BPK - soutěžní dýmka z Grand Prix Brno 2011

Další soutěžní dýmka do sbírky, tuhle jsem si přivezl z letošního Grand Prix Brno, opět pochází z prosečské fabriky BPK. Jednu takovou již mám z předloňského Grand Prix, to je taková dost obyčejná dýmka jakou bych si sám nejspíš nikdy nekoupil, ale u té letošní musím připustit že je vlastně docela hezká. 

Ve srovnání s tou předloňskou má o půl centimetru delší krček, na délku má 15,5 cm a na výšku 5cm. Zdá se že má i lepší dřevo než ta předloňská, na té byla kresba opravdu jalová. Na fotce je barva laku hodně zvýrazněna sluncem, jinak při běžném světle je to taková tmavě hnědá a vršek je ponechán světlý. Lak zatím drží, vydržel dokonce i první soutěžní kouření při kterém se mi dýmka opravdu pořádně rozpálila. Horší bylo, že ji v BPK zřejmě namořili i zevnitř, takže jsme měli možnost kromě soutěžního tabáku Alsbo Gold také okusit lehkou příchuť mořidla. Původně jsem měl v úmyslu celý kotlík vybrousit a zakuřovat holé dřevo, ale nakonec jsem z ní zkusil kouřit ještě jednou a už to nebylo tak zlé, po několikerém kouření již po mořidle není stopy. Náústek je ebonitový, je na něm nalepený kovový kroužek. Z jedné krčku je pozlacené logo BPK, na druhé je nápis XV GP Brno 2011.

Vrtání je v pořádku, to je ostatně u soutěžní dýmky věc nejpodstatnější, všechno ostatní jsou již podružné detaily. Osobně bych kouřový kanálek preferoval o trochu širší, původně jsem si říkal že jej trochu převrtám a rozšířím aby se mi z ní lépe kouřilo, ale nakonec jsem usoudil že kanálek nechám jaký je, protože podobně úzký bude i na jiných soutěžích, takže je to vlastně dobrá pomůcka na trénink. 

Kouří se z ní vlastně vcelku dobře, snad jen že se dovede velice snadno rozpálit. Ale to je svým způsobem dobře, protože dýmka by při kouření měla být pokud možno chladná a u té soutěžní to platí ještě víc. Asi mě tím sama učí pomalému kouření, uvidíme jak to půjde dál. Žádný konkrétní tabák jsem do ní nevybral, prvně v ní hořelo Alsbo Gold a protože bude i nadále soutěžní dýmkou, nezbývá než do ní dávat nějaký aromatik. Momentálně z ní kouřím Skandinavik White, až mi dojde, vyberu něco jiného, možná červeného W.O.Larsena nebo něco podobného.

Cat & Dog Mixture No.1

Příliš mnoho otevřených tabáků, to je "prokletím" nejednoho kuřáka dýmky, který má rád různé druhy tabáku a rád objevuje další nové tabáky. Já v tomto nejsem žádnou výjimkou, obvykle mívám otevřeno nejméně deset různých tabáků, někdy i více. Tabáky samozřejmě vysychají, takže je třeba to pravidelně sledovat a dovlhčovat. A pak se stane, že nějakého tabáku zbývá jen malé množství, třeba na dýmku nebo dvě, je naprosto suchý, člověku se nechce tak malé množství vlhčit nebo přisypávat do nově otevřeného balení, ale vyhodit to by byla škoda. Na otázku "kam s ním?" je jednoduchá odpověď: do domácí směsi (podotýkám že to není nic co bych vymyslel, dělá to spousta dýmkařů). Stačí posbírat více takových sušin, sesypat je dohromady, dovlhčit a udělat si takový "domácí blend". Občas to připomíná pejska s kočičkou když dělali dort, proto i ten název. Takže zde je můj nejnovější domácí blend Cat & Dog Mixture No.1:

Základem této směsi byla zhruba třetina plechovky Accountant's Mixture od Rattray's, tím bylo také dáno že půjde o latakiovou směs. Pak již následovaly další latakiové směsi, přidal jsem tam Dunhill Nightcap a London Mixture, poté ještě Balkan Sasieni (ode všeho asi na dvě nebo tři dýmky), dále zhruba třetinu plechovky Skiff Mixture aby tam bylo více orientálu. A protože mám rád směsi s doutníkovým listím a měl jsem pár doutníčků Romeo y Julietta mini, které se mi jaksi zdeformovaly v batohu, nakrájel jsem je a také přidal do směsi. Pak už jen zbývalo vše řádně promíchat a nechat ve vlhčící dóze, pravidelně promíchat, dovlhčovat a pak už jen nechat to trochu odležet. 

Dobrá, netvrdím že by šlo o nějaký převratný blend, ale je to kupodivu vcelku příjemná latakiová směs s trochou doutníkového listí, kouřit se to rozhodně dá. Dříve jsem zkoušel sesypat dohromady vše co zbylo, bez ohledu na druh tabáku, což mělo dost rozporuplné výsledky. Ovšem pokud se smíchá více podobných směsí, nedá se tím nic zkazit. Zkuste to někdy také! :-)

Grand Prix Brno 2011

Grand Prix Brno je soutěž v pomalém kouření dýmky, kterou pořádá Pipe Club Brno, letos se konal již její patnáctý ročník. Několik posledních ročníků se konalo v různých lokalitách v okolí Brna (např. předloni to bylo ve Křtinách, kde jsem se také účastnil) a ani letos tomu nebylo jinak a soutěž se konala v prostorách hotelu Skalní Mlýn u jeskyně Macocha. Příští ročník by se prý již měl vrátit zpět do Brna.

Na nějakou turistiku a prohlídku Macochy bohužel nezbyl čas, ale takové dobré posezení s přáteli také není k zahození. V hotelové restauraci vaří velmi slušně a zejména ta svíčková co jsem měl k obědu mi přišla velice k chuti. Nechybělo ani několik výrobců dýmek se svojí nabídkou, tentokrát to byli Honza Klouček, Přemek Omrt a Petr Vobořil. Já byl na sebe tentokrát přísný a žádnou dýmku jsem si nekoupil, ale přesto mi jedna dýmka do sbírky přibyla a sice soutěžní dýmka. Nebudu se o ní příliš rozepisovat, nechám to na samostatný článek, snad jen k ní dodám že je to bezfiltrová billiardka od BPK, mořená je na tmavě hnědou a vlastně na prosečskou produkci nevypadá vůbec špatně. Vrtaná je dobře, pořadatelé při kontrole kvality soutěžních dýmek odvedli dobrou práci. Nejspíš si ji nechám na soutěžení, poté co ji řádně zakouřím.

Za zmínku stojí speciální sirky, jejichž původ je značně komplikovaný a doslova globalistický. Snad si to správně pamatuji, budu rád když mě někdo případně opraví - takže ty sirky jsou ze dřeva ruského smrku vyrobené v Maďarsku a distribuované provozovnou sirkárny Solo v Brně. Dostali jsme jich každý celou krabičku, abychom je mohli náležitě otestovat. Já na zapalování použil jen jednu, takže zatím nedovedu zcela posoudit jejich kvalitu, ale zdálo se mi že ta sirka hoří o trochu déle než současná indická produkce.

(dýmky Přemka Omrta)

Soutěžním tabákem byl Alsbo Gold, který vyrábí Orlik. Složení tabáku je virginie, burley a black cavendish, to vše zalité takovou aromatickou omáčkou, ve které cítím snad něco jako stopy vanilky, karamelu, nějakého alkoholu, možná oříšků. Hořel mi v dýmce příliš rychle a měl tendenci se rozpalovat, ovšem když jsem chtěl trochu zvolnit, tak mi zase málem vyhasnul. Asi třikrát jsem odvrátil vyhasnutí, ovšem za cenu velkého množství spáleného tabáku. Dojel jsem do dna, ale bohužel jen za nějakých 49 minut. Není to sice až taková ostuda, ale na GP Brno se sjíždějí velice zkušení borci, takže to stačilo až na 45. místo z celkových 73 soutěžících.

Za Dýmku.net nás bylo celkem čtrnáct soutěžících a rozdělili jsme se na tři týmy, protože se zde soutěží nejen na výsledky jednotlivců, ale také na týmové výsledky. Hned na začátku skončil jako úplně první soutěžící Michal Hubacz, kterého jsme po skvělém čtvrtém místě z Dalešic přesunuli do A-týmu. Tabák byl opravdu záludný, protože nedlouho po něm skončil i náš velký favorit Martin Pedain, který např. skončil na 4. místě na mistrovství světa v Eindhovenu a před týdnem na prvním místě na Martinském kouření s časem bezmála tři hodiny. V tu chvíli začala být soutěž opravdu napínavá. Samozřejmě kolegům nemůžeme nic vyčítat, zkrátka někdy to vyjde, jindy zase ne. Naštěstí Jakub Rolčík měl velice solidní čas se kterým dosáhl na 12. místo, Petr Odorčák měl také výbornou formu a skončil na třetím místě a především Štefan German nás podržel a nejen že s časem přes dvě hodiny zvítězil nad druhým Vítězslavem Dudákem z PC Brno, ale také dokázal překonat týmový výsledek PC Brno a tým Dýmka.net A se stal vítězem soutěže!

(vítězný tým Dýmka.net A: Štefan German, Jakub Rolčík a Petr Odorčák)

Následovalo vyhlášení výsledků, předání cen a pohárů a posléze i dobrá večeře v místní restauraci. Poté se měl ještě konat večírek, ale většina z nás již měla plány na neděli a tak jsme se rozjeli směrem domů. Třeba nám to příště vyjde...

Závěrem musím poděkovat Fénixovi za odvoz, kolegům z Dýmky.net za skvělé výsledky, organizátorům za dobře zvládnutou akci a v neposlední řadě všem účastníkům za a pohodovou atmosféru. Byla to opravdu příjemná soutěž, tak snad zase za rok na shledanou. Do té doby budu pilně trénovat, příště jistě dopadnu mnohem lépe!

Odkaz na mou galerii naleznete zde:

https://picasaweb.google.com/117482786734786696546/GrandPrixBrno2011

JanPipes - Teapot

Svou sbírku bych mohl dělit na různé skupiny, např. podle tvarů, podle povrchových úprav, podle značek, podle zemí původu. Pak je tu ještě jedna zvláštní skupina dýmek, a to sice těch, které jsem dostal od kamarádů či vyhrál v soutěžích. A zde je jedna z nich, i ona má tu příjemnou chuť, která je společná všem dýmkám, které jsem nemusel platit. Honza Klouček má takovou speciální akci pro stálé zákazníky, že když od něj člověk koupí deset dýmek (přesněji řečeno deset "velkých" dýmek s typickou stříbrnou intarzí na náústku), dostane pak jedenáctou dle svého přání zdarma. Mně se tu hranici deseti dýmek povedlo překročit začátkem letošního roku a přihlásil jsem se tedy o tu jedenáctou a vybral si jeden ze starších tvarů "teapot" neboli čajovou konvici.

Něco podobného kdysi Honza vyrobil pro kamaráda z Dýmky.net Milana Zabloudila. Tuším že to bude takových nejmíň šest let zpátky. Ta dýmka se mi tenkrát moc líbila. Honza myslím vyrobil ještě další jednu nebo dvě, z nich jedna byla nějakou dobu vystavena v dýmkařské prodejně v Dlouhé a čas od času jsem ji tam chodil obdivovat. Ale byla to tenkrát těžká doba a já na ni zdaleka neměl peníze, takže zůstalo jen u toho obdivu. Proto jsem usoudil že nyní si tohle přání můžu vynahradit a tvar čajové konvice bude ideální volba.

Chvíli to samozřejmě trvalo, Honza měl spoustu práce s organizováním PipeMakers Meeting Kostelec 2011, s výrobou soutěžních dýmek na Klání zemí Koruny české a se spoustou dalších zakázek a akcí, já mu říkal ať na to nijak nespěchá a zkrátka až to bude, tak to bude. Nechal jsem mu volnou ruku s tím, že ten tvar je už starší a jistě má nějaké nápady jak jej udělat jinak. Mé jediné podmínky byly akrylový náústek, bezfiltrové provedení a hladká povrchová úprava.

Dočkal jsem se před měsícem a dopadlo to myslím velice pěkně, oproti tomu původnímu tvaru je ta dýmka taková celkově lehčí a subtilnější. Náústek je zde velice odlehčený s příjemně tenkým skusem. Při bližším pohledu je na krčku vidět Honzův vlastnoruční podpis (na PMMK Honzu inspirovali zahraniční kolegové a začal si dýmky také sám signovat). Na stole stojí dýmka naprosto stabilně, není problém ji udržet v zubech a do ruky také krásně zapadne. Velikost kotle je taková větší střední, asi na úrovni pátého stupně dunhillovské škály. Kuřácké vlastnosti má vynikající.

Nechal jsem si ji na virginii s periquem, v současné době z ní kouřím tabák Three Nuns.

16. Třebíčské kouření v Dalešicích

Třebíčské kouření je tradiční soutěží v pomalém kouření dýmky, kterou pořádá Muzeum Vysočiny Třebíč společně s ADK a firmou Mostex import – export. Letos se 22. října konal již 16. ročník této soutěže. Původně se soutěž konala v prostorách třebíčského zámku až do roku 2009, kdy se z důvodu rekonstrukce musela přesunout. Za náhradní prostory pro poslední tři ročníky posloužil Akciový pivovar v Dalešicích, který je kromě současné produkce výborného piva známý také tím, že se v něm natáčel slavný film Postřižiny podle námětu Bohumila Hrabala. Tento film se zde také promítal závěrem prvního dalešického ročníku. 

Obvykle se této akce účastní hned několik výrobců dýmek, takže je možné obohatit svou sbírku o další krásný přírůstek. Za několik posledních ročníků jsou to pravidelně Jan Klouček, Přemysl Omrt a Michal Novák. Některé ročníky byly také obohaceny odbornými přednáškami, např. v roce 2006 německý pipemaker Rainer Barbi přednášel o briaru a jeho řezu a Achim Frank názorně předváděl svou metodu nacpávání a zapalování dýmky. V roce 2010 navštívil soutěž italský mistr Giancarlo Guidi a podělil se o některé zajímavé detaily týkající se výroby dýmek Ser Jacopo.

Soutěží se s vlastní dýmkou, jinak soutěžící dostanou stejnou dávku 3g tabáku, soutěžní dusátko, dvě zápalky se škrtátkem a list papíru na přípravu tabáku. Soutěžící mají pět minut na přípravu tabáku a nacpání dýmky, posléze jednu minutu na zapálení dýmky a pak již zbývá jen čekat komu bude dýmka hořet nejdéle. Soutěž probíhá v podstatě dle pravidel CIPC s několika drobnými výjimkami, což jsou vlastní dýmka, u každého soutěžního stolu zde nesedí stevard jako tomu je u formálních soutěží a neplatí zde pravidlo kdy se od momentu zapálení může soutěžící napít až po uplynutí deseti minut.

Štefan German (1. místo) a Petr Odorčák (2. místo)

Letos byl soutěžním tabákem Palace Gate, který vyrábí Samuel Gawith. Na soutěžení je to poměrně komplikovaný tabák, od čtyřicáté minuty začaly řady soutěžících povážlivě řídnout. Snažil jsem se kouřit co nejpomaleji, ale příliš zvolnit jsem nemohl, protože jsem se obával náhlého vyhasnutí. Nakonec mi zbyla na dně jen trocha popílku, hodina mi těsně unikla (vlastně jsem byl poslední pod hranicí jedné hodiny) a měl jsem čas něco málo přes 58 minut. Z celkových 85 soutěžících jsem skončil na 18. místě, což je vlastně nejlepší výsledek jaký jsem na téhle akci měl. Není to přitom můj nejlepší čas, v roce 2006 jsem v Třebíči měl dokonce 1 hod 5 minut a tehdy to stačilo až na 26. místo (jinak této soutěže se účastním pravidelně od roku 2005).

Pokud jde o výsledky, Dýmka.net byla velice úspěšná a obsadila první, druhé a čtvrté místo (Štefan German, Petr Odorčák, Michal Hubacz), vítězný čas dvě hodiny s tímto tabákem je skutečně obdivuhodný. Za PPNSD (První pražský námořní spolek dýmkařský) kromě mě ještě soutěžil David Švancar (70. místo) a velkou posilou nám byl Tomáš Havelka který s časem přes hodinu obsadil krásné 13. místo.

Jako cenu jsem si odnesl láhev světlého dezertního vína „Corazon Latino“, píšou že by mělo být sladké, tak to bych snad mohl pít (suchá vína bohužel vůbec nemůžu). Nezapomněl jsem si také koupit místní pivovarské sladovky, to jsou takové velice chutné sladové sušenky, dělají je sladké a slané.

soutěžní stůl Al Fajká a PPNSD (fotka z galerie Petra Chramosty)

Pořídil jsem tam něco málo snímků, žádná velká sláva to není, prostory tam zkrátka nejsou příliš přívětivé pro focení. Fotky jsou myslím lepší než ty loňské, ale ne o moc. Beru to jako ponaučení pro příště, už zhruba vím čeho bych se tam při focení měl vyvarovat a co udělat lépe. Zde je odkaz na snímky z mé galerie:

http://picasaweb.google.com/117482786734786696546/DaleSice2011#

Závěrem patří poděkování Davidovi za odvoz, kamarádům z Al Fajká za dobrou náladu u našeho soutěžního stolu, všem organizátorům za skvěle zvládnutou akci, personálu pivovaru za milou a rychlou obsluhu (zejména systém hotovek na oběd považuji za opravdu zdařilý a pivovarský guláš mi náramně chutnal) a zkrátka díky všem co tam dorazili za pohodovou a přátelskou atmosféru. Tak zase příští rok na shledanou!

Zbigniew Bednarczyk - Zibi freehand

O Zbyškovi jsem již psal, je to velice šikovný pipemaker z města Přemyšl, což je takové hlavní město polského dýmkařství. Vždycky ho rád vidím, je to velice srdečný a veselý chlapík co se stále usmívá a baví všechny okolo. Není to tak dlouho co se byl na nás podívat na našem tradičním pondělním dýmkařském srazu a samozřejmě měl s sebou i několik svých dýmek. Většina z toho byly takové ty jeho kreativní freehandy, krásné ale úplně jsem k tomuhle ještě nedozrál, já byl vžycky spíš na klasičtější tvary. Navíc takřka samé velké kotle, ale nakonec jsem mezi nimi vybral tuhle dýmku:

Byla z nich nejmenší a taková řekněme nejvíc "civilní". Na  krčku nese podpis "Zibi", což je autorova předzdívka. Je moc hezky posazená do dřeva, má ptačí očka po obou stranách. Aplikace je z morty (Zbyšek říkal "starý dub") a za ní následuje ebonitový náústek. Z fotek to asi není příliš vidět, ale aplikace a náústek jsou poměrně dynamicky tvarovány a přesto je to stále v jedné rovině a k té dýmce to prostě sedne. Jde o bezfiltrovou dýmku, díky tomu mohou být konec aplikace a na ni navazující náústek takhle tenké. Na velikost je to zhruba dunhillovská čtyřka, tedy střední velikost. 

Se stálým tabákem do téhle dýmky zatím není zcela rozhodnuto. Do začátku jsem do ní dal Robert Lewis Orcilla Mixture, to je velmi příjemně nasládlá směs virginie a orientálů co jsem si nedávno objednal z Anglie. Zatím váhám zda si tento tabák objednám znovu nebo zkusím zas nějaký jiný. Možná si tu dýmku nechám na latakie, to by nejspíš také mohlo fungovat...

BPK bulldog (facelift by JanPipes)

Při prvním pohledu na tenhle buldoček každého napadne že to vypadá jako kousek od zesnulého prosečského mistra Pavla Hápa. Z jeho dílny ale není, je to běžná strojová produkce z prosečské fabriky BPK, ovšem výrazně předělaná a vylepšená - tenhle krásný facelift mi na ní udělal Honza Klouček. 

To jsem si tak před několika měsíci koupil v trafice Valmont na Novém Smíchově za pár stovek buldoček od BPK s úmyslem sundat na něm lak a pokusit se o nějaký rustik. Copak o to, sundat lak, to až takový problém není, na to stačí smirkový papír. S tím rustikem to ovšem u mě tak slavné nebylo, s ohledem na to jak jsem "šikovný" a že moc nářadí doma zrovna nemám (tedy ne takového co by se dalo použít na výrobu dýmek, kromě svěráku, vrtačky, rašplí a smirkového papíru). Ptal jsem se Honzy jak by se dal udělat třebas takový vlasový rustik a říkal že asi nejsnadněji ocelovým kartáčem. Tu se opět ukázala má technická neznalost, já to mydlil ručně ocelovým kartáčem a nedá se říct že by to šlo zrovna nejlíp. Až pak mi Honza vysvětlil že to je takový kotouč s hřeby a zas taková sranda to tedy není...

Zkrátka jsem v tomhle kapituloval a Honza byl tak laskavý že to po mně celé předělal a udělal z toho tu krásnou rustikovanou dýmku co je na obrázku nahoře. Původně ta dýmka vypadala takto - tmavý lak, kresba dost jalová, pár kytů. Honza to celé udělal v příjemném jemném rustiku a namořil natmavo, vršek nechal přírodní. Vrtání bylo kupodivu dobré, snad až na to že kouřový kanálek byl příliš tenký a nedovrtaný, ale to se dalo snadno napravit. U náústku mi Honza jednak upravil skus a také jej zbavil toho divného šišatého ohybu. Vyleštil jej tak, že vypadá jako by šlo o akryl, ačkoliv je to ve skutečnosti ebonit.

Tady ještě jeden snímek pořízený ve chvíli kdy jsem sundaval lak, kyty a nepříliš zajímavá kresba jsou tu jasně vidět. Ale jak říkal před časem kamarád Bromden, který mi podobný rovný BPK buldoček také upravil, je to docela slušný polotovar ze kterého se nakonec dá udělat pěkná dýmka. A pokud jde o kuřácké vlastnosti, tak ačkoliv jde o dýmku z kategorie těch nejlevnějších, v tomhle BPK zatím nezklamalo. Je to takový sympatický tvar a navíc v tom rustiku je náramně příjemný do ruky. Rozhodl jsem se že tuhle dýmku si musím rozhodně nechat na latakii, k té barvě a povrchové úpravě se to prostě hodí. Je to takový příběh se šťastným koncem, jak se z ošklivého káčátka stala ozdoba mé sbírky. Musím to ale někdy zkusit znovu a tentokrát sám, bez toho aby to po mně někdo další předělával, jednou to prostě musí vyjít... :-)