„Per aspera ad astra“ – to je heslo, které se velmi často objevuje vyražené na dýmkách Ser Jacopo. Česky znamená volně přeloženo něco jako „trnitá je cesta ke hvězdám“ a taková byla i cesta k pořízení této dýmky. U nás se tyhle dýmky moc často neprodávají a pokud ano, jsou dost drahé. Čas od času se nějaká objevila na ebay, ale většinou cena vyskákala příliš vysoko, ale já byl trpělivý a čekal až přijde moje chvíle a nakonec se mi asi po půl roce povedlo vydražit tuhle velkou bentku. Je to takový příjemný klasický tvar, jen mě trochu mrzí že se mi nepovedlo vydražit jednu velmi podobnou, která měla navíc krásné ozdobné stříbrné kování, tak typické právě pro Ser Jacopo. Ale i tak jsem rád, že ji mám – za něco málo přes 100 EUR je to skvělá dýmka.
K řadě dýmek Leonardo se váže takové průvodní povídání o tom, jak v roce 1982 objevil profesor Enrico Fabri čtyřstránkový dokument, který obsahoval nákresy vynálezů, které vypadaly jako práce Leonarda da Vinciho a prý to bylo odhadnuto na rok 1510. K tomu byla údajně dohledána žádost francouzského krále Ludvíka XII. o vytvoření dýmky, která by byla co nejchladnější. Leonardo tedy vytvořil dvoustěnnou hliněnou dýmku která byla chlazena vzduchem v mezeře mezi oběma stěnami. Ser Jacopo převzal stejný princip, jen materiál je jiný, dýmka je z briaru. Je tam tedy vnější stěna dýmky, za ní větrací komora kolem dokola a vnitřní tabáková komora dýmky. Větrací komora je svrchu zakryta takovým zdobeným stříbrným kováním s drobnými kulatými otvory, to je takové poznávací znamení dýmek Leonardo. Shodou okolností teď nedávno byl na Třebíčském kouření osobně sám Giancarlo Guidi, který tam měl malou přednášku a mimo jiné tam na dotaz také popisoval historii ohledně řady Leonardo. Nebudu se pouštět do úvah zda něco takového v té době opravdu mohl navrhnout Leonardo da Vinci nebo zda to spíše nebyl později někdo z jeho žáků, ať tak či onak je princip větrací komory poměrně zajímavá záležitost.
Jak jsem již psal, je to velice masivní bentka, už jen kvůli té větrací komoře musí být dostatečně velká. Povrch je příjemně rustikovaný, akrylový náústek je sedlový a pořádně široký. Na náústku je tradiční stříbrné písmeno "J". Dýmka je to bezfiltrová (nebo možná na 6mm filtr, tím si ale nejsem zcela jistý, já ji kouřím bez filtru) a má velice široký kouřový kanálek, stejně jako dvě moje další dýmky Ser Jacopo – kouřový kanálek tak široký, že se jím dá protáhnout ohnutý čistič. Je to možná zbytečně široké, nicméně dýmce to dává opravdu skvělý tah.
Co se týká kuřáckých vlastností, skutečně se rozpaluje méně než bych čekal. Dýmka je při kouření v ruce relativně chladná, ani kouř z ní nebývá příliš horký. Zpočátku jsem měl trochu strach, že právě díky té větrací komoře se nedá dobře ohlídat jak moc je dýmka rozpálená, aby se vnitřní komora nenapálila, ale nic takového se nestalo. Kouří se zkrátka jako kterákoliv jiná dýmka, není třeba žádná zvláštní opatrnost. Že by to bylo lepší kouření než z jiné dýmky se říct také nedá, je to srovnatelné.
Od začátku z ní kouřím Rattray’s Hal O‘ The Wynd a myslím že to k té dýmce přesně sedí. Je to podobný typ „čtenářské dýmky“ jako Peterson House Pipe – napůl v sedě a napůl vleže se chytne do zubů, opře o hrudník a v takové poloze se to čte a kouří jedna radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat