Claudio Cavicchi

Krásná bentka se stříbrným kováním, mohutnější ale přitom velice ladných tvarů. Má první dýmka s kresbou straight-grain a zároveň to také byla první dýmka z mé sbírky, která přesáhla cenu pěti tisíc korun. Pořídil jsem si ji na jaře 2006. V té době jsem už po nějakém čtvrt roku práce pro SAP relativně vyrovnal velmi nepříznivou bilanci svého konta. Nepříznivá byla proto, že zhruba poslední tři měsíce roku 2005 jsem byl „osobou bez zdanitelných příjmů“, hledal jsem slušné zaměstnání a každé ráno vozil autem nemocnou maminku na středisko pro další dávku nitrožilních antibiotik. Peněz jsem moc neměl, ale naštěstí jsem od poloviny prosince našel zaměstnání v SAPu a říkal jsem si, že jakmile se finančně trochu „zahojím“, pořídím si nějakou krásnou dýmku, nejspíš Cavicchi. 

A tak se i stalo – měl jsem jet na tři měsíce do Finska, vyplatili mi velkou zálohu a diety a já si tu slíbenou dýmku pořídil. Samozřejmě jsem se trochu zdráhal, říkal jsem si „takovejch to je peněz“, ale sliby se mají plnit (a ty dané sobě zejména) a já toho nákupu dodnes nelituju. V té době byly dýmky Cavicchi poměrně drahé, běžně stály přes sedm tisícovek. Na radu jednoho kolegy z dýmkařského fóra jsem zašel do trafiky Valmont v obchodním centru Nový Smíchov. Jistě, bylo to tak trochu divné kupovat drahou dýmku v podstatě v obchoďáku, nicméně byla v pořádku a krásná a hlavně oproti tehdejším cenám o víc jak dvě tisícovky levnější (a jenom tak mimochodem asi o dva měsíce později byly tyhle dýmky dovozcem zlevněny o polovinu, ale to bylo pozdě).

Byl jsem z té dýmky opravdu nadšený, kousek s tak krásnou kresbou jsem do té doby neměl. Navíc to precizní zpracování a to jak zapadla do ruky, jako by do ní odjakživa patřila – no prostě nádhera.

Po dlouhém zvažování jaký zvolit tabák jsem do ní nakonec nacpal Rattray’s Hall O‘ The Wynd a ten z ní kouřím dodnes. Ve Finsku mi dělala společnost a zpříjemňovala dlouhé večery strávené na pokoji hotelu SAS Royal Radisson nebo občas v „české“ pivnici s krásným názvem Vltava (jinak v Helsinkách také mají klub s názvem Zetor a kavárnu Franz Kafka). Díky tomu intenzivnímu kouření se mi ji povedlo opravdu výtečně zakouřit a také z té původní světlé barvy o několik odstínů ztmavla – dobře zajetá dýmka, řekl bych…