Nevill handmade - facelift

Tahle dýmka není nová, už to bude nějaký ten pátek co jsem ji vyráběl na workshopu u Honzy Kloučka v Kostelci nad Černými lesy. Také jsem o ní již psal (odkaz zde). Nebyla to zas tak špatná dýmka, ale zkrátka před dvěma týdny mě popadla chuť zase nějakou dýmku rustikovat a tahle neměla až tak úplně skvělou kresbu, tak se mi k tomuto účelu zdála vhodná. A takto vypadá výsledek:

Udělal jsem na ní opět velice jemný rustik modelářskou frézkou Proxxon, stejný jsem použil na buldoček od BPK. Opět to byla taková ta moje "metoda tetovací jehlou", kdy jsem frézkou oťukával dýmku. U téhle dýmky tu ovšem byl rozdíl, dřevo bylo mnohem tvrdší, takže jsem nemusel být tak opatrný a nemusel jsem se bát trochu přitlačit. Bylo to pracné, ale musím říct že mě to poměrně bavilo.

Za výslednou podobu musím poděkovat Honzovi Kloučkovi, který mi na ní udělal šelakovou povrchovou úpravu. S výsledkem jsem velice spokojený, vypadá to tak trochu jako jemné pískování, místy trochu prosvítá původní kresba dřeva. Do ruky je ten povrch také velice příjemný. Tu dýmku jsem předtím bohužel nevážil, ale je možné že rustikování jí nějaký ten gram ubralo, teď má necelých 37g. Třeba si zase někdy vyberu další dýmku na rustikování, uvidíme...

Kam s nimi?

Pro nadpis dnešního příspěvku jsem si vypůjčil název fejetonu "Kam s ním?" od Jana Nerudy. Ne, nebude to návod jak se zbavit starého slamníku, to je dnes maličkost - stačí odvézt do sběrného dvora. Mnohému dýmkaři se zkrátka přihodí, že se mu jeho sbírka dýmek pomalu ale jistě rozrůstá, až už to dojde tak daleko, že ty dýmky už není kam dát, není na ně místo a zkrátka hledá se další způsob jak je uskladnit. 

Já začal tím, že jsem měl v knihovničce na výše uvedené fotce dva stojánky na sedm dýmek. Ale dýmek  přibývalo, takže jsem postupně pořizoval další stojánky a odebíral knížky z dalších fochů, vlastně jsem to celé převrtával abych tam přidal o jeden navíc. K tomu hornímu jsem tenkrát sehnal tři pěkné stojánky od Pavla Hápa a říkal jsem si že to snad bude na chvíli stačit. Ale nestačilo, pochopitelně...

S tím skladováním dýmek je to různé, někdo je má v poličce, ve skříňce, na stojánku, ale většinou jsou uloženy tak, aby na ně bylo vidět. Mít je zavřené někde v šupleti, to by mě zkrátka netěšilo, rád se na ně dívám. A také mě moc baví reakce když ke mně někdo přijde do pracovny a pohled na tuhle dýmkovou skříň dotyčnému doslova vyrazí dech, zkrátka v množství je síla. Dýmky jsou krásné a velice dekorativní předměty, byla by věčná škoda je nevystavit. 

Dost jsem uvažoval o celé dýmkové skříni (a nejspíš na ni časem také dojde), ale zatím jsem si vymyslel jedno docela pěkné řešení. Uprostřed obývací stěny mám prosklenou (a dokonce osvětlenou) skříňku s různými starými hrnečky, skleničkami, těžítky atd. ještě pro prarodičích. Říkal jsem si že vlastně nic z toho nepotřebuju, tak jsem část přemístil a uvolnil si jedno oddělení na dýmky. Stojánky mám z Etrafiky (dostal jsem je od rodičů k narozeninám), jsou to dřevěné stojánky s drátěnou konstrukcí a vyrábí je Pavel Hodula. Skvěle se mi tam vešly, mám tam šest stojánků pro pět dýmek, takže jsem tam udělal hezký domov třiceti dalším dýmkám. Je dost možné, že časem ještě přemístím to sklo a porcelán v horním oddělení, pak je tu ještě další níže. A pokud se mi i to povede zaplnit, pak opět dojde na záludnou otázku "kam s nimi?"

Falcon

Dýmka Falcon mi ve sbírce dlouho chyběla a nad jejím nákupem jsem také několik let váhal, ale řekl jsem si proč to nezkusit když u Jamese Barbera měli zrovna výroční balení s jednou náhradní hlavičkou navíc. Na úvod si řekněme že Falcon není běžná dýmka, to je myslím na první pohled vidět. Je to kovová dýmka (přesněji řečeno je vyrobena z hliníku), má výměnné hlavičky a dodnes mi přijde velice svérázná.

O dýmkách Falcon a jejich historii je velice pěkný článek na Etrafice (kde se Falcon a náhradní hlavičky také dají objednat), jinak tyto dýmky mají různá provedení. Já si pořídil klasické provedení Falcona ve tvaru straight, tedy rovnou. Dále je možné si pořídit verzi curved (mírně zahnutou) a bent. Falcon dále vyrábí typ Falcon International, který má také výměnné hlavičky a je na 6mm filtr. Falcon má pod svou značkou dokonce i briarové dýmky Falcon Coolway, s těmi jsem ovšem neměl tu čest. Za zmínku také stojí různé druhy náústků počínaje standardním (ten mám např. já), dále jsou tu multipurpose a dental. Liší se od standardního tím že mají na skusu drážky co mají zabránit tomu aby dýmka vyklouzla ze sevření mezi zuby. Dentální náústek je určen zejména pro lidi se zubní protézou, prý se to lépe drží. Náhradních hlaviček je na výběr velké množství různých tvarů a provedení, vyrábí se také hlavičky s vložkou z mořské pěny a někde jsem viděl i náhradní hlavičky které byly z mořské pěny celé. Dá se říct že dýmka Falcon je  v podstatě taková skládačka kdy si člověk může sestavit přesně to, co mu nejvíc vyhovuje. 

Na snímku výše je Falcon s odšroubovanou hlavičkou. Kolem kroužku který po zašroubování hlavičky jakoby nahrazuje dno je omotaná speciální věcička která se jmenuje Falcon Dry Ring. Je to v podstatě kolečko z dýmkového čističe které zde slouží k tomu, aby během kouření pochytalo kondenzát. Právě díky tomuto a kovové konstrukci je kouř velice chladný a suchý. Po dokouření se jen očistí hlavička, vyklepne se špinavý kroužek, dýmka se protáhne čističem a hotovo, velice praktické a rychlé. A pak už jen stačí nasadit nový Dry Ring, našroubovat jinou hlavičku a může se pokračovat v dalším kouření. 

Zde je ještě jedna fotka s druhou hlavičkou kterou mám. Je o něco menší a rustikovaná, zejména s touhle hlavičkou je to opravdu lehoučká dýmka. Ta samotná "lžíce" má něco kolem 16g a s menší hlavičkou má 32g, což není vůbec špatné. S tou větší se už dostáváme na 39g, ale to by dýmka celá z briaru se stejně velkou hlavičkou měla také, spíš by byla těžší. Jinak na délku má 14,5 cm, výška je různá podle hlaviček. Náústek je z akrylu. 

Na závěr ještě jeden snímek spodku dýmky. Co dodat? Zatím jsem z obou hlaviček kouřil virginiové tabáky aby se mi ty chutě moc netloukly, uvažuju o tom že bych si k tomu možná pořídil ještě meršánovou hlavičku. Kuřácké vlastnosti má Falcon překvapivě dobré, lepší než jsem čekal. Je to zkrátka něco jiného, osobně stále dávám přednost klasickým dýmkám z briaru kdy se můžu kochat kresbou dřeva, pískováním nebo rustikem, zatímco Falcon je taková spíše industriální záležitost.

Jinak koncept kovové dýmky nebo dýmky s vyměnitelnou hlavičkou použila i řada jiných výrobců, jedna taková dýmka se dokonce v 60. letech vyráběla v Proseči a jmenovala se "Kapitán" (s tím rozdílem že tělo dýmky nebylo z hliníku, vyrábělo se tenkrát z bakelitu). Narazil jsem také na zajímavý web věnovaný právě těmto dýmkám, vřele doporučuju: http://www.smokingmetal.co.uk/

Dunhill Tanshell

Použité dýmky zpravidla nekupuju, s jednou výjimkou a tou je značka Dunhill. Už před nějakou dobou se mi povedlo vydražit velkou dýmku Shell Briar 61032 a nějak koncem loňského roku jsem měl na ebay ještě jeden úspěšný nákup a tím byla tato dýmka:

Dunhill Tanshell z roku 1969, malá a velice málo kouřená dýmečka, kterou se mi povedlo vydražit za nějakých 85 EUR i s poštovným. Provedení Tanshell, což je pískovaný povrch ve světlé barvě. Náústek je sedlový, z ebonitu a zdobí jej typická dunhillovská bílá tečka. U té si říkám že by možná ještě mohla být ze slonoviny kterou Dunhill někdy v 60. letech minulého století nahradil bílým akrylem. Soudím dle toho že ta tečka není čistě bílá, ale jakoby trochu zažloutlá ve srovnání s novějšími dunhillkami z mé sbírky. Ale těžko říct, já to dost dobře rozeznat nedovedu, uvádím to jen pro zajímavost.

Zde jsem se pod lupou pokusil vyfotit ražení na spodku dýmky, to je ve své úplnosti 576 F/T DUNHILL TANSHELL, MADE IN ENGLAND 9, (1) T. Jednička je tedy v kroužku, ale to je myslím vidět.

Dýmka je to velice malá, na délku má 13cm, hlavička má na výšku 4cm. Je lehoučká jak pírko, váží neuvěřitelných 24g, o tom člověk téměř neví že něco drží mezi zuby. Stěny má velice tenké, ale jak je vidět ze snímků, jde o dobré a husté dřevo, netřeba se strachovat že by se napálila. 

Kuřácké vlastnosti má výborné, té dýmce nemám co vytknout. Je to zkrátka dýmka ze starých dobrých časů, kdy Dunhill ještě vyráběl své dýmky v Anglii a kvalita tenkrát znamenala víc než kvantita. Zatím jsem si ji nechal na anglické virginie, konkrétně John Player's Navy Cut Flake, ale je možné že z ní posléze budu kouřit Royal Yacht, to se ještě uvidí... 

BPK bulldog (facelift by Nevill & JanPipes)

Buldoček od BPK je můj velice oblíbený tvar, mám jich několik a po posledním neúspěchu kdy jsem se sám pokoušel o jeho facelift (který nakonec zachránil Honza Klouček) jsem si říkal že to musím zkusit ještě jednou a tentokrát by se to už mohlo povést. Výsledek si ukažme rovnou a dále popíšu veškeré úpravy.

K finální úpravě viz výše byla dlouhá cesta, která započala tím že jsem ve smíchovském obchoďáku v trafice Valmont objevil buldočka od BPK. Asi trochu podražili, protože ta dýmka už stále něco málo přes šest stovek, ale budiž. Měl takové ty typické nešvary jako příliš silný skus a malý otvor na zakončení náústku, nepěkný hrb vzniklý ohybem náústku, vrtání bylo sice pěkně na střed, ale vypadalo to že je kanálek lehce nadvrtaný (ve skutečnosti dost často u těchto dýmek bývá nedovrtaný) a v neposlední řadě dýmku pokrývala silná vrstva tmavě hnědého laku. Podívejme se na původní podobu.

Tady je to myslím všechno vidět. Pod lakem se samozřejmě skrývalo několik kazíků a kytů, ale to není až tak podstatné, zvlášť když jsem se rozhodl vyzkoušet si na ní rustikování. Nejprve jsem smirkovým papírem obrousil lak, začínal jsem velmi hrubým, pokračoval stále jemnějším až byla dýmka hladká. Také jsem trochu brousil náústek, snažil jsem se zbavit toho hrbu vzniklého ohybem, když se dívám na výsledek tak jsem možná mohl ubrat ještě víc, ale dejme tomu. Jehlovým pilníkem jsem obrousil skus a rozšířil otvor aby se jím dal pořádně protáhnout čistící drátek. Pak jsem ještě kulatým jehlovým pilníkem dokončil vyústění kouřového kanálku do hlavičky, aby hezky lícovalo se dnem. A pak už jen zbývalo pustit se do rustikování.

Rustik jsem dělal modelářskou frézkou Proxxon, je to opravdu šikovný nástroj. Není příliš velká a v ruce nijak zvlášť nevibruje, takže se s tím dá pracovat velmi přesně. Metodu rustikování jsem nazval "rustik tetovací jehlou", prostě jsem frézkou ťukal do dýmky a vytvářel malé tečky. Velmi pomalu, velmi trpělivě, trvalo mi to myslím takové dvě hodiny než jsem měl celou dýmku hotovou. Ten rustik je velice jemný, protože   to ještě nemám tak úplně v ruce (tohle bylo vůbec moje první rustikování dýmky) a zkrátka jsem se bál na to víc přitlačit, abych to nepokazil. A tím že byl ten rustik tak jemný, musel mít také dostatečnou hustotu. Nenamáhal jsem se počítat kolikrát jsem frézkou poťukal, ale bylo to opravdu mnohokrát. Bylo to svým způsobem hrozné když jsem viděl jak pomalu mi to jde a kolik toho ještě zbývá, ale čím větší plocha už byla pokryta, tím lepší jsem z toho měl pocit že to nevypadá vůbec špatně, že by z toho nakonec přece mohla být pěkná dýmka. 

Jediné do zbývalo bylo dýmku nějak namořit a přeleštit náústek. Na to už bohužel vybaven nejsem, takže jsem poprosil Honzu Kloučka a ten byl tak laskav že se toho ujal. Náústek se leskne jako by byl z akrylu (ačkoliv jde o ebonit) a na dýmku použil černý šelak. 

Zajímavé je, že tahle verze buldočka je o něco delší než obvykle. Tento typ dýmky ať už od BPK nebo od Pavla Hápa měl většinou na délku něco kolem 12,5cm, ta moje má 13cm. Na váhu má 55g, což není zas tak zlé, mezi zuby se dá udržet naprosto v pohodě. Ten jemný rustik je do ruky opravdu velice příjemný a po aplikaci šelaku vypadá parádně. Mám z té dýmky moc velkou radost, jsem rád že to takhle pěkně vyšlo. Ještě jsem z ní bohužel nekouřil, protože jsem se začátkem týdne nemohl rozhodnout co do ní dám a od včerejška se mi zhoršilo nachlazení, takže nejspíš ještě nějaký ten den kouřit dýmku nebudu. Ale myslím že do ní půjde nějaká dobrá virginie.

Úklid a vzpomínky

Říká se, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Stěhování jsem za svůj život zažil několikrát, ale zkušenost ohledně vyhoření jsem měl bohužel až před několika dny, kdy nám vyhořela část elektrického kotle a hezky to vyudilo sklep. Srovnání je tu snad jedině takové, že to by musel člověk vyhořet dokonale, se vším všudy, jinak to vyjde s tím stěhováním nastejno. Vlastně jsme měli neuvěřitelnou kliku že nám neshořel celý barák a díky sousedům a kamarádům jsme tam už během dalšího dne měli nainstalované nové topení a už jen zbývalo vyklidit tu spoušť. Zejména v té jedné místnosti co ji máme jako takové skladiště bylo všechno pokryté takovým hnusným mazlavým filmem ze sazí, takže nezbylo než to začít vyndavat z polic, každou jednotlivou věc otřít a když už jsme byli u toho, tak se spousta krámů vyházela. A při té příležitosti jsme také našli spoustu zapomenutých či ztracených pokladů, podělím se o těch několik svých. 

Nahoře je dětský kufříček, ve kterém jsem si jako dítě nosil všelijaké hračky a důležité věci. Nalevo je zobcová flétna, kterou jsem asi dostal ještě na prvním stupni na základce a nikdy jsem se na ni pořádně nenaučil hrát, tedy kromě dvou písní "kočka leze dírou" a "ovčáci čtveráci". Pod kufříčkem je můj poslední walkman Panasonic, který jsem si koupil z peněz ušetřených na civilní službě. Je poměrně malý a možná ještě funguje, budu muset vyzkoušet. Mám totiž ještě spoustu starých kazet které už vlastně nemám na čem přehrát. Ta malá kovová věc pod ním je takové kovové pouzdro do kterého se ukládají zprávy posílané poštovním holubem. Já si v něm jako dítě posílal zprávy s mým nejlepším kamarádem z naší ulice, u jejich a našeho domu jsme měli tajná místa kam se to pouzdro vždycky schovalo. Hádám že dnes bychom si ve stejné situaci poslali sms nebo e-mail, ale to už by zkrátka nemělo to kouzlo. Pod ním hodinářské šroubováčky, o kterých jsem si dlouho říkal že je někde mám, jen si vzpomenout kde. A konečně napravo moje dětská sekyrka. Tu mám v podstatě odmalička ještě když jsme jezdili k prarodičům do Nového Bydžova, vždycky jsem ji tam měl a sekal jsem s ní třísky do kamen. Po letech jsem si k ní přidělal nové topůrko, sice dost neuměle, ale drží. 

Také jsem tam měl několik tašek s prázdnými plechovkami od tabáku a s krabičkami od dýmek, nakonec jsem to sesypal do jednoho velkého pytle. Na snímku výše to není až tak dobře vidět, ale je toho větší množství. Spoustu těch plechovek rozdám, ale pak tam mám i plechovky od tabáků co se již nevyrábějí, tak si je nechávám jako takové sběratelské kousky. 

Našel jsem i spoustu starých knížek, comicsů, učebnic, různé svoje staré zápisky. Přišlo mi to tak trochu jako cestování časem, kdy jsem si vybavil neskutečné množstí okamžiků na které jsem už léta nevzpomněl. Aby mi to uklízení šlo lépe, pokuřoval jsem u toho Dunhill My Mixture 965 z Jirsovky. Je to taková moje pracovní dýmka na zahradu co se dá hezky zavěsit do koutku a opřít o bradu, hned to s ní šlo všechno lépe a radostněji. S úklidem už jsme z nejhoršího venku, ještě nás čeká dost práce, ale to se už jistě zvládne. Co dodat, vybral jsem si z těch beden plných vzpomínek několik artefaktů viz výše a pak jsem zase všechno ostatní uložil, protože minulost je pryč a já raději žiju tady a teď...

JanPipes - soutěžní dýmka z Klání 2011

Začněme tentokrát "od podlahy", na spodní plošce této dýmky je nápis "XI. Klání zemí Koruny české, Kostelec nad Černými lesy 11.6.2011". Ano, jde o soutěžní dýmku z loňského Klání. Dýmka nese značku JanPipes a jde o tvar Wankel, což je velmi typický tvar Honzy Kloučka. Jinak se na výrobě soutěžních dýmkek podílel také Michal Novák, pokud si správně vzpomínám.

Rozměry jsou na soutěžku vcelku standardní - zhrub 14cm na délku a 5cm na výšku. Váha je nějakých 46g, což není vůbec špatné. Tvar je to poměrně dynamický a trojhranná hlavička perfektně zapadne do dlaně levákovi i pravákovi. Náústek je ebonitový, ozdobený na konci kovovým proužkem. Dýmka je dělaná na 9mm filtr, ten sice nepoužívám, ale věřím že spoustě soutěžících filtr přišel vhod. 

Pokud jde o samotné kuřácké vlastnosti, nemám té dýmce co vytknout, kouří se z ní velmi dobře. Na můj vkus má příliš silný skus, jsou sice lidé kterým to vyhovuje, ale já mám raději o dost tenčí, možná jej někdy trochu obrousím. Pokud jde o vzhled, to je myslím na fotkách vidět, pěkných pár kytů a kazíků se na té dýmce najde. Na funkčnost to nemá samozřejmě žádný vliv, ale esteticky to zrovna nepůsobí. 

U těch soutěžních dýmek je to zkrátka náhoda, někomu vyjde krásná, jinému zase ne. I tak mám dýmek víc než bych ve skutečnosti potřeboval, takže těch pár kytů mě tolik nemrzí. Nechal jsem si ji na aromatiky. První tabák co v ní hořel byl soutěžní Samuel Gawith Grousemoor. Co si tak vzpomínám za poslední dobu, kouřil jsem z ní Scandinavik White a Black & Bright. Po důkladnějším zakouření ji ponechám jejímu původnímu určení a čeká ji kariéra soutěžní dýmky.