středa 28. února 2018

Petr Pipes - Lumberman

Další krásná dýmka od Petra Libory, kterou jsem si opět pořídil tak trochu neplánovaně. Před časem jsem něco podobného u Petra viděl, nejsem si jistý zda to byl Lumberman nebo Canadian, ale ta dýmka byla v hladkém provedení a já si tehdy říkal že něco takového by se mi líbilo v písku. Také jsem si ji u Petra objednal, ale pak jsem u něj viděl ten úžasný bulldog a objednávku jsem změnil. Uběhla nějaká doba a nedávno Petr vyrobil tuhle parádní dýmku a nebylo to moc dlouhé rozhodování - v tomhle mám mimořádně vyvinutou slabou vůli.


Je to velice zajímavé pojetí tvaru Lumberman, krček je zde (kromě toho že je samozřejmě placatý) velice široký, mám dojem že něco takového jsem viděl u starších italských dýmek - určitě u Lorenzo nebo u některých Savinelli Artisan. Pokud jde o rozměry, tak na výšku má 4,7cm a na délku téměř 17cm, je opravdu velmi dlouhá. Váží přitom pouhých 41g takže je to vlastně dost lehká dýmka, ale při téhle délce už to je trochu páka na čelist. Co jsem porovnával těch svých několik delších dýmek, ta maximální délka se tam pohybuje někde mezi 15-16cm a mám dojem že tahle hranice se zřejmě příliš často nepřekonává právě z důvodu vyvážení. Docela to zde kompenzuje širší náústek, takže na skus je to poměrně příjemné a chvíli se ta dýmka samozřejmě udržet v zubech dá, ale jako mnoho jiných dýmek je spíše na kouření z ruky. Taky myslím že pokud na to byl takhle dlouhý kus krásného briaru tak by byla škoda to o centimetr zkracovat jen kvůli tomu aby se dodržely nějaké (možná) ustálené míry. Tady je schválně porovnání tvaru lumberman od Petra a od Ashtona,  je to rozdíl jednoho centimetru na délce.


Kromě délky na téhle dýmce jednoznačně zaujme povrchová úprava - velmi hluboké pískování, je zde jasně vidět kresba dřeva a zdá se tohle byl kousek hustého briaru. Opravdu velmi povedené. Náústek je ebonitový, sice bych jinak dal přednost akrylu, ale při téhle délce ebonit asi dává smysl, je prostě měkčí na skus. Tady je ještě detail hlavičky, fotka nic moc, ale je tu dobře vidět jak je krček dýmky netradičně široký.


Kouří se z ní výborně, jen jsem se musí dávat pozor na to že delší dýmky obvykle mají silnější tah a dají se snadněji rozpálit (alespoň já mám takovou zkušenost se všemi svými delšími dýmkami), chce to při tom kouření trochu zvolnit a nespěchat. Jde z ní velice suchý a chladný kouř, tak to má být. Pokud jde o výběr tabáku, tak se pořád vezu na vlně "nemám dost dýmek na latakii", takže jsem do ní zatím nacpal směs Zulu od HU Tobacco, ale je možné že do ní posléze dám nějakou latakii od Dunhilla nebo co budu mít zrovna otevřeného.

Závěrem ještě přidám odkaz na Petrův blog, kde je několik dalších snímků téhle dýmky:

http://petrpipes.blogspot.cz/2018/01/lumberman-sand.html

neděle 7. ledna 2018

Pipe de Wind - klubová dýmka 2016

V prosinci mě při objednávání klubové dýmky za rok 2017 napadlo, že jsem ještě vlastně stále nezačal kouřit z té předchozí a tak jsem to musel napravit. Je to dýmka značky Pipe de Wind, kterou pro pipE-club Dýmka.net vyrobil Petr Pohludka. Jeho výběr coby výrobce klubové dýmky mě potěšil, protože je to český pipemaker od kterého jsem dosud ještě žádnou dýmku neměl. Nemůžu říct že bych Petrovu tvorbu nějak zvlášť sledoval, ale věděl jsem že již vyrábí dýmky několik let a dělá docela zajímavé freehandy za rozumné ceny - a tahle klubovka rozhodně nezklamala.


V nabídce byla hladká nebo rustikovaná verze, pro mě to byla jasná volba. Je to velmi povedený rustik, chtělo by se mi říct "vlasový", ale na to je příliš hluboký. Nevědět od koho ta dýmka je, asi bych na první pohled hádal že ji dělal Karel Krška, ten také dělá podobně masivní tvary s duralovými aplikacemi, ale je fakt že ty jeho vypadají trochu jinak a to zakončení s barevným akrylem jsem u něj také neviděl. Myslím že zejména v mých dýmkařských začátcích bych z takovéhle dýmky byl naprosto nadšený, to jsem pár let byl toho názoru že čím je dýmka větší a čím více je na ní dřeva, tím je lepší. To jsem samozřejmě po letech zkušeností přehodnotil a dávám poslední dobou přednost  spíše menším, lehkým a subtilním dýmkám, ale jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo. 


Na délku má něco lehce přes 14cm, na výšku zhruba 5cm (a na šírku má vlastně nahoře zhruba to samé). Váží 70g, což je s ohledem na velikost celkem normální váha, v ruce mi připadá poměrně lehká. V zubech se chvíli udržet dá, ale je to zcela jasně dýmka do ruky a v té se drží výborně, ten rustik je na dotek velice příjemný. Vybral jsem si bezfiltrové provedení s akrylovým náústkem. 


Tady ještě přidám detail hlavičky - ten rustik mi k tomu tvaru přesně sedí a hladký vršek to pěkně doplňuje. A jak vidíte, tohle jsou pořádně silné stěny, ty mají takový dobrý centimetr a půl. Ale k tomu tvaru se to zkrátka hodí. Pokud jde o výběr tabáku, pokračuju v trendu že nemám dostatek dýmek na latakii. Momentálně z ní kouřím Dunhill London Mixture, ale půjde do ní v podstatě jakákoliv latakiová směs co zrovna budu mít otevřenou. Kouří se z ní výborně, ani nevím proč jsem ji měl skoro rok odloženou. Nezbývá než závěrem popřát Petru Pohludkovi hodně zdaru v jeho výrobě dýmek!

čtvrtek 28. prosince 2017

Moje kuřárna

Říkal jsem si že bych mohl napsat o své kuřárně, kterou mám na zimní zahradě. Tedy označení "zahrada" tu v mém případě moc nesedí, protože tam skutečně žádné rostliny nepěstuju, ono by to  kvůli velkým teplotním rozdílům ani moc nešlo. Ale pěstuju tam jiné činnosti jako četbu, popíjení různých nápojů a samozřejmě kouření dýmek a doutníků. 


Původně to byl klasický balkon, ale před několika lety jsme to nechali takhle předělat. Tenhle prostor jsem si takto vybavil už před lety, což se ukázalo jako velmi prozíravé, ale vlastně jsem se tu pořádně zabydlel až poté co letos začal platit protikuřácký zákon, resp. až na podzim když už se mi nechtělo kouřit dýmku v té zimě venku na zahradě. Vybavení je jednoduché, ono se toho ostatně do prostoru 3x1,5m moc nevejde - takže mám tu dvě pohodlná Ikea křesla, stoleček na kterém taky mimo jiné dělám fotky dýmek co dávám sem na blog. Pak tu mám poličku co se přidělala na někdejší balkonový parapet, mám tu osvětlení abych si mohl i večer číst. Mám tu jednu elektrickou zásuvku abych si mohl v zimě zapnout topení - na to jsem tu měl horkovzdušný ventilátor co je vidět na fotce výše, ovšem teď jsem pod stromečkem našel nový, trochu modernější.


Tady jsem se pokusil to stihnout na samospoušť abych byl na snímku jak tam sedím a zapaluju si dýmku. Posezení je to vcelku příjemné, s výhledem na zahradu a v dáli z jedné strany na Zbraslav, z druhé na Modřany, a když se zapne topení tak i v zimě je tu snesitelně.


Tady mám takové obvyklé rozložení všech propriet na stolku - oblíbený skládací stojánek na dýmku, ta kovová věc vzadu je stojánek na doutníky. A samozřejmě tu mám několik dusátek, pro všechny příležitosti. Keramické dusátko, kovové od Petersona se Sherlockem Holmesem a pak tradiční CPT a dřevěné soutěžní dusátko. A nezbytný popelník, samozřejmě. V poličce tam mám položenou dlouhou keramickou dýmku, nejsem sice moc velký fanda keramiky, ale jednou za čas si z ní také zakouřím.

V hospodě si můžu zakouřit tak nanejvýš z elektronické dýmky, takže tam nechodím zdaleka tak často jako dříve a více času trávím zde. Není to moc společenské, ale mám tu klid a přečtu toho teď o dost víc než dříve, možná si na příští rok zas o něco zvednu počet knížek v Reading Challenge na Goodreads

úterý 26. prosince 2017

Petr Pipes - Bulldog Rustic

Tuhle dýmku jsem si od Petra Libory pořídil teprve před týdnem a celkem neplánovaně. Petr dost často přinese ukázat dýmky které zrovna vyrobil pro někoho na zakázku, ale tuhle kupodivu dělal jenom tak a když jsem ji viděl a ucítil v ruce ten úžasný rustik, řekl jsem si že tuhle dýmku prostě musím mít. Přeskakuju tím pořadí dýmek co mám déle a ještě jsem o nich nepsal, přeskakuju tím i těch pár nekouřených dýmek z nichž jsem si původně chtěl udělat svou letošní vánoční dýmku, ale tahle dýmka si to prostě zaslouží. 


To už je taková moje osobní tradice za posledních možná deset let, že jsem si vždycky pořídil nějakou novou dýmku a tu jsem si o vánocích v poledne prvně zapálil u nás v hospodě. Tuhle tradici mi bohužel překazil letošní protikuřácký zákon, takže jsem si z ní zakouřil až doma na zimní zahradě, co se dá dělat. Ale ani tím jsem si nenechal zkazit náladu, z toho rustiku jsem prostě nadšený, je hrubý, hluboký, ale zároveň velice precizní. Takovouhle ruční práci tedy dovedu ocenit, klobouk dolů!


Převezmu přesné míry od výrobce, takže na délku má 13,4 cm, na výšku na výšku má 4,5 cm, váží příjemných 42g, na posezení u knížky nebo na práci s dýmkou v puse celkem ideální. Úplně malá dýmka to není, průměr tabákové komory je nahoře 2,1 cm a vejde se tam toho docela dost, řekl bych že je to taková poctivá střední velikost. Provedení je bezfiltrové a náústek je tak vyleštěný že bych býval hádal že je z akrylu, ale je vyrobený z ebonitu. 


Zde je ještě jeden detail hlavičky, dole má rovnou plochu takže se dá pohodlně položit na stůl. Tedy ne že bych ji při kouření moc odkládal, kouří se z ní skvěle a držet ji v ruce je vážně zážitek. 


Ještě přidám jedno svoje selfie s touhle dýmkou. Opravdu velká spokojenost! Volba tabáku byla zcela jasná, stále se nemůžu zbavit pocitu že nemám dostatek dýmek na latakii a k téhle dýmce se myslím výborně hodí, takže jsem do ní nacpal směs Zulu od HU Tobacco

Na závěr ještě přidám odkaz na stránku z Petrova blogu s několika fotkami téhle dýmky protože to samozřejmě nafotil mnohem lépe než já:


neděle 5. listopadu 2017

JanPipes - Dublin Giraffe

Tuhle krásnou dýmku z dílny Honzy Kloučka jsem koncem září objevil v Etrafice v Blanické. Je to takové poměrně netradiční zpracování jinak poměrně klasického tvaru, navíc s krásnou straight grain kresbou, prostě radost pohledět.


Na délku má 15cm, na výšku něco lehce přes 5cm, má poměrně silné stěny a tabáková komora je takové příjemné střední velikosti. Váží 74g což je celkem pochopitelné, je to pěkně velký kousek briaru, v ruce se úplně neztratí. Většina váhy je zde na té velké hlavičce, ale to je šikovně vyváženo krčkem co se rozšiřuje směrem k náústku a samozřejmě i zahnutím. Není to dýmka kterou by člověk dlouhé minuty držel mezi zuby, ale dá se bez problému udržet. Do ruky samozřejmě zapadne naprosto perfektně. Dýmka je ozdobena moc hezkým kroužkem ze žirafí kosti, v tomhle směru je to v mé sbírce prvotina, líbí se mi. Náústek je z cumberlandu, barevně to k tomu ladí. Provedení je bezfiltrové.


Dříve bych si tuhle dýmku zřejmě nechal na virginii nebo VaPer, měl jsem donedávna takové pravidlo že na latakiové směsi jsem si nechával spíše tmavé dýmky, obvykle rustikované nebo pískované. Ale každé pravidlo se jednou poruší a nějak jsem dospěl k přesvědčení že mám vlastně docela málo dýmek na latakii, takže takhle to dopadlo - pokud se nepletu, je to moje první světlá hladká dýmka na latakii. Aktuálně z ní houřím Zulu od HU Tobacco, docela příjemná směs, kromě latakie je tam orientál, burley a perique. S touhle dýmkou jsem moc spokojený, stejně jako s tou spoustou dalších dýmek co už od Honzy Kloučka mám. 

neděle 29. října 2017

Petr Pipes - Bulldog

Další krásná dýmka od Petra Libory - mám ji už tedy přes čtvrt roku, ale většinou píšu o svých dýmkách až když je mám dostatečně vyzkoušené. Vlastně jsem se na jaře s Petrem původně domlouval na úplně jiné dýmce (canadian pokud si dobře vzpomínám), ale pak jsem viděl buď na srazu nebo na Petrově blogu tenhle bulldog a byla to láska na první pohled. Takže objednávku jsem změnil a překvapivě už další týden jsem tu dýmku měl hotovou! 


Je to taková středně velká dýmka, na délku má 14cm, na výšku 4,5cm, váží příjemných 40g. V zubech se dá udržet naprosto pohodlně, skoro o ní nevím. Namořená je na takový středně hnědý odstín, kresba je přesto hezky vidět. Náústek je akrylový, provedení bezfiltrové, dýmka je ozdobena stříbrným kroužkem.



Příjde mi to jako naprosto klasický tvar jaký se jistě dělal před více než sto lety a přitom stále vypadá skvěle a mezi dýmkaři je poměrně oblíbený. Pro mě je tahle dýmka také důležitá tím že je to poslední nová dýmka ze které jsem si ještě mohl svobodně zakouřit v hospodě před tím než vešel v platnost protikuřácký zákon. 


Co dodat, kouří se z ní výborně, nechal jsem si ji na Dunhill Three Year Matured Virginia, což je tabák který jsem si v poslední době velice oblíbil a mám jej téměř stejně rád jako Royal Yacht. Na závěr ještě přidám odkaz na Petrův blog:

http://petrpipes.blogspot.cz/2017/05/bulldog.html

čtvrtek 31. srpna 2017

Zapalovač Corona Laurel

Není to sice moc dlouho co jsem si pořídil dýmkový zapalovač Peterson coby náhradu za můj ztracený Old Boy, ale říkal jsem si že mi stejně chybí ta příjemně těžká váha tohoto zapalovače. Nicméně tentokrát jsem se ubíral trochu jiným směrem a nekoupil jsem klasický Old Boy, ale něco trochu jiného - Corona Laurel.


Chtěl jsem zkrátka zase mít zapalovač v kombinaci černé a stříbrné. Pravda je že konkrétně tohle provedení má jisté nevýhody - je to lesklé, takže jsou na tom trochu vidět otisky prstů, blbě se to fotí a ten povrch se taky dá docela snadno poškrábat pokud si třeba dáte zapalovač do stejné kapsy s dusátkem, to mě jaksi nenapadlo. Co se dá dělat, z Laurela bude za pár let asi pěkně drsný a zjizvený kousek.


Velikostně se v zásadě od Old Boye nijak zvlášť neliší, jen je tu navíc odklápěcí vršek, který spolehlivě zakryje a chrání škrtací mechanismus a trysku. A je o pár gramů těžší, váha je tu cca 88g oproti 81g která měl můj Old Boy. Spodek je v podstatě identický, je tu menší šroub na regulaci plynu, větší šroub který zakrývá plnící ventil a pak je tu typické dusátko s trnem. Samozřejmě není to tak že byste jenom dusali takovýmhle "hřebíkem", u Corony drží dusátko přímo na zapalovači, jednoduše se povytáhne, napoprvé se trochu zasekne na vyříznuté drážce a pak s ním stačí pootočit o 180 stupňů a drážka zde zafunguje jako pojistka a pevně dusátko udrží. 


Zajímavá je výměna kamínku - nad škrtátkem je takový malý šuplíček který se úplně jednoduše otevře a do něj se vsune kamínek. Zatím jsem jej měnit nepotřeboval, ale předpokládám že to nebude nic moc složitého, nanejvýš tam bude  uvnitř nějaká pružinka co tlačí na kamínek.


Tady je jedno srovnání s Petersonským zapalovačem, je to vcelku podobná velikost. 


A jedna ohnivá fotka na závěr. Na tenhle zapalovač jsem si zvykl velice rychle a snadno, je příjemný do ruky a funguje naprosto přesně a precizně, šlape jak japonské hodinky. Skoro bych řekl že Laurel v sobě spojuje to nejlepší ze světů Old Boy a Zippo. To otvírání je vážně velmi příjemné, je tam nějaká tuhá pružina a nic se u toho neviklá. Škrtání naprosto bez problému. Mám jej asi tak měsíc a jsem s ním spokojený, myslím že je to zapalovač co vydrží dlouhá léta a je spíš pravděpodobnější že jej člověk ztratí než že by se na něm něco pokazilo... 

Taky jsem přemýšlel proč bylo zvoleno jméno Laurel. Napadl mě komik Stan Laurel, který si v jedné scénce zapaloval dýmku tak že si škrtnul palcem a měl oheň.. Nebo to také v angličtině znamená vavřín. To by také dávalo smysl, pokud to výrobce bere jako svůj nejlepší zapalovač - rozhodně patří k těm nejdražším. Jen doufejme že po tomhle neusnou na vavřínech...