sobota 30. října 2010

Přemysl Omrt - freehand

Trochu předběhnu některé v pořadí mnohem starší dýmky a dám sem jednu úplně novou, kterou jsem pořídil 23.10.2010 na Třebíčském kouření, které se konalo v prostorách pivovaru v Dalešicích.

Předem musím říct že můj pohled na dýmky Přemka Omrta doznal jistého vývoje. Zpočátku jsem z některých byl udiven až zděšen, některé vypadaly jako takový naleštěný hobby blok, u jiných jsem nechápal jak by se z toho vůbec dalo kouřit. V roce 2006 kdy se konalo v Mariánských lázních mistrovství světa v pomalém kouření dýmky tam měl Přemek výstavu svých dýmek a různých skulptur, on je povoláním umělecký kovář. Vzpomínám si na historku jak kdosi na nějaké dýmkařské akci zíral na ty jeho dýmky, nevěřícně kroutil hlavou a pronesl „To vypadá...no jako by ty dýmky snad dělal nějaký kovář“. Načež se za ním objevil podsaditý prošedivělý chlapík s mohutným plnovousem a obrovskou dýmku v puse a říká „No ale já jsem kovář!“


Na té výstavě v Mariánských lázních tam byl skutečně takový průřez jeho tvorbou, hádám že tam muselo být několik stovek dýmek. Byly tam ty různé kokosáky, tykve, obrovské freehandy, Přemkova varianta Zeppelinu v mnoha provedeních a velikostech. Dýmek které by se mi z toho líbily natolik že bych z nich rád kouřil bylo tak řekněme 10%. Nicméně postupem času jsem začal vnímat to, že Přemek má svůj vlastní styl, který je velice konzistetní a nenapodobitelný. Na jeho dýmkách je vidět jak tvůrčí invence, tak i řemeslná zručnost. Málokdo se pouští do různých aplikací z jiného dřeva než briaru (a dost často jsou to drahá tropická dřeva), z bambusu a podobně. Nenechává se nijak zvlášť ovlivnit a zkrátka si razí svůj směr, za to si rozhodně zaslouží můj respekt.


Už nějakou dobu jsem si říkal že bych rád měl ve své sbírce alespoň jednu omrtovku, na těch akcích se obvykle objeví jedna až dvě, které jsou natolik „civilní“, že by se to dalo. Vždycky mi takovou dýmku někdo vyfouknul před nosem, ale tentokrát se mi to povedlo a konečně ji mám! Vypadá to jako taková variace na tvar „elephant foot“, ale přesto trochu jinak. Na briarovou hlavičku navazuje krček z nějakého drahého tropického dřeva, jehož název mi Přemek říkal a já jsem ho obratem zapomněl. Krček zakončuje akrylový kroužek s takovou vnitřní vložkou, která možná bude z teflonu. Náústek je z jednoho kusu ebonitu s otvorem na 9mm filtr, čep z toho vykukuje, dá se říct že to nasazení je takový „spigot“ ve stylu plast na plast. Kotel je řekněme střední velikosti, dýmka je to poměrně lehká, dobře se drží mezi zuby a díky svému tvaru padne do ruky jako by tam patřila odjakživa.


Dýmka má ted za sebou nějakých pět kouření a musím říct že zcela v pohodě a bez problému. S výběrem tabáku jsem příliš neváhal a nechal jsem si ji na Dunhill Royal Yacht.

Závěrem přidám odkaz na fotky z 15. Třebíčského kouření v Dalešicích

1 komentář:

  1. Tak to je skvělé. :) Miluju dýmky a i když je aktivně nekouřím, tak rád čichám jejich vůni. V dýmkařství jsem párkrát byl a vždycky mě to moc bavilo. Hlavně jsou to hrozní pohodáři. U nás mám souseda, který má záměčnictví a ten je sbírá. Tak občas jen tak zajdu na pivko nebo na kafe, on si přitom bafá... No prostě pohodička. :)

    OdpovědětVymazat