Crysis

Střílečky jsem měl z počítačových her vždycky nejradši. Kdysi mě hrozně bavila hra Wolfenstein a její pokračování Spear of Destiny a když se objevila hra Doom, tak jsme na to tenkrát s kamarády zírali s němým úžasem že je něco takového vůbec možné. Tenkrát jsme měli doma 386 DX na 40 Mhz, 4MB RAM a disk o kapacitě tehdy neuvěřitelných 450 MB – zkrátka na svou dobu ohromně výkonné dělo, v té době jsem byl jediný komu ta hra běžela (a to byla víceméně na minimálních parametrech grafiky).

16 let později...

Po nákupu nového počítače jsem zjistil že opět mám sestavu na které běží i aktuální hry a začal jsem toho náležitě využívat. Střílečky byly jasná volba a nadchnul mě článek o hře Crysis 2, která v Německu vyhrála jakousi státní cenu coby nejlepší počítačová hra roku, což naštvalo nějaké odpůrce násilí v počítačových hrách a dělal se z toho velký poprask. Lepší reklamu si tvůrci hry snad ani nemohli přát, mě to rozhodně přesvědčilo že stojí za to si ji koupit. Sice jsem hrál nejprve druhý díl a k předchozím jsem se dostal až posléze, ale vezmu je teď popořadě, takže začněme hrou Crysis, díl první, který vyšel v roce 2007.

Všechny díly hry Crysis se točí kolem speciální jednotky která je vybavena nano-obleky. Oblek vypadá trochu jako něco mezi Predátorem a Robocopem, každopádně je to moc šikovná záležitost se spoustou speciálních funkcí, jeho nositeli to dává nadlidské schopnosti. To zní skvěle, řeknete si, v čem je tedy háček? Oblek má omezenou energii kterou speciální schopnosti velice rychle vyčerpávají. Dobrá zpráva je, že nemusíte s sebou nosit náhradní baterky nebo hledat zásuvku s elektřinou, oblek se po chvíli klidu dobije sám. Špatná zpráva je, že nepřátelé vám toho klidu na dobití energie moc nenechají.

Speciální schopnosti jsou tu ohromné – oblek vás může zrychlit, může znásobit vaši sílu takže dovedete vrhat těžkými předměty nebo skákat na několikametrové vzdálenosti. Dále tu máme speciální funkci na zesílení pancíře, to dává slovu „těžkooděnec“ úplně nový význam. A moje velmi oblíbená funkce Cloak, tedy neviditelnost. Té si užijete víc než dost, protože nepřátel jsou tu mraky a jeden voják proti celé armádě si musí i s nano-oblekem dávat zatraceně velký pozor. Takže se stále skrýváte, skáčete, zabíjíte na dálku a ze zálohy a když už jde do tuhého, tak nezbývá než se obrnit, vzít ty nejtěžší zbraně a vzhůru do boje.

Příběh je, jak už použití speciálního obleku napovídá, ze žánru akčního scifi, speciální jednotka tu na tropickém ostrově hledá mimozemské artefakty. A co čert nechtěl, jde po nich i severokorejská armáda  a jako by to nebylo málo, máme tu přímo mimozemskou invazi. Cizáků je moc, zbraní dostatek, akce velmi svižná. Skvělá je tu možnost používat vozidla, na výběr jsou tu různá auta, náklaďáky, čluny. Když máte štěstí je vozidlo osazeno i nějakým tím kulometem nebo raketometem, to vám kolikrát ušetří spoustu času než protivníky zabíjet ručně. A taky to ušetří spoustu střeliva, to je vlastně jediný nedostatek který jsem na téhle hře zaznamenal – málo střeliva. Možná to bylo myšleno tak že by hráč měl pokud možno tiše zabíjet bez výstřelu, ale zkrátka patřím mezi hráče co rádi střílí. Pokud to jde, tak sniperkou na dálku nebo útočnou puškou s optikou na střední vzdálenost. Pobíhat jak šílenec a kosit to kulometem je sice zábavné, ale nano-oblek zkrátka takovou přesilu nezvládne, zvlášť když nepřátelé mají raketomety, granáty a nebo všelijaké nepříjemné laserové střely.

Hrajete za vojáka s předzdívkou Nomád, je to takový vcelku rozumný chlapík co nemá rád zbytečné zabíjení, ale zkrátka když musí, tak musí a je lépe nestát mu v cestě. Z celé jednotky nakonec přežijí kromě něj ještě velitel Prophet a voják Psycho, nebudu více prozrazovat, snad jen že se s nimi setkáme i v dalším díle.

Crysis je rozhodně velmi propracovaná hra, jsou tu i takové detaily že např. automobilu prostřelíte pneumatiky a hned se ta jízda chová naprosto jinak (tedy většinou při vyšší rychlosti nabourá, což je myslím poměrně reálné), můžete tu střelbou pokácet stromy a když takový strom spadne tak skutečně nadělá škodu. Nepřátelé mají docela dobrou inteligenci a spolupracují, když např. sejmete vojáka za kulometem, tak hned tam spěchá další aby jej nahradil a přitom volá ostatní na poplach. Co mě ještě napadá jsou miny, s těmi jsem si něco užil než jsem se dokázal dostat do vojenského tábora za minovým polem. Miny také můžete klást sami nebo pokládat výbušniny a odpalovat je na dálku.

Za zmínku také stojí soundtrack, který pro hru Crysis dělal izraelský skladatel Inon Zur. Ten se kromě filmové hudby specializuje především na herní soundtracky, získal za ně již řadu ocenění, např. právě za soundtrack ke hře Crysis získal druhé místo na IGN Best of 2007 Awards. Soundtrack tu hru velmi dobře podkresluje, nese se v takovém svižném, akčním a hrdinském duchu.

Mě ta hra velmi bavila, pokud máte rádi střílečky, tak vřele doporučuju. Pokračování příště, to napíšu něco málo o Crysis Warhead.