JanPipes - Poker Oktagon PMMK 2011

Pokud si říkáte, že jste tuhle dýmku už někde viděli, pak máte pravdu - je to dýmka z akce Pipemakers Meeting Kostelec 2011, kterou vyrobil Honza Klouček. Dýmky od všech zúčastněných pipemakerů byly dány na ebay a vydraženy, výtěžek aukce jde na dobročinné účely. 

Říkal jsem si, že když už jsem té akci věnoval mnoho úsilí s překlady do angličtiny, tak bych ji mohl podpořit ještě trochu více. Líbila se mi dýmka od Přemka Omrta, ale podobný typ jsem od něj již v Kostelci koupil, takže volba padla na Honzův poker. Ta dýmka mě prostě okouzlila, má krásnou kresbu a tvar který vychází z  klasiky, ale přitom je netradiční. Bylo to napínavé, trochu jsem se s někým přetahoval v příhozech, hodil jsem tam poslední nabídku jakou jsem byl ochoten za tu dýmku dát a  pak už zbývalo jen vyčkat jestli tu aukci vyhraju - povedlo se!

Straight grain je na té dýmce prostě překrásný, ta kresba jako by kopírovala zahnutí dýmky. Vršek hlavičky má zase zdobí krásná ptačí očka. Velikost kotle bude zhruba na úrovni dunhillovské čtyřky, je užší, ale poměrně vysoký. Na konci krčku je ozdobný kroužek z velbloudí kosti. Je to bezfiltrová dýmka s akrylovým náústkem, takové mám nejradši. Ač se to možná na první pohled nezdá, dá se v zubech udržet bez problému, váha 61g není na takovýhle kousek dřeva zas tak moc. Ale mnohem lepší je držet ji v ruce, do té zapadne úplně přesně, jako by tam vždycky patřila. 

Kuřácké vlastnosti má výborné, nic jiného se ani nedalo očekávat. S výběrem tabáku jsem váhal, tak jsem si řekl že tomu dám čas a počkám si až do svého svátku 21. července, ke kterému si ji nadělím. Nakonec jsem si řekl, že by k ní mohla sedět virginie s periquem. Momentálně do ní dávám Telegraph Hill, ale až mi dojde, pak patrně přijde na řadu dostupnější Dunhill DeLuxe Navy Rolls.

Anne Julie (a tak trochu Nevill)

Už je to více než měsíc co jsem měl možnost účastnit se akce Pipemakers Meeting Kostelec 2011, která se konala 8. - 11. června v kostelecké dýmkařské dílně u Honzy Kloučka a Michala Nováka. Souběžně s tím náš pipE-club Dýmka.net organizoval soutěž v pomalém kouření dýmky Klání zemí Koruny české v místním pivovaru, takže jsme na místo dorazili již ve středu odpoledne a pustili se do příprav. Tedy spíše kolegové tam odvedli spoustu práce, trochu jsem sice také pomohl, ale motal jsem se tam většinu času po dílně s foťákem, tu a tam dle potřeby něco česko-anglicky přetlumočil, překládal jsem stránky PMMK 2011 a ládoval do nich upravené fotky.

A měl jsem také možnost popovídat si se zúčastněnými pipemakery, všichni to byli báječní lidé, ale bylo tam zejména jedno takové sluníčko kolem kterého se všichni točili a tím byla Anne Julie Rasmussen. První dáma dýmkařského světa u které (nebo u jejího manžela) pracovala velká část nejznámějších současných pipemakerů z Dánska. Anne je důkazem toho, že věk je něco naprosto relativního, ona je velice vitální a plná energie. Jak ji člověk trochu pozná, zjistí že je to ve skutečnosti stále krásná a mladá dáma, která nešetří úsměvy a vtipem.

To jsme tak seděli na dílně u kulatého stolku, popíjeli kafe, Anne pokuřovala cigaretu, já měl zapálenou dýmku a povídali jsme o všem možném. Anne se mě ptala jestli sbírám dýmky, tak jsem odvětil že ano, mám jich už něco kolem stovky. Pokývala hlavou „Jo, to by šlo. A máš nějakou ode mě?“ Zdráhavě jsem odvětil že ne, snad jednou... „A vyrábíš taky dýmky?“ No, pár jsem jich vyrobil, ale moc mi to nešlo, většinou je po mně musel někdo dodělat. Vlastně jsem si vzal s sebou jednu rozdělanou, kdyby třeba byla chvilka, že bych s tím něco trochu udělal, protože doma na to vlastně ani nemám náčiní, jen nějakou tu rašpli a spoustu smirkového papíru. Anne se rozzářila a řekla bezva, ať ji přinesu.

 Já se za ten kousek hrozně styděl, stále jsem opakoval že to není hotové a je to dost hrozné, ale Anne mi ji sebrala z ruky a tak si s ní hrála v rukou, otáčela, prohlížela a ptala se co s tím vlastně chci nakonec dělat. Já na to že původně jsem měl v úmyslu udělat něco jako poker, ale že to možná tak dobře nevyjde, tak snad by z toho šel nějaký billiard. Anne nad tím kroutila hlavou „Ne, to ne, vždyť je ten tvar vlastně docela v pohodě. A proč bys z toho měl dělat dýmku co má každej?“ Nedovedl jsem odpovědět. Anne si ji pořád tak prohlížela, začala se tak pochechtávat jako by měla něco za lubem a povídá „Hele, a co kdybych ti ji trochu pokazila?“ - Jak pokazila? Nechápu...“ - „No prostě mi ji dáš a já si s ní pohraju a trochu ti ji pokazím. Stejně jsi říkal že se ti moc nepovedla!“ Téhle dámě se nedá nic odmítnout: „Jistě, dělej si s ní co chceš...“ Anne dopila kafe, sebrala můj polotovar, zasedla ke stolku s frézkou a začala na ní malovat.

Já pak seděl v kanceláři u počítače, překládal do angličtiny nějaké texty na web a nahrával tam nové fotky, ani nevím kolik uplynulo času, myslím že něco kolem půlhodiny, a ve dveřích se objevila Anne, v ruce měla můj polotovar, ze kterého během té nedlouhé chvíle stačila udělat svoji dýmku. „Tak tady ji máš, podívej co jsem ti s ní provedla. Tady máš na straně kytičku a nápis „With love“ (s láskou), nějaké ty kytičky, lístečky ty mám moc ráda, na druhé straně je srdce co se směje a kouří dýmku a když to obrátíš, tak tam je nápis „Happy days“ (šťastné dny), tady jsem pokračovala s těma lístečkama až na náústek, to já takhle dělám. Jo, a říkal jsi že ode mě ještě nemáš dýmku, tak teď ji máš, dole máš moji signaturu! Are you happy? (jsi šťastný?). Ano, byl jsem šťastný, velice. Sám vlastně nevím čím jsem si to zasloužil. Anne je zkrátka taková, je veselá a šťastná a šíří radost všude kolem sebe.

(pro Anne dýmka krčkem nekončí, plynule pokračuje dál do náústku)

Na charitativní aukci v rámci PMMK 2011 vyráběla takový velice sofistikovaný freehand z nádherného kusu briaru. Ptali jsme se kde na takovéhle tvary bere inspiraci a odpověděla větou, kterou si budu pamatovat:

„Tvary tvořím podle dřeva. Ta dýmka v něm někde je a já ji hledám. Pracuju jako sám život – to špatné dávám pryč a zůstane jenom to dobré. To je moje životní filozofie.“

(Anne se svým freehandem)

Večer jsme pak všichni poseděli, pojedli a popili v černokosteleckém pivovaru a já si z téhle dýmky samozřejmě musel hned zakouřit. Dal jsem do ní Dunhill Royal Yacht, spokojeně pokuřoval a kochal se tímhle malým uměleckým dílkem. Není to žádný freehand s nádhernou kresbou, vlastně je to jen hrubě opracovaná dýmka s vyrytými ornamenty, ale pro mě je zkrátka krásná, jedinečná. Dostal jsem ji abych z ní měl radost, a tu z ní také mám. Anne říkala, že co takhle jezdí po prodejních výstavách a soutěžích, tak je pro ni hlavní setkat se tam s lidmi, že kolem dýmkaření se pohybuje ohromné množství dobrých lidí. A to je velká pravda...

Přemysl Omrt - freehand pro chladný kouř

Jednu dýmku od Přemka Omrta již mám, psal jsem o ní před časem zde. Nedávno se mi naskytla možnost během Klání zemí Koruny české pořídit si další, tentokrát ovšem tvar, který je typický a na první pohled snadno identifikovatelný. Přemek jich tam měl hned několik, nakonec se mi ze všech nejvíc líbila právě tahle:

Je to v podstatě taková variace na ty staré rozkládací selské dýmky ze kterých kouřili naši pradědečkové, ovšem pojetí je úplně jiné a velice originální. Tahle se samozřejmě také skládá z několika částí. Začnu hlavičkou - je takového hranatého, zaobleného tvaru a její tabáková komora není nijak přehnaně velká, tak možná na úrovni dunhillovské čtyřky. Zvláštností je vrtání kouřového kanálku, který jde dolů a je vyplechovaný aby se při neopatrém kouření nenapálil. Je zakončený takovým kovovým čepem, který se nasadí do spodní části. Spodní část v podstatě slouží jako takový ten "odlejvák" na kondenzát, ovšem s tím že ten kolíček na konci není šroubovací s kanálkem ven, slouží pouze pro lepší úchop a dýmce dodává stabilitu když se postaví na stůl. Následují akrylové aplikace mezi nimiž je dlouhý krček vyrobený z mahagonu a celé to zakončuje ebonitový náústek s čepem na 9mm filtr.

(rozborka dýmky na jednotlivé části)

Řemeslné zpracování je opravdu precizní, je to zkrátka něco úplně jiného než zaběhnutá klasika. Ten systém v podstatě funguje jako calabash, takže veškerá případná vlhkost jde dolů a kouř je velice suchý. A díky dlouhé cestě kouře skrz celou dýmku je to také neuvěřitelně chladné pokouření. Takhle chladný kouř, to jsem dosud znal snad jen ze čtenářské hliněnky a z Conusu od Georgiho Todorova. Jistě, občas se zadaří i z jiných dýmek, ale přiznám se, že většinou kouřím příliš rychle a tudíž ne tak chladně. Proto jsem moc rád za takovéto inovativní dýmky, které jsou přímo vymyšleny s cílem aby z nich šel maximálně chladný a suchý kouř.

Kuřácké vlastnosti, jak jsem již výše zmiňoval, jsou vskutku výborné. Dýmka se dá postavit na stůl a stojí relativně stabilně (tedy pokud někdo příliš nehýbe stolem). Je třeba dát pozor při dokuřování, aby se kotlík nenapálil u kouřového kanálku, protože za hlavičku ji člověk příliš nedrží, takže se dá rozpálit aniž by si toho všimnul. Ale to si samozřejmě hlídám. Jinak dá se nejen hezky zavěsit v puse, ale perfektně padne i do ruky, zkoušel jsem několik různých úchopů a pokaždé to v ruce sedělo. Po dokouření se vyčistí jako kterákoliv jiná dýmka, s tím že je ještě potřeba papírovým kapesníčkem vytřít trochu té vysrážené vlhkosti ve spodní části. 

Z dlouhých dýmek rád kouřím latakii, takže ve volbě tabáku jsem měl zcela jasno a dal jsem do ní prozatím Dunhill London Mixture. 

Georgi Todorov (Getz Pipes) - The Conus

Mám rád věci, které jsou hezké a chytré, obojí z toho přesně splňuje dýmka s názvem "The Conus", kterou jsem nedávno koupil od Georgiho Todorova. Georgi je pipemaker z Bulharska a měl jsem možnost jej osobně poznat během akce Pipemakers Meeting Kostelec 2011. Je to zábavný chlapík s dobrým smyslem pro humor. Co jsem měl možnost sledovat ho na dílně, byl pilný jako včelička, neustále tam pobíhal od stroje ke stroji, stále si hlídal proporce dýmky, vše muselo být naprosto přesné. Domluva s ním byla snadná, protože pracovně strávil několik let v Čechách, takže česky mluví velmi dobře. Měl s sebou několik dýmek, z nichž některé měly jeho zvláštní systém, kterému říká "Calabash inside system". Ve variantě co má na odkazu je běžná tabáková komora, ale kouřový kanálek je vrtaný na dně a jde do velké chladící komory, kdy krček dýmky je velmi široký a do něj jde zakončení náústku coby velice široký čep. Je to velice nápadité a co jsem na místě viděl, zcela funkční. Ale pak měl ještě jednu variantu tohoto systému, která mě naprosto nadchla - tvar, kterému říká "The Conus". Já si vybral verzi s krásným vlasovým rustikem.

Vypadá to jako takový ne zcela typický poker, ale při bližším prozkoumání zjistíte, že je to skutečně neobvyklá dýmka. Georgi v podstatě zcela předělal klasické pojetí dýmky tak, jak ji běžně známe. Naprosto zrušil krček dýmky a jím vedený kouřový kanálek, je tam pouze akrylový náústek, který se nastrčí do hlavičky. Samotný kouřový kanálek je vedený přímo dnem dolů, do chladící komory. To plastové víčko na spodku pokerové hlavičky se totiž dá sundat a skrývá právě tu chladící komoru. Za povšimnutí stojí okraj, který je vyvložkovaný korkem, aby tam to víčko dobře zapadlo. Calabashový systém na briarové dýmce, pro Georgiho zkrátka nic není nemožné.

A je to naprosto funkční, ta dýmka má skvělý tah a kouř je z ní krásně chladný. Veškerá případná vlhkost jde dolů do chladící komory. Pochopitelně budu muset dát pozor, abych nenapálil na dně ten kouřový kanálek, ale to by myslím nemělo příliš hrozit. Po dokouření stačí projet náústek, kouřový kanálek a tabákovou komoru čističem a pak jen vytřít víčko a chladící komoru papírovým kapesníkem a hotovo.

Tohle pojetí dýmky je svým způsobem minimalistické co se týká spotřeby materiálu, ale je vážně geniální. Klobouk dolů, Georgi u té výroby dýmek opravdu přemýšlí  a myslím že se v budoucnu mezi jeho tvorbou najde ještě spousta zajímavých kousků, kterými nás mile překvapí.

Volba tabáku padla na Hal O' The Wynd od Rattray's a musím říct, že z této dýmky hoří velice chladně, způsobně a dlouho. Nebýt starosti o případné napálení kouřového kanálku při dokuřování (což by se mohlo, ale nemuselo stát), nejradši bych si ji nechal jako soutěžní dýmku...

Dunhill Shell Briar 61032

Estate dýmky, tedy dýmky z druhé ruky, jsem doposud kupoval takřka výhradně nekouřené, ale v tomto případě jsem udělal výjimku. Jeden prodejce postupně házel na ebay velké množství dýmek ze soukromé sbírky, velmi často šlo o dunhillky a byly jen velmi málo používané, protože jejich majitel měl sbírku tak rozsáhlou, že ty dýmky ani nestíhal kouřit. Velice často se tam objevoval tvar velkého billiardu nebo canadianu šestkové velikosti, tedy té největší. U jedné jsem měl štěstí a cena se vyšplhala jen na necelých 100 Euro, tak jsem plný očekávání čekal až dorazí. Přišla a opravdu byla ve velmi dobrém stavu. Prodejce ji velmi pečlivě vyleštil, já ji celou znovu důkladně vyčistil,  ale říkal jsem si, že se s ní nebudu chlubit dokud ji pořádně nezakouřím a neotestuju že je opravdu v pořádku. Přecejen chlubit se kusem značkové veteše, to by bylo nanejvýš trapné. Ale mám ji už téměř půl roku a zdá se čas dozrál a dýmka je opravdu v pohodě, takže zde je:

Je to dýmka z roku 1981, pískované provedení Shell Briar. Takhle na přímém slunečním světle dost prosvítá červenohnědé moření, jinak je poměrně tmavá, téměř černá. Rozměry jsou úctyhodné - 17cm na délku a na výšku bezmála 6cm. Váhu si bohužel nepamatuju a ani jsem ji nevážil, ale na tak velký kus dřeva se mi zdá poměrně lehká. Na spodní straně krčku a hlavičky je rovná ploška, na které je vyraženo značení a díky které dýmka naprosto stabilně stojí. Náústek je ebonitový, bez filtru a byl od prodejce perfektně vyleštěný a co by to bylo za Dunhillku, kdyby na ní chyběla typická bílá tečka. Onen sběratel musel být na své dýmky velmi opatrný, protože zde nebyla ani stopa toho, že by byl náústek jakkoliv okousaný. To se o mně bohužel říci nedá, rád držím dýmky v zubech a všechny mé dýmky mají na náústku zvláště zespodu typický rukopis mého chrupu, tím se dají snadno odlišit. 

Je to vážně obrovský kotel, většinou si ji beru do hospody když dávají nějaké sportovní přenosy, to si ani nemusím brát s sebou další dýmku. Je spíše na kouření z ruky, protože při té velikosti a délce to už je pořádný tlak na čelist. Tedy ne že bych ji chvíli neudržel mezi zuby, ale pohodlné to zrovna není. Kuřácké vlastnosti má dobré, někdy mám dojem že se poněkud rozpaluje, ale to bude spíše zvoleným tabákem, což byl prozatím Mac Baren Darktwist. Jediná věc co mi na téhle dýmce vadí (nebo spíše vadila), je to, že předchozí majitel z ní patrně vykouřil několik kotlíků tabáku Condor nebo nějakého podobného mýdláku. Pokud znáte Condor, pak víte o čem mluvím, pokud ne, pak vězte že to je tabák co se do dýmky dovede pořádně zažrat a jen tak se nepustí. Kouřit Condora z takto velkého kotle se mi opravdu nechtělo, takže z toho zkouším prozatím Darktwist a až mi  zanedlouho dojde ta druhá stogramová plechovka, pak možná zkusím něco jiného. Po Condoru stále trochu voní, ale čím dál méně, snad ji jednou pustí ze svých mýdlových pařátů...

Na obrázku výše uvádím pro zajímavost velikostní srovnání s její menší sestřičkou velikosti čtyři. Možná si jednou pořídím ještě stejný tvar v pětkové velikosti, že bych měl tři schůdky pěkně v řadě za sebou...

Ashton - Pebble Grain XXX Lumberman

Když jsem před několika dny mluvil s Bobem Gregorym, ředitelem tabákové fabriky Samuel Gawith, ptal jsem se jej (mimo jiné) jaké dýmky má nejraději. Odpověděl že má hodně rád dýmky Northern Briars a Ashton. U Ashtona tedy s tím, že je měl rád ještě když je vyráběl Bill Ashton Taylor. Že prý ty dýmky co nyní vyrábí Jimmy Craig nejsou to samé (Jimmy převzal výrobu dýmek Ashton poté, co Bill Taylor zemřel, budou to již téměř dva roky). S původní Ashtonkou jsem bohužel neměl tu čest, ale shodou okolností jsem si nedávno pořídil tuhle od Craiga:

Kamarád z dýmky.net Bob Šulman zařizoval objednávku několika dýmek od Craiga (patří mu za to velké poděkování!), tak jsem se velice rád přidal. Byly tam dvě dlouhé dýmky, jedna byla canadian, druhá lumberman. Bob si vybral canadian, já zase tohoto lumbermana. Canadian je sice moc pěkný tvar, ale lumberman v tomto provedení se mi líbí ještě o trochu víc. Tyhle tvary z rodiny canadianů se dost pletou mezi sebou, ale obvykle se to rozlišuje tak, že canadian má dlouhý oválný krček s normálním náústkem a lumberman je to samé, jen se odlišuje sedlovým náústkem.

Na délku má tahle dýmka 16cm, výška hlavičky je 5cm. Velikost kotle zhruba na úrovni dunhillovské pětky. Náústek je ebonitový, bez filtru (do takto útlé dýmky by ani nebylo možné udělat 9mm filtr). Na vrchu náústku je značka typická pro Ashton - briarové kolečko zasazené ve stříbře. Povrchová úprava je Pebble Grain, což je pískování ve tmavé barvě. Moření pod černou barvou je červeno-hnědé, více dočervena než dělá Dunhill u svého Shell Briaru, ale dost možná to časem zajde do hnědé, přecejen ta dýmka je nová, vyrobená zhruba před měsícem. Povrch je také velice lesklý, nevím zda na to Craig používá lak nebo šelak, ale vypadá to dobře.

Zespoda je dlouhá hladká ploška, na které je značení výrobce a díky ní také dýmka nepotřebuje žádný stojánek, postojí sama a naprosto stabilně. Je poměrně lehká, ale při téhle délce to už samozřejmě nějaký tlak na čelist klade, ovšem na chvíli se v zubech udržet dá. Kouř je z ní díky té délce velice chladný. Stěny nemá příliš silné a při rychlém a neopatrném kouření se dá snadno rozpálit, jako by si sama říkala o to, abych zvolnil, že přece nikam nespěcháme...

Poprvé jsem do ní nacpal tabák Dunhill Deluxe Navy Rolls, ten jsem z ní kouřil již několikrát a myslím že se k ní vcelku hodí.

Trever Talbert - Ligne Bretagne lovat

Nerad bych psal o dýmkách, ze kterých jsem ještě nekouřil, takže než začnu psát o nových přírůstcích do mé sbírky, které jsem si teď pořídil na Klání zemí Koruny české v Kostelci nad Černými lesy, mám tu ještě kousky, které sice vlastním relativně krátkou dobu, ale rázem se zařadily do okruhu mých oblíbených dýmek. Jednou z nich je další Ligne Bretagne od Trevera Talberta.

Říkal jsem si sice, že tři by mi už mohli i stačit, ale tahle mě zaujala svou velikostí, která je na řadu Ligne Bretagne nezvyklá. Dýmka je dlouhá 12,5 cm a hlavička je vysoká necelých 5 cm, to už je velikost běžné dýmky. Dále se mi samozřejmě na první pohled zalíbilo to pískování. Pískované dýmky mám vůbec v poslední době ve velké oblibě. Dýmky od Talberta mi obvykle dorazily zhruba do týdne od objednávky, tentokrát to trvalo téměř měsíc, ale to je vinou české pošty. Netrpělivě jsem ji očekával, až jsem se nakonec dočkal.

Tvar by se zřejmě dal označit za lovat, byť to není nijak zvlášť dlouhá dýmka. Na billiard má myslím příliš dlouhý krček. Kdoví, možná je to něco mezi, ale to není podstatné. Podstatné je, že má stejné vlastnosti jako ostatní Ligne Bretagne, které jsem si pořídil - staré a lehoučké dřevo, bezfiltrové provedení precizní povrchová úprava, výborné kuřácké vlastnosti. Ten tvar působí velice klasickým dojmem, připadá mi takový velice "old-school".

Vybral jsem do ní "pro změnu" tabák Dunhill Royal Yacht, je to zkrátka můj momentálně nejoblíbenější, kouřím jej takřka denně, takže si na něj snažím vyhradit větší počet dýmek. Občas se mi také stane, že se nedovedu rozhodnout jaký tabák do nové dýmky dám, tak do ní jednoduše nacpu Royal Yacht a on už v ní většinou zůstane. Svého času jsem to takhle dělával s tabákem Hal 'O The Wynd od Rattray's, ale na ten již mám myslím dostatek dýmek a také jej už nekouřím tak často...