Podzim je tu, po několika šedivých dnech odpoledne vysvitlo slunko a já jsem na zahradě pokuřoval dýmku a odklízel spadané listí (tyto činnosti řadím za sebou dle důležitosti). Vybral jsem si malou Petersonku 338, ze které jsem už dlouho nekouřil. Je to lehounká bentka, dá se hezky zavěsit do koutku, na práce všeho druhu ideální. Dunhill Royal Yacht z ní chutnal znamenitě, práce také hezky ubíhala. Zpočátku mě napadlo jestli to není tak trochu snobárna kouřit takhle na zahradě dýmku se zlatým kroužkem, že by se více hodila někam do společnosti kde by ji ostatní mohli náležitě obdivovat. Ale usoudil jsem že je vlastně jedno kde tu dýmku kouřím, hlavně že ji kouřím s chutí a s radostí.
Na chvilku jsem si odběhl, odložil dýmku na stůl a když jsem se vrátil zpět, čekalo na mě překvapení - po dýmce lezla beruška, asi myslela že tohle teplé místečko je tu jen pro ni. Rychle jsem to vyfotil z mobilu a na další opravné snímky již bohužel nedošlo, protože berušce se zřejmě příliš nezamlouval blesk a má přítomnost. Přitom stačilo kdyby si popolezla o kousek blíž k prostředku, ale na výzvu "sluníčko, sluníčko, popojdi maličko" zareagovala tím, že zvedla krovky a odletěla. A já si dál v klidu pokuřoval a uvažoval o spoustě důležitých věcí, třeba o tom že tahle Petersonka a řada dalších dýmek už nutně potřebují přeleštit ebonitové náústky...
Žádné komentáře:
Okomentovat