Savinelli Roma 320 - Krátká masivní dýmka s kulatou hlavičkou a masivním krčkem. Tomu tvaru se myslím v zahraničí říká „author“ a u nás buď „český bulldog“ nebo taky „gottwaldovka“ (i když ta myslím nemá lehce zahnutý krček). Je to rustikovaná dýmka, moření bylo původně červenohnědé a černé, leč já ji kouřil tak intenzivně že ta původně červenohnědá se změnila na tmavě hnědou a vršek tabákové komory se mi povedlo tak opálit a pokrýt karbonem, že je také tmavý. Zespoda má takovou plošku díky které pěkně stojí na stole. Je to filtrová dýmka na 9mm, zakončená tenkým mosazným mezikroužkem.
Byla to (po malé Petersonce) má první pořádná dýmka zahraničního výrobce. Koupil jsem ji ve Štěpánské u pana Hingara a byla to opravdu láska na první pohled a ohmatání. Tyhle krátké buldočí dýmky jsem si velice oblíbil, mám jich několik od různých výrobců a všechny jsou velice příjemné do ruky a překvapivě dobře se drží v zubech i přes jejich zdánlivou masivnost. Z pipE-clubu ji má tolik lidí, že tomuhle tvaru občas žertem říkáme „neoficiální klubová dýmka“.
Zpočátku se mi zdála hrozně velká, skutečně to není zrovna nejmenší kousek dřeva, tím je „oplácaná“ značně a navíc má dost širokou tabákovou komoru. Postupem času jsem si pořídil spoustu o dost větších dýmek a po jistém přehodnocení měřítek bych ji teď označil za střední velikost.
Jako první tabák na zakouření jsem zvolil Peterson Irish Oak. Dýmka se s ním až tak úplně nespřátelila a já také ne. Pak mi někdo poradil, že takhle široký kotlík by se výborně hodil na flake, takže jsem z ní začal kouřit Samuel Gawith Sam’s Flake a ten z ní kouřím dodnes. Jednu dobu byl „Samík“ můj nejoblíbenější tabák a tím pádem byla „třistadvacítka“ mou nejoblíbenější dýmkou a je to na ní vidět. Silná vrstva karbonu, opálená, ohmataná, má takovou tu patinu pravidelného užívání. A kouří se z ní skvěle, občas se mi povede Samíka nacpat tak dobře, že jeho chuť náhle z té klasické virginie a špetky orientu přejde do takové nečekané sladkosti, chutná to skoro jako štrůdl. S třistadvacítkou jsem zažil dobré chvíle i horší chvíle, nekouřím z ní už tak často stejně jako nekouřím tak často Samíka, ale rád se k nim zas po čase vracím…
(tady ještě byla úplně nová s červeným vrškem, ten je dnes poněkud opálený a černý)
Žádné komentáře:
Okomentovat