sobota 10. března 2012

Úklid a vzpomínky

Říká se, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Stěhování jsem za svůj život zažil několikrát, ale zkušenost ohledně vyhoření jsem měl bohužel až před několika dny, kdy nám vyhořela část elektrického kotle a hezky to vyudilo sklep. Srovnání je tu snad jedině takové, že to by musel člověk vyhořet dokonale, se vším všudy, jinak to vyjde s tím stěhováním nastejno. Vlastně jsme měli neuvěřitelnou kliku že nám neshořel celý barák a díky sousedům a kamarádům jsme tam už během dalšího dne měli nainstalované nové topení a už jen zbývalo vyklidit tu spoušť. Zejména v té jedné místnosti co ji máme jako takové skladiště bylo všechno pokryté takovým hnusným mazlavým filmem ze sazí, takže nezbylo než to začít vyndavat z polic, každou jednotlivou věc otřít a když už jsme byli u toho, tak se spousta krámů vyházela. A při té příležitosti jsme také našli spoustu zapomenutých či ztracených pokladů, podělím se o těch několik svých. 


Nahoře je dětský kufříček, ve kterém jsem si jako dítě nosil všelijaké hračky a důležité věci. Nalevo je zobcová flétna, kterou jsem asi dostal ještě na prvním stupni na základce a nikdy jsem se na ni pořádně nenaučil hrát, tedy kromě dvou písní "kočka leze dírou" a "ovčáci čtveráci". Pod kufříčkem je můj poslední walkman Panasonic, který jsem si koupil z peněz ušetřených na civilní službě. Je poměrně malý a možná ještě funguje, budu muset vyzkoušet. Mám totiž ještě spoustu starých kazet které už vlastně nemám na čem přehrát. Ta malá kovová věc pod ním je takové kovové pouzdro do kterého se ukládají zprávy posílané poštovním holubem. Já si v něm jako dítě posílal zprávy s mým nejlepším kamarádem z naší ulice, u jejich a našeho domu jsme měli tajná místa kam se to pouzdro vždycky schovalo. Hádám že dnes bychom si ve stejné situaci poslali sms nebo e-mail, ale to už by zkrátka nemělo to kouzlo. Pod ním hodinářské šroubováčky, o kterých jsem si dlouho říkal že je někde mám, jen si vzpomenout kde. A konečně napravo moje dětská sekyrka. Tu mám v podstatě odmalička ještě když jsme jezdili k prarodičům do Nového Bydžova, vždycky jsem ji tam měl a sekal jsem s ní třísky do kamen. Po letech jsem si k ní přidělal nové topůrko, sice dost neuměle, ale drží. 


Také jsem tam měl několik tašek s prázdnými plechovkami od tabáku a s krabičkami od dýmek, nakonec jsem to sesypal do jednoho velkého pytle. Na snímku výše to není až tak dobře vidět, ale je toho větší množství. Spoustu těch plechovek rozdám, ale pak tam mám i plechovky od tabáků co se již nevyrábějí, tak si je nechávám jako takové sběratelské kousky. 


Našel jsem i spoustu starých knížek, comicsů, učebnic, různé svoje staré zápisky. Přišlo mi to tak trochu jako cestování časem, kdy jsem si vybavil neskutečné množstí okamžiků na které jsem už léta nevzpomněl. Aby mi to uklízení šlo lépe, pokuřoval jsem u toho Dunhill My Mixture 965 z Jirsovky. Je to taková moje pracovní dýmka na zahradu co se dá hezky zavěsit do koutku a opřít o bradu, hned to s ní šlo všechno lépe a radostněji. S úklidem už jsme z nejhoršího venku, ještě nás čeká dost práce, ale to se už jistě zvládne. Co dodat, vybral jsem si z těch beden plných vzpomínek několik artefaktů viz výše a pak jsem zase všechno ostatní uložil, protože minulost je pryč a já raději žiju tady a teď...

Žádné komentáře:

Okomentovat