sobota 7. září 2013

Jedna ruka netleská

Nedávný úraz pravé ruky mi dal hodně podnětů k úvahám o tom jak je většina lidských činností přizpůsobena tomu že zkrátka máte dvě ruce. Měl jsem kdysi nohu v sádře, což je sice omezující na pohyb, ale běžné činnosti je možné stále vykonávat. U ruky je to evidentně horší, zvlášť když jsem pravák a levou ruku mám, jak se říká, „levou“. Nezbývá než se nějak přizpůsobit této nezvyklé situaci. Dal jsem si dohromady takových několik oblastí jinak běžných činností a jak jsem se s nimi vyrovnal.

Osobní hygiena - ta mi kupodivu takový problém nedělá snad až na sprchování, to je s jednou rukou docela výzva, protože poraněná ruka by se neměla namočit. Já zvolil osvědčené řešení – přes ruku s obvazem se dá pytel na odpadky a připevní se gumičkami. Vypadá to směšně, ale funguje to. Teď už mám vyndané stehy a zlomenina je fixována dráty, takže už se konečně můžu sprchovat bez pytle přes ruku.

Jídlo – zpočátku bylo pro mě jednou z nejtěžších věcí namazat si krajíc chleba máslem, to jsem myslím levou rukou nikdy nedělal. Už naštěstí mám trochu cviku a taky si můžu trochu pomoci pravou rukou, není to ideální, ale velmi pomalu a opatrně to jde. Už můžu pomalu a opatrně i krájet, takže hned je mi lépe a radostněji.


Práce – neschopenku jsem rušil poměrně brzy, protože bych se asi ukousal nudou (a bez pravé ruky nemůžu hrát většinu svých oblíbených počítačových her). Já stejně většinou pracuju z domova, takže na tom se toho pro mě tolik nezměnilo. Psaní na klávesnici levou rukou není žádná sláva, zvlášť když jsem byl zvyklý psát všemi deseti prsty a to opravdu velmi rychle. Našel jsem si k tomu nějaké rady, třeba že se základní poloha posune doprostřed mezi klávesy F a J, nicméně to bych se asi učil pokud by tohle bylo dlouhodobé. Zatím píšu tak že levou rukou zůstávám v základní poloze a na druhou stranu se zkrátka přesouvám .Objednal jsem si kompaktní klávesnici na které nejsou mezi klávesami příliš velké mezery a díky tomu mi jde psaní o trochu rychleji. Taky si v poslední době občas pomůžu pravým ukazovákem a palcem. Numerickou klávesnici mám externí a mám ji teď umístěnou nalevo vedle klávesnice. Myš jsem si také přehodil nalevo a prohodil jsem na ní levé a pravé tlačítko.

Psaní propiskou - donedávna v podstatě nemožné a levou rukou pomalu nezvládnu ani psát hůlkovým písmem. Teď už dovedu tu propisku tak nějak vsunout mezi prsty, naštěstí jediný případ kdy potřebuju psát je když mi pošťák přiveze nějakou zásilku abych podepsal převzetí. A stejně nic z toho co jsem po úrazu podepsal nevypadá jako můj podpis...

Mobil a tablet – u toho žádný problém není, dotykové ovládání jde v pohodě i jen jednou rukou a predikce psaní se také hodí více než kdy jindy. Taky jsem měl nápad že bych spároval tablet s počítačem a používal ho na psaní místo klávesnice, ale není to tak rychlé jako normální klávesnice.

Fotografie – to je docela problém, moje oblíbená zrcadlovka má s velkým objektivem asi tak něco ke dvěma kilům a v pravé ruce ji prostě neudržím, vlastně ji dost dobře nemůžu chytit, to by bolelo. Takže nezbývá než používat mobil, což není úplně ono, ale jde to. Fotil jsem s ním už dříve, např. když byla velká voda.


Kouření – tohle mě mrzí asi nejvíc, od svého úrazu jsem neměl dýmku. Dříve mě vůbec nenapadlo jak moc jsou při kouření dýmky potřeba obě ruce. Na nacpávání, zapálení, dusání, čištění, většina z toho se jednou rukou dost dobře nedá udělat. Zatím je u toho příliš mnoho pohybů u kterých cítím že to bolí a to prostě nejde. Takže spotřebovávám své zásoby doutníků a už jsem si objednal další. Dýmku mi to sice plně nevynahradí, ale lepší než nic. Zatím mám jasno v tom že první tabák, který si po té dlouhé pauze dám, bude Dunhill Elizabethan Mixture...

6 komentářů:

  1. Ožeň se. Když jsem měl zlomené pravé zápěstí, s většinou uvedených činností mi pomáhala manželka. Zpočátku dokonce i s nacpáním dýmky.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Vítku, znám to, pro mne byl nej problém levačkou si utřít zadek. Sprchoval jsem si potom záda. Klasik

    OdpovědětVymazat
  3. Copak to nacpání dýmky, ale pak zapalování, dusání, čištění...nevím zda bych tak důležité úkoly nějaké ženě svěřil, to už by byla důvěra nejvyššího stupně... :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Trudný to příběh. Drž se! Připomíná mi to jinou příhodu. Nedávno jsme měli na srazu dýmkaře, který nevidí, a to je teprve výzva. Člověk nepomyslí na to, jak těžké (a omezující) je kouřit poslepu. Nacpat a zapálit, to docela jde, ale odpadá veškerá vizuální kontrola stavu a množství tabáku a hlavně velká část požitku. Musím se přiznat, že minimálně polovinu radosti mi dělají ty oblaky dýmu, do kterých se při kouření halím. Ale ono to je dost důležité i kvůli kontrole, jak dobře dýmka hoří.

    OdpovědětVymazat
  5. Martine, díky! Za pár dní jdu na kontrolu, tak už mi ty dráty možná brzy vyndají a zas bude líp. Jo, jeden nevidomý dýmkař se psem byl myslím několikrát na třebíčském kouření (jestli to není ten samý), jsem taky obdivoval jak mu to jde.

    https://picasaweb.google.com/117482786734786696546/Dalesice2010#5531529141353844594

    Tady ho máme, Honza Klouček si od něj půjčoval psa, on má doma stejného.

    OdpovědětVymazat