přístup do jejich internetového archivu HBO GO, takže jsem díky tomu viděl např. seriály Game of Thrones a True Blood, obojí nad očekávání dobré.  

V naší rodině se všem daří, moje sestra Dáša měla letos svatbu a jinak se všechno točí kolem neteře Anetky, to je takové naše malé sluníčko. Už jí je něco málo přes rok a začíná lézt a trochu mluvit, je s ní čím dál větší legrace. Práci mám stále stejnou, letos už jsem tam ve firmě slavil deváté výročí a nemám si tam v podstatě nač stěžovat. 

Děkuji všem čtenářům za přízeň a přeji všechno nejlepší do roku 2015.